Mzdy nemohou předbíhat produktivitu práce
Požadavky na zvyšování mezd sílí. Při tak vysoké inflaci není divu, životní náklady stoupají vysokým tempem, a stoupají leckomu rychleji, než činí míra inflace ohlašovaná Českým statistickým úřadem. Elektřina a plyn zdražují o násobky, potraviny o třetinu až polovinu, rychleji než inflace rostou také ceny oblečení, atd…
Stále platí, že by zaměstnaní lidé měli ze svých příjmů být schopni provozovat celkem normální život. Avšak platí také, že základním ukazatelem pro růst mezd není inflace, ale produktivita pracovníků. A s tou je to u nás špatné. Think-tank Institut pro politiku a společnost vypočítává, že mezi roky 2010 a 2019 produktivita měřená přidanou hodnotou nejrychleji rostla v segmentu malých a středních firem – index 133. V segmentu velkých firem byl její růst podstatně pomalejší – index 120. Naproti tomu nejvyššího růstu mezd bylo dosaženo v malých firmách, kde se zvýšily o 48,5 procenta. Ve velkých firmách byl index – 144 a ve středních firmách byl index 143. Co do absolutní výše mezd je ale pořadí opačné, nejnižší jsou platy ve společnostech do 50 zaměstnanců, nejvyšší ve firmách nad 250 zaměstnanců.
Rozdíly jsou také patrné podle odvětví a oborů. V primárním průmyslu, tj. v těžbě, výrobě energie, vodárenství, apod., je produktivita vyšší, zpracovatelský průmysl, který ovšem tvoří páteř naší ekonomiky, má naopak jmenované parametry slabší. Příčiny jsou známé: zpracovatelský průmysl je zaměřený na subdodávky a přidaná hodnota se realizuje v zahraničí, velmi často v jiných podnicích téhož holdingu. Prostor pro zvyšování ceny produkce je tady velice omezený. Druhou podstatnou příčinou je letitá politika slabého kursu koruny, která i při zvyšování platů udržuje pracovní sílu relativně levnou a naopak zdražuje nákup a import moderních technologií pro výrobu.
Nyní je v ČR nějakých 350 tisíc neobsazených pracovních příležitostí. Ale nemají pravdu zaměstnavatelé a jejich svazy, když žádají usnadnění „dovozu“ pracovních sil. Měli by žádat podporu automatizace a modernizace svých provozů.
Zaměstnanci musejí sami hledat dobré zaměstnavatele
Klesající absolutní produktivita z přidané hodnoty firemního produktu/zboží vytváří z firmy neperspektivního zaměstnavatele pro zaměstnance a měla by uvolnit místo perspektivnějším zaměstnavatelům v regionu svého působiště, a pakliže taková v regionu není, je nucen zaměstnanec hledat i mimo region třeba i změnou svého bydliště.
Stát v minulých desetiletích zcela ztratil nástroje, jak snížit inflaci, a jakákoliv plošná mimořádná opatření na úlevy v boji s inflací pro příjmově slabší zaměstnance, zasahující už i střední třídu, jsou administrativně i finančně náročné a pouze neefektivně snižují potřebné budoucí zdroje státního rozpočtu na funkce, které stát plnit musí, protože si je občan zaměstnanec u nich platí v daních a odvodech.
Dalším dílčím krokem k nápravě tohoto nepříznivého trendu může být výhradně nefinanční pomoc státu při vytváření dostupného nekomerčního zaměstnaneckého bydlení ve spolupráci s obcemi a firmami, aby se lidem usnadnilo stěhování tam, kde firmy prosperují, vytvářejí vysokou přidanou hodnotu a pro budoucí zaměstnance jsou vysoce perspektivní. Nebo-li obráceně, stát by neměl draze vytvářet podmínky pro přežívání firem neperspektivních.
Za dobrou prací a dobrým platem by se mělo cestovat
Odbory by mohly převzít partnerskou roli a zaměřit se na poradenskou činnost pro ty zaměstnance, kteří minimální mzdu pobírají, aby změnou zaměstnání dosáhli mzdy vyšší.
Zásadní negativní tendence tedy mají společný základ zejména v tom, že českým zaměstnavatelům v 5 letech před pandemií covidu, tj. v letech 2015-2020, narostla produktivita přidané hodnoty na zaměstnance pouze o 10 %, ale mzdy o 30 % a že bez změn v tomto trendu se nemůžeme bavit o zvyšování životní úrovně českých zaměstnanců. Zejména ne u takových zaměstnavatelů , kterým produktivita přidané hodnoty stagnuje či snad dokonce klesá, například u firem zahraničních vlastníků po ukončení umělé devalvace koruny ČNB po roce 2017. Stejně tak by se nemělo stávat ve firmách se zrychlujícím růstem produktivity přidané hodnoty, aby mzdy nerostly i v tomto roce o inflaci. Jen neříkejme, že k tomu přispěl stát, ČNB nebo odbory víc, než jen vytvořením podmínek pro vznik a fungování takových firem.
