Kampaň

Ilustrační obrázek: Pixabay

Boj proti něčemu nebo za něco, tažení, agitace, hnutí k dosažení nějakého cíle nebo splnění politického úkolu. Taková či podobná vysvětlení ke slovu v titulku nabízejí různé slovníky. Už déle než týden jsme svědky dvou kampaní souběžných, skoro by se řeklo komplementárně se doplňujících. Kampaně proti Ukrajincům a kampaně proti kampani proti Ukrajincům. Můžeme k nim doplnit ještě třetí kampaň, ta běží dlouhodobě, proti nákladní automobilové dopravě.

Kampaň proti Ukrajincům začala prakticky ve chvíli, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a kdy z ní začali k nám prchat tamní obyvatelé. Začala vzrůstat s tím, jak vstřícně byli uprchlíci u nás přijati a jak jim vláda materiálně vyšla na pomoc. Také velká část obyvatel. Ještě loni touto dobou jsme si mohli poplácávat po ramenou, jaký jsme národ nexenofobní, tolerantní až přátelský vůči skoro sousedům, nespravedlivě přivedeným do krajních nesnází.

Přijetí ukrajinských uprchlíků nebylo bezvýhradné, v tom si nedělejme žádné iluze. Ale v kampaň proti nim se nechuť zvrhla po tragických incidentech s místním starousedlým obyvatelstvem. Začala se zveřejňovat národnost pachatelů či podezřelých, to do té doby nebylo v této zemi zvykem. Začali s tím, pravda, sociální vlastenci na sociálních sítích, ale už se připojili i státní orgánové. Do té doby se nehlásilo, zda ten či onen zločin spáchal Čech, Rom, Moravan nebo Ústečák. Ještě tak nanejvýše, že nějací Nizozemci počmárali Karlův most. Ale žádná kampaň proti Nizozemcům se pod tou záminkou nekonala.

Tváří kampaně i kontrakampaně se stává znásilněná dívka od Plzně

Kdy se rezervovanost vůči Ukrajincům změnila v nenávistnou kampaň a hlavně proč, to je těžko říci. Podezření, že tomu kdosi napomáhá zvenčí je silné. „My vás tu nechceme, jste všichni fašisti,“ říká starší (bílá) paní jedné ukrajinské dívce v rozhovoru hojně sdíleném na Facebooku. Paní ani netuší, kdo to jsou fašisti. Romové provolávají slávu Putinovi a žádají zbraně, aby se mohli sami bránit. Proti komu? Proti Ukrajincům. Výhradně. Sdělovací prostředky přebírají kontrakampaň. Pilně citují ministra vnitra i prezidenta republiky, kterak nabádají nečiniti z ojedinělých incidentů politické téma. Zločin nikdy není kolektivní vina, zdůrazňuje Vít Rakušan. Pročež zpravodajství po těchto citátech do omrzení zopakuje všechny násilné činy, ze kterých jsou podezřelí Ukrajinci, za poslední kvartál. Tváří kampaně (řekl by marketér) a paradoxně i kontrakampaně se stává znásilněná a zpola zabitá dívka od Plzně. „A co bys dělal, kdyby to byla tvoje dcera?“ Touto sugestivní otázkou končívají všechny diskuse.

Kampaň i kontrakampaň jsou silně manipulativní a nemají rozumné východisko. Zahájit třetí kampaň proti oběma kampaním by byl boj s větrnými mlýny. Ale v parafrázi na Jana Wericha asi nezbyde, než se do ní pustit z povinnosti. Protože z obou čouhá lidská hloupost jako sláma z bot.

Čistě pro doplnění obecně k tématu zmiňme ještě jednu aktuální kampaň, která je pikantní tím, že ji provozují orgány veřejné moci z pohnutek ryze politických. Je vedena systematicky a dlouhodobě. Je to kampaň proti nákladní automobilové dopravě, proti kamionům.

Z posledních PR akcí se nejlépe ujaly záběry z policejního dronu, ukazující vzájemně se předjíždějící nákladní soupravy „velmi pomalým způsobem“ na dvouproudové dálnici. Policie se rozhodla – možná ne sama od sebe, i policie dostává rozkazy – tento zločin monitorovat a pronásledovat. Plošný zákaz předjíždění zatím prosazen nebyl, ale pokuta pro předjíždějící kamion 10 tisíc korun a půl roku zákaz výkonu povolání pro řidiče prakticky takovým plošným zákazem je. Podmínky pro případ, kdy předjíždění nevadí, jsou tak nezřetelné a gumové, že si žádný řidič předjíždět prakticky netroufne. Kromě řidičů zahraničních, kteří naši novou legislativu ještě nevstřebali.

Situace, kdy kamion předjíždí kamion na dálnici, je beze sporu otravná pro řidiče aut osobních. Ale je zákon používán nestranně, padni komu padni? Jak rychle má osobní vůz předjíždět jiný osobák, aby řidič nepřišel o řidičský průkaz? Jak a proč je vzájemné předjíždění kamionů „nebezpečné“, jak do omrzení opakují policisté? Pro koho? Charakteristiky ani konkrétní údaje nejsou k dispozici. Proč policejní vzdušné síly nemonitorují jiné protizákonné situace, jako je nedodržení bezpečné vzdálenosti, vybržďování, nevěnování se řízení, setrvalá jízda v levých pruzích a jiné, které jsou daleko častější příčinou tragických a hromadných nehod na dálnicích? Nebo jen nepohodlí ostatních řidičů, jako je tomu v případě nákladních aut? Protože politická objednávka zní na kamiony. Prý ani v Německu se kamiony předjíždět na dálnicích vzájemně většinou nesmějí, na většině úseků je to zakázané dopravními značkami. To je lživý argument, citovaný jen z doslechu či z povrchního dojmu. Takové úseky v Německu skutečně jsou, ale je jich fakticky velmi málo a zákazy mají většinou časové omezení. Bývají na dálnicích, kde jsou jen dva jízdní pruhy v jednom směru, nebo v okolí frekventovaných dálničních uzlů. V prvním případě je pravidelně dálnice ve stoupání rozšířena do tří či více pruhů a místo zákazových značek je takový úsek opatřen naopak minimální povolenou rychlostí (to jsou ty modré kulaté) pro jednotlivé jízdní pruhy. Podotkněme ještě jedno vstřícné opatření: na konci rozšíření je průjezdný ten nejpomalejší pravý pruh, řadit se musejí auta z rychlejších pruhů.

Nedůvěřovat a hledat konečného příjemce výsledků kampaně

„Čtvrtina kamionů je přetížených, ničí nám dálnice“, hlásají titulky v českém tisku. Je to nesmysl. Už jsem zde psal dříve, že přetížit soupravu, jejíž povolená celková hmotnost jsou 42 tuny (pod tím slovem je u nás chápán výraz „kamion“), vůbec není jednoduché. Zopakuji: běžně převážené zboží takovou hmotnost nemá. Každý čtvrtý kamion by musel převážet ocel, balenou vodu nebo stavební materiál. Dále by musel mířit z Východu na Západ, protože v západní Evropě i v Rakousku jsou kamiony váženy před opuštěním nakládky, tam za přeložení vozidla nese odpovědnost a jsou skutečně vysokými pokutami postihováni ti, kteří auto naložili. V neposlední řadě, ani velmi silný tahač neutáhne všechno a jeho provozovatel pravidelné překládání soupravy (každé čtvrté, nebo prý asi i každé třetí) nedopustí, protože by se pak nedoplatil za opravy motoru, nové pneumatiky, nápravy, vzduchové odpružení a vzduchový systém celé soupravy, za brzdy a podobně. Když je skutečně přeložení kamionu zjištěné, může se jednat snad o nějakých několik metrických centů. Jestli to ničí „naše“ (další manipulativní výraz) dálnice, tak potěš pánbůh, či spíše jejich budovatele.

Proč se tu motají dva problémy, dvě témata, dvě tři kampaně? Protože mají mnoho společného. Obě jsou namířeny proti skupině obyvatel. Ano, i ta proti kamionům, která docílila šikany jejich řidičů ve prospěch jiné skupiny obyvatel, jiných řidičů. Obě jsou vedeny stejnými prostředky, za pomoci manipulativních frází a nepravdivých, zjednušujících či lživých argumentů, které zabírají proto, že jsou cílovou skupinou neověřitelné, úspěch komunikace je založen na prosté „víře“. Cíle kampaní jsou v obou případech politické.

Je zapotřebí naučit se tyto či jiné znaky kampaně rozlišovat, alespoň tak, jako u kampaní reklamních, kde jsou použity explicitně, narozdíl od těch politických. A mít se před nimi na pozoru. Především nedůvěřovat a hledat konečného příjemce výsledků kampaně.