Klimatická hysterie je stále více konfrontována s realitou
Po počáteční fázi odbourávání zákazů spojených s koronavirovou pandemií, která po roce 2020 zabila ve světě miliony lidí a pochroumala zdraví desítkám milionů dalších, si mnozí naivně mysleli, naši političtí vůdci v Evropské unii pod tíhou zamrzlé ekonomiky ustoupí z provádění politiky Zeleného údělu (Green Deal for Europe) a posunou v čase do daleké budoucnosti nesplnitelné bezuhlíkové neutrality části kontinentu jménem Evropa. Stal se pravý opak, který symbolizuje mj. opětné zvolení „matky“ Green Deal Urusly von der Leyenové do čela Evropské komise.
Ještě v době vrcholu koronavirové krize se v dubnu 2020 sešli ministři životního prostředí všech klíčových západoevropských zemí a vydali deklaraci, že cíle bezuhlíkové neutrality musí být dosaženo. EU dokonce tehdy mluvila o novém Marshallově plánu. Dlužno poznamenat, a je to také v odkazu citováno a dokumentováno, že tehdejší předseda vlády ČR Andrej Babiš Green Deal odmítl. Zelené investice měly spasit svět, unisono je označovaly za „příležitost“. Ideologická předpojatost této politiky ale Evropu sráží na kolena, jak výsledný mizerný stav dobře popsal ve své zprávě pro Evropskou komisi bývalý italský premiér a někdejší šéf Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi. Ovšem dekarbonizační kurs EU měl zakázáno jakkoli kritizovat.
Zato budoucnost zaostávající EU a už definitivní vítězství zelené dekarbonizační ideologie mají dle Draghiho zachránit – světě div se – nové dluhy, ovšem tentokrát na úrovni celoevropské, tzv. unijní bondy, protože právě Itálie, ale také Francie a další státy jihu EU si už další dluhy nasekat nemohou, protože jim brzy už nikdo nepůjčí. K prvním tranši těchto unijních obligací v hodnotě 350 miliard eur (bezmála devět bilionů korun) už na podzim 2023 EU vydala. Nyní se Draghi, jemuž se taky říká Super Mario, protože ve funkci šéfa ECB (2011-2019) za finanční krize podstatně přispěl k záchraně společné evropské měny, ovšem překonal: EU by každý rok, nejméně do roku 2030, měla vypsat nové dluhopisy za 800 miliard eur (přes 20 bilionů Kč). Italský politik tak souhlasí s postupem, kdy lékař pacientovi předepisuje ještě větší dávku léků, které mu dosud prokazatelně škodily.
Itálie a Francie podle právě vydané hodnotící zprávy Eurostatu za 2. čtvrtletí 2024 letos dále zvyšují svůj dluh vůči HDP (Itálie měla zadlužení na úrovni 137 % – proti prvnímu čtvrtletí 2024 plus 1,8 %, Francie 122,2 % – plus 1,6), kdežto v podstatě technicky zbankrotované Řecko pokračuje v očistné a bolestné ekonomické „koňské“ kúře, když letos z dluhu mezi prvním a druhým kvartálem ubralo 1,8 % na stále šílených 163,6 procenta. Nad 100 % dluhů vůči HDP mají dále Belgie, Španělsko a Portugalsko. Česko podle Eurostatu má dluh vůči HDP 42,6 procenta. Zprůměrovaný dluh zemí eurozóny vůči HDP ve sledovaném kvartále byl už 84 % (60 % je limit pro splnění Maastrichtských kritérií pro přijetí eura) . Takže nezodpovědnost ve vztahu (ke zdravým) veřejným financím se má přesunout na vyšší „level“? Jak kdysi měl říct jeden politik při nabídce jinému politikovi: společné zločiny nás spojí nejtěsněji.
Když se italští a čeští politici nyní snaží v Bruselu zabránit zničujícímu dopadu emisních předpisů pro automobily, přitvrzených od ledna 2025 na 93,6 gramu CO2 na 1 km jízdy auty se spalovacími motory, nebo odkládají horký brambor zavedení nových emisních povolenek ETS2 na bydlení a pohonné hmoty, dostávají tvrdé otázky: tak proč jste tohle všechno před dvěma lety v legislativním balíčku Fit For 55 za Česko podepsali? Poslanec Marek Benda k tomu řekl: „Asi jsme něco přehlédli…“ Vláda 18. října dostala dopis od zástupců energeticky náročného průmyslu, v němž ji varovali, že drahé energie a utužování byrokracie, iracionální a odborně neoponovaná energetická politika bude mít na český průmysl zničující dopad. Jak signatáři dopisu upozornili, „pokud však má vést celý plán k deindustrializaci Česka, nechť je o tom průmysl informován s dostatečným předstihem. Energeticky náročné firmy, které tvoří důležitou součást každé vyspělé ekonomiky, tak budou vědět, na čem jsou a mohou zvážit, zda svoji výrobu raději uzavřou, či ji převedou do jiné části světa, jak už se ostatně v mnoha případech děje.“
Celé klimatické šílenství je dnes jako pseudorevoluční hnutí prosáklé ideologičností. Zeleným progresivistům nejde o řešení problémů, ale o snahu změnit společnost v součinnosti s dalšími levičáckými dogmaty, jako jsou multikulturalismus, LGBT a gender ideologie. To působí společenský rozpad. Společnost prudce zchudne, se zákazem dostupných aut ztratí svobodu v individuální mobilitě. Nejhorší je zásah mladé generace, která jako sociálně neukotvená část populace hledá svou generační výpověď a je vedena cílevědomě ke klimatické hysterii. Vedle v podstatě teroristických útoků různých extremistických zelených hnutí na význačná umělecká díla či na blokaci provozu silnic a letišť jsou zde i tak osudové závěry, že mladí lidé dělají pro sebe a svět to, že pro jeho zelenou spásu raději nebudou mít děti. Kdo zajistí jejich důchody, to ignorují.
Současně vzniká nesmírně bohatá nová zelená oligarchie, která lobbisticky naši západní společnost ovládla. V Česku tak solární baroni v letech 2010 až 2030 dostanou 800 miliard korun, aby v celoročním průměru díky 0,50 Kč z každé spotřebované kWh a z přímých plateb ze státního rozpočtu soláry dodávaly kolem 2-3 % elektřiny (samozřejmě ne v noci a také ne v zimě). Provozní dotace by noví solární a také větrní baroni samozřejmě chtěli získat znovu. Takový mezinárodní šíbr jako šéf Světové ekonomického fóra v Davosu a milionář Martin Schwab už rovnou doporučuje, že je třeba kapitalismus opravit tím, že nebudeme nic vlastnit, ale jen sdílet. A prý budeme šťastnější.
Zelený úděl ale nebudou chtít dnešní elity zrušit, protože do něho investovaly příliš mnoho kapitálu a těží z něj očividně i ekonomicky napojením na zelenou oligarchii. Proto ho budou bránit a obhajovat až do trpkého konce kolapsu průmyslu, ekonomiky a společnosti, možná i demokratického zřízení.
zelená ideologie je zásadní geopolitický problém
Zelená ideologie je také zásadní geopolitický problém. Připomeňme, že Rusko za 25 let autokratického režimu Vladimíra Putina cíleně podporovalo odchod Německa od jádra a uhlí a jejich slepou sázku na solární a větrné zdroje, jejichž nestabilní produkci musí logicky „zálohovat“ plynové elektrárny. A když už Němci a velká část Západu byla dokonale závislá na ruských energetických surovinách, Putin se domníval, že může zaútočit na Ukrajinu a že EU bude v energetické závislosti na Rusku neschopna reakce. Inu, mýlil se. Ale když jsme se vymanili z drtivé náruče ruského medvěda, vlezli jsme hluboko do chřtánu čínského draka. Nedemokratický režim Číny u vědomí západní zelené orientace na tyto technologie vsadil, obsadil klíčové surovinové zdroje po světě a dnes všechny tyto technologie kontroluje. Například 77 % světové výroby baterií elektroaut pochází z Číny, 9 z 10 solárních panelů se vyrábí v Číně, podstatná část větrných elektráren je Made in China, klíčové vzácné zeminy a suroviny také kontroluje Čína. Dnes se 60 % světové ocele vyrábí v Číně, která ji do EU vyváží 100 milionů tun ročně. A unijní oceláři postupně krachují. To vše se teď může rychle projevit, až Čína vyhlásí odvetná opatření na až 45% cla na dovoz čínských aut do EU.
Když se dnes světová západní elita včetně generálního tajemníka OSN a řady další institucí a organizací v klimatické diskusi ohání tzv. vědeckým konsensem, měli bychom se podívat do nedávné historie. Jak vědci naléhavými apely varovali svět. Co se z toho splnilo, si každý může ověřit sám. Portál Reálná klimatická věda dokumentoval a naskenoval dramatické „vědecké“ předpovědi a prognózy za 50 let od roku 1967. Uveďme to následující informací: Několik dní poté, co Američané přistáli na Měsíci, předpověděl profesor Stanfordské univerzity Paul Ehrlich, že do 20 let zmizíme v oblaku modré páry. Ehrlich byl blízkým spolupracovníkem Johna Holdrena, který byl vědeckým poradcem prezidenta USA Baraka Obamy.
vesmírné satelity ukazují, že doba ledová rychle přichází
Následuje stručný výčet alarmistických zpráv o brzkém zhroucení klimatu, jež je na zmíněném portále ilustrován naskenovanými dokumenty převážně z novin:
- 1967 Salt Lake Tribune: Dire Famine Forecast z roku 1975, již příliš pozdě
- 1970 Boston Globe: Vědec předpovídá novou dobu ledovou do 21. století řekl James P. Lodge, vědec z Národního centra pro výzkum atmosféry.
- 1971 Washington Post: Přichází katastrofální nová doba ledová, říká SI Rasool z NASA.
- 1972 Dopis Brown University prezidentovi Nixonovi: Varování před globálním ochlazováním
- 1974 The Guardian: Vesmírné satelity ukazují, že doba ledová rychle přichází
- 1974 Time Magazine: Another Ice Age „Všude vypovídající znamení. Od 40. let 20. století průměrná globální teplota klesla o 2,7 stupně F.
- 1974 Vědec z Michiganské univerzity: „Poškozování ozónové vrstvy je velkým nebezpečím pro život“.
- 1976 NYT The Cooling: Klimatolog Stephen Schneider z University of Wisconsin běduje nad tím, že „hluché ucho obdržela jeho varování“.
- 1988 Agence France Press: Maledivy budou za 30 let zcela pod vodou.
- 1989 Associated Press: Úředník OSN říká, že stoupající hladina moří „vyhladí národy“ do roku 2000.
- Salon 1989: West Side Highway v New Yorku pod vodou do roku 2019, řekl Jim Hansen, vědec, který v roce 1988 přednášel Kongresu o skleníkovém efektu.
- 2000 The Independent: „ Sněhové srážky jsou minulostí. Naše děti nebudou vědět, co je sníh ,“ říká senior klimatický výzkumník.
- 2004 The Guardian: Pentagon říká Bushovi, že nás změna klimatu zničí. „Británie bude Sibiřskou za méně než 20 let,“ řekl Pentagon Bushovi.
- 2008 Associate Press: Vědec NASA říká: „Jsme toast. Za 5–10 let bude Arktida bez ledu“
- 2008 Al Gore: Al Gore varuje, že Arktida bude do roku 2013 bez ledu.
- 2009 The Independent: Princ Charles říká, že jen 96 měsíců na záchranu světa.“ Cena za kapitalismus je příliš vysoká .“
- 2009 The Independent: Gordon Brown říká: „Máme méně než 50 dní na to, abychom zachránili naši planetu před katastrofou.
- 2013 The Guardian: The Arctic bude za dva roky bez ledu. „Uvolnění 50 gigatun metanového pulsu“ destabilizuje planetu.
- 2013 The Guardian: Americké námořnictvo předpovídá Arktidu bez ledu do roku 2016. „Oddělení oceánografie amerického námořnictva používá komplexní modelování, aby bylo jeho předpověď přesnější než ostatní.
- 2014 John Kerry: „Máme 500 dní na to, abychom se vyhnuli klimatickému chaosu,“ diskutovali na společném setkání ministr zahraničí John Kerry a francouzský ministr zahraničí Laurent Fabious.
- 2017: Rok 2020 je konečným termínem pro odvrácení klimatické katastrofy, Daily Mail.
Jak bude budoucnost hodnotit naši éru zelené klimatické hysterie, když se prý na planetě Zemi za pár desítek let usmažíme?
Za současné vypjaté situace se ale probouzejí i lidé, kteří volají po návratu racionality, odmítají popírání fyzikální a přírodních zákonů a ohlupování lidstva v podobě nové, tentokrát zelené víry, pro kterou jsou fakta nebezpečná.
Příkladná je deklarace CLINTEL (zde), která odmítá tvrzení o existenci „klimatické krize“, stejně jako teorii o antropogenní příčině změny klimatu. Tedy že je za ni odpovědný člověk, respektive jím produkované emise CO2. Podle deklarace jsou změny klimatu na Zemi časté, docházelo k nim v minulosti a nastanou i v budoucnosti. Takže za ně nenese odpovědnost nikdo. Tedy ani člověk. Současné oteplování pak deklarace považuje za přirozenou fázi související s ukončením malé doby ledové teprve v roce 1850. A samozřejmě varuje před neuváženými pokusy dosáhnout urychleně uhlíkové neutrality, mající obrovské dopady na dostupnost energie, tedy i na hospodářskou a sociální úroveň společnosti.
Věda, která prý došla ke konsensu, že změna klimatu, která je nepochybně skutečností, je zaviněna člověkem a jím vypuštěným oxidem uhličitým, není vědou, protože slouží cílům politiky. Pravá věda staví neustále hypotézy, které musí stále konfrontovat s novými údaji. Ovšem za odpověď „nevíme, nejsme si jisti, je to složitější problém“ se těžko získávají granty i lukrativní pozice v různých institucích a z veřejných peněz placená účast na celosvětových „mejdanech“, tedy mezinárodních konferencích v luxusních resortech o boji proti změně klimatu.
Deklarace CLINTEL bývá často „bojovníky za záchranu klimatu“ zpochybňována, protože mezi jejími už bezmála 2000 signatáři (mezi nimi i autor tohoto článku) nejsou jen klimatologové a vědci z příbuzných oborů, ale široké spektrum odborníků, politiků a publicistů. Jak říká deklarace CLINTEL, klima je totiž velmi komplexní systém, o kterém jen vzdáleně tušíme, jak vlastně funguje a jaké tedy může mít umělé snižování emisí CO2 dopady. Navíc nevnímá oteplování nějak negativně a tvrdí, že ochlazování by znamenalo mnohem větší problém. Protože právě signatáři této výzvy si uvědomují možný zničující dopad na energetiku, průmysl, ekonomiku a celou společnost.
Také jeden z kritiků klimatické hysterie, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2018 William Nordhaus říká, že snahy o zastavení změny klimatu jsou ekonomicky neúnosné. Daleko potřebnější je – a vždycky v dějinách byla jako záruka přežití – lidská schopnost adaptovat se.
