Nezávislé a objektivní vyšetřování? Tak vydržte…

Smrt zdrogovaného mladého muže v Teplicích, jíž předcházela rvačka s policisty, se stala záležitostí nejvyšší politiky. Různé organizace – a ne ledajaké – se dožadují důkladného a nezávislého vyšetření celé události. To ale přesně takový postup velmi ztěžuje.

Policistů se zastali policejní prezident Jan Švejdar, ministr vnitra Jan Hamáček a předseda vlády Andrej Babiš. Jejich motivy k veřejným prohlášením se budou ještě hodně přetřásat, ve skutečnosti jsou ale velmi průhledné. Jednak se blíží volby a pro dva politiky představují voliči, kteří chtějí žít v klidném a bezpečném státě, košili bližší kabátu. A jednak jsou to šéfové, kteří se prostě zastali svých podřízených. Policejní prezident svých policistů, Hamáček svého policejního prezidenta a ministerský předseda svého ministra.

Do věci se dále vložily Helena Válková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva,  a Monika Šimůnková, zástupkyně veřejného ochránce práv. Ty to mají v popisu práce a jejich „dohled“ nad vyšetřováním nemůže být na škodu. Šimůnková navíc řekla, že do skončení vyšetřování nebude k věci nahlas nic sdělovat. Moudrá to žena.

Ovšem romské organizace a česká pobočka Amnesty International, rovněž požadující důkladné a nestranné vyšetření incidentu, jej už nyní označují za „hrubý a nezákonný“. Do věci se také namíchala Rada Evropy (RE), která „je znepokojena“. RE je ctěná mezivládní instituce 47 členských států. Ochrana lidských práv a pluralitní demokracie je jejím prvořadým posláním a pod RE spadá také Evropský soud pro lidská práva. O teplické události píše také zahraniční tisk, který si pro komentáře vybírá naštvané nebo rozesmutnělé Romy.

Tím se incident mění ve vrcholně politickou záležitost. Bude to mít dva zásadní důsledky. Za prvé, bude stále těžší vést vyšetřování důkladně a nestranně. Za druhé, je už jisté, že výsledky vyšetřování nebudou podstatou částí veřejnosti, politiků a organizací akceptovány.

Do jejich zveřejnění nás ještě čeká bohatá snůška prohlášení, lží, vymyšleností, rasistických hnusáren na různých webech, politických výzev, protestních akcí, petic… A po zveřejnění totéž ještě jednou dokola.

Je to, konec konců, demokratická diskuse vedená stylem a prostředky odpovídajícími době. Nezbývá, než se tím nějak prodrat. Pak ale hlavně zůstat v klidu. Nesvolávat, nerozbíjet, nezapalovat, neprat se a nekrátit policii peníze.

Kdysi velice dávno, když se ještě zločiny nedaly řádně vyšetřovat (nebylo celkem jak), nebo se vyšetřovat nechtěly, vztyčovaly se smírčí kameny. Skutečný nebo domnělý pachatel zločinu, nebo jeho potomek, opracoval kus skály, nejčastěji do podoby kříže, a ten zasadil poblíž místa, kde se stal zločin nebo neštěstí. Mělo to zahladit nevraživosti mezi rody, komunitami, obcemi… Tento postup vycházel z křesťanského práva, které zdůrazňovalo hodnoty duchovní: pokoru, svědomí a rozum. No jo, už je to dávno.