Má vláda vůbec řešit něco jiného než válku a ceny?
Zvláště po Prague Pride se mnozí lidé rozčilují, proč právě teď vláda řeší stejnopohlavní sňatky. Jako by tato země neměla jiné problémy. Má, přičemž nejde jen o ceny a energie. Bohužel se o nich hovoří pouze občas v médiích. A jen o některých.
Potřeby lidí, kteří se cítí být po léta diskriminováni, by neměly pod tíhou aktuálních věcí zapadnout. Protože mohou být stejně tíživé jako ceny v obchodech. Spíše je otázkou, nakolik jsou u nás minority skutečně diskriminovány. A nejsem si jist, zda ní někdo hledá odpověď. Zda se místo toho nesoustředí na jednoduché výkřiky.
Každopádně je nezpochybnitelné, že v každé době, a v krizových zvlášť je třeba hledat priority. Neplatí to jen pro vládu a centrální orgány, ale pro každého.
Vláda alespoň navenek řeší v první řadě pomoc Ukrajině a Ukrajincům (což není totéž) a energetickou bezpečnost spolu s dopady cen do domácností. Proč navenek? Třeba skvělé zprávy o rezervování kapacity v nizozemském terminálu na LNG až následně doplnila informace, že onu kapacitu vlastní ČEZ. Což je přece jen pořád veřejná akciová společnost, která má primárně tvoři zisk pro akcionáře. Až ona oznámila, že má i transportní cestu do ČR (což není vůbec samozřejmé). Ale také, že ještě nemá objednaný onen plyn.
Pár hodin stará informace na webu MPO říká, že se na tom pracuje. Přitom před měsícem prohlásil šéf ČEZ Daniel Beneš, že to je to nejmenší. Naopak ministerstvo zdůrazňuje, že právě kvůli tomu letěl ministr Jozef Síkela do Kataru.
Z kabinetu to leze jak z chlupaté deky
Jak z chlupaté deky to taky z kabinetu leze, pokud jde o pomoc s cenami energií. Podmínky se neustále mění a pochybuji, že málokdo už se asi na pomoc skutečně spoléhá. Což se konec konců týká i plynu – spousta firem přes všechna ujištění radši přechází na biomasu (ale bacha, i ta může být nakonec shledána neekologickou), elektřinu apod.
Proč ta odbočka od tématu. Na ukázku, že jeden vlastně pořádně neví, co ta vláda dělá a jaké to nakonec bude mít dopady. Nápadně to připomíná hrátky s očkovací vyhláškou. Tehdy taky ministerstvo nechalo všechny vycukat, aby pak ministr dlouhých projevů oznámil, že měl jasno od začátku. Připomíná to legendární popravu Petraševců. Tehdy také car rozhodl, že nikdo zastřelen nebude, ale že mají být odsouzenci spraveni o trestu smrti, přivedeni před popravčí četu a až pak se dozvědět, že zůstanou naživu. Dokonce až po povelu: „Nabít“.
Těžko říct, co vlastně vláda dělá
Zpátky k tomu, co by vláda určitě měla řešit, ale není o tom řeč. Když zůstaneme v ekonomii, řítí se na české podniky taxonomie, která jim řekne, co je ekologické a co ne. Jenže se v ní skoro nikdo nevyzná. I proto že úpravy a schvalování trvaly déle, než se čekalo.
Soukromé poradenské firmy už zaklekly do startovních bloků a těší se na byznys. Což není nic pejorativního. Jak ale pomáhá vláda těm, kteří si poradenskou firmu nemohou dovolit? Nevíme. Aspoň, že MPO vyhlásilo program pro firmy a podnikatele na podporu energetických úspor.
Pak je tu evergreen státních financí. Ano, kabinet to má těžké. Nesmírně těžké. Vidíme ale někde aspoň představu komplexnější vize? Kromě klasických tanečků (ano, ne, nikdy, možná, ale jinak, asi ano…) kolem mimořádných či sektorových daní. „Závazek snižovat schodky o 0,5 procentního bodu ročně, avizovaný v dubnové Rozpočtové strategii ČR je nedostačující. Veřejný dluh by už v příštím roce překročil hranici 3 biliónů korun a v roce 2024 by dosáhl dvojnásobku předkovidové úrovně! Roční splátky dluhu by nezadržitelně rostly, navíc rychlejším tempem: v roce 2025 by dosáhly 2,5násobku předkovidových nákladů,“ uvedla ve své analýze Raiffeisenbank. S tím, že konsolidace se odkládá.
Takže znovu – vláda to má těžké. Ale vyrovnává se nějak s výtkami a neúprosnou řečí čísel? Nezdá se.
A pak jsou tu věci mimo ekonomickou sféru. Asi tou nejhorší je psychický stav obyvatel a hlavně dětí po covidových restrikcích. Nejde o žádnou českou specialitu. V Británii došlo k nárůstu volání na krizové linky zhruba o polovinu oproti období před dvěma lety. Roste počet dětských depresí, sebevražd, úzkostných stavů… a dětská obezita.
Aby toho nebylo málo, řada lidí se dozvídá, že léky, které berou pravidelně mají dlouhodobý výpadek výroby. Avšak proslýchá se, že spíš rostou náklady a producenti jsou ochotni prodávat jen tam, kde tento nárůst mohou promítnou do ceny.
Brutálním problémem začíná být i dopravní obslužnost. Kdo jezdí za prací z malé vesnice, musí mít sakra štěstí, aby to zvládl bez auta. S razantně rostoucími náklady na PHM. Na dálkových tratích jezdí vlaky kolikrát tak přeplněné, že s v nich skoro nedá dýchat. A i staří lidé někdy stojí v uličkách (mladší je pochopitelně nemohou pustit sednout, protože by se jim hůř čumělo do mobilu).
A tak by se dalo pokračovat… jsou dost vážné věci. Akorát jich nejsou plná média a nedotýkají se každého hned teď. Zítra ovšem už může být pozdě.
