Přehodí Německo účet za soláry na firmy? Mají platit podle počasí!
Bude to snad v Německu tak, že za deště a pod mrakem budou zaměstnanci ve výrobě sedět doma a čekat na sluníčko? Stát by ušetřil miliardy.
V době, kdy se v Evropě mluví o zmírnění zelené transformace, v Německu hrozí přituhnout. Spolková síťová agentura navrhuje, aby se poplatky přenosové síti odvíjely od počasí. Protože pak budou firmy nucené odebírat víc, když budou obnovitelné zdroje energie víc vyrábět. Část z nich hovoří o šílenství a favorit příštích voleb CDU o zničujícím signálu.
Část firem hovoří o šílenství a favorit příštích voleb CDU o zničujícím signálu
Jak připomíná Handelsblatt, společnosti v největší evropské ekonomice byly dosud dotovány, pokud odebíraly hodně a stabilně. Teď mají být naopak tlačené k flexibilitě podle produkce. Prý je to nevyhnutelné kvůli vývoji technologií. Ten vývoj je ovšem tlačený státem a vede k vysokým cenám za energie, které vyhánějí výrobu ze země.
I ministr hospodářství Robert Habeck, známý jako nejzelenější ze zelených, také hned prohlásil, že jde jen o návrh agentury, a ne o jeho myšlenky. I muž, jehož ekonomické uvažování nejlépe vystihuje známá věta z období covidu, že firmy nemusí krachovat, stačí když přestanou podnikat, asi tuší, že je zle. Ale vlak směrem k centrálnímu plánování je rozjetý a pojede, pokud ho někdo nezastaví. Že by to byly až příští volby? Zatím se člověk může ptát, jak je vůbec možné, že někdo s takovou absurditou přišel.
Odpověď může dát nejen ideologie, ale možná i fakt, že masivní rozvoj solární energetiky je pro stát poměrně drahý. Německo má opakovaně problém s přebytky energií. Jenže odebrat ji provozovatelé sítí musejí. Podle Frankfurter Rundschau je to jen letos přijde na 20 miliard eur. Co je ale klíčové – jestliže do července zaplatily 12 miliard, tak celých 11 miliard jim jako kompenzaci zaplatil stát. Prostě proto, že je to celé neekonomické.
Z 12 miliard za odkup energie ze solárů zaplatil stát 11 miliard
„Podle odborníků bude tato gigantická suma v příštích letech jen narůstat. Energetický ekonom Christof Bauer z TU Darmstadt pro IPPEN.MEDIA řekl, že bez drastických korekcí mechanismů financování lze od roku 2026 očekávat náklady ve výši nejméně 30 miliard eur. V pozadí je zvyšující se počet hodin, ve kterých výroba elektřiny převyšuje spotřebu, a proto do sítě dodává stále více lidí. Kompenzace musí být vyplacena bez ohledu na hodnotu elektřiny,“ napsal Frankfurter Rundschau.
Pro stát je tedy klíčové, aby se vyrobená energie skutečně spotřebovávala. Ideálně v místě vzniku. Ale protože to se asi v létě zvláště u domácností nebude dařit, tak někde jinde. Proto by měly firmy být „dotovány“ na poplatcích tehdy, pokud v době nadprůměrné produkce budou spotřebovávat víc, než je jejich průměr.
Jak by to ale měli udělat? Mají snad zaměstnanci ve výrobě sedět doma a čekat, až vyleze sluníčko jak zemědělci o žních? A celý dodavatelský řetězec se má přizpůsobit? Dovede si vůbec někdo představit, jak takovou výrobu, skladování apod. naplánovat? Vezměte si třeba jen obyčejný pivovar. Zvláště klasický ležák je dost náročný na energii. A když se v létě zatáhne, měl by sládek vypnout chlazení ležáckého sklepa a pivu domlouvat, ať zastaví proces zrání a zase ho spustí, až bude svítit slunce?
Objevuje se řada návrhů, jak problém řešit. Od zrušení pevných výkupních cen přes masivní tlak na zařizování bateriových úložišť. Vše má ale nevýhody. Změna pravidel je vždycky trochu nefér. A u úložišť existuje obava, že jejich majitelé budou nakupovat na záporné ceny, a pak prodávat, jakože je to ze soláru (i když, pokud by šlo o ceny tržní, tak v kde je problém?).
Mají snad zaměstnanci ve výrobě sedět doma a čekat, až vyleze sluníčko jak zemědělci o žních?
Elektrická energie se ani v období a místech dominance stacionárních zdrojů nevyráběla a nevyrábí rovnoměrně. Většina lidí u nás zná pojem „noční proud.“ Pomineme-li, že jde o cenu za energii, nikoliv poplatek síti, jde o pevně vymezený čas, kdy je elektřina levnější. S tím se dá žít a plánovat.
Některé firmy ale i domácnosti nakupují za ceny aktuální. Existují na to softwary, které nakupují co nejlevněji do úložišť a v případě vysokých cen třeba i prodají. Existují softwarová řešení na balancování sítě. Kdy by se třeba lidem pouštěly domácí spotřebiče podle přebytků v síti a naopak.
Jenže u takové myčky start odložit lze. Pokud tedy nejste sedmičlenná rodina a nepouštíte ji 4x denně. Ale co výrobní závod? A konec konců i kancelářská budova? Má snad každý zaměstnanec ráno kouknout na mobil, aby oznámil svému partnerovi, jestli dneska jde od práce nebo ne? Nebo mají v době přebytků stroje běžet naprázdno?
Jsou prý firmy, které to podporují
Abychom mohli žít, potřebujeme čistý vzduch, pitelnou vodu, co jíst, dobré vztahy a nějaké ty výrobky denní potřeby. Proto čistíme vodu, odsířili jsme elektrárny a vyrábíme. Aby byly ty potraviny a další výrobky. Ne, aby se nuceně spotřebovala vyrobená energie. Jestli mají firmy pracovat tak, aby odebíraly její nadprodukci, už se blížíme centrálnímu plánování.
Jsou prý i takové, které to podporují. Že by třeba nějací provozovatelé sítě zahradních restaurací? Nebo, někdo, kdo primárně potřebuje „proud“ na chlazení? Ale většina se musí chytat za hlavu.
Třeba je to taky všechno jinak a vidíme to špatně. Škoda, že už nežije poručík Troník. Ten to totiž uměl vidět politicky, takže by nám to mohl vysvětlit. Žije poslední šéf Státní plánovací komise Vladimír Dlouhý. Ovšem jestli by chtěl Němcům radit s realizací tohoto nápadu, o tom lze docela pochybovat.
