Kam se Čína vydá? Má trumfy v ruce, ale i tíživou potřebu volby
Jestli opravdu Rusko požádalo Čínu o pomoc s vojenským materiálem, je to zpráva dobrá i špatná. Dobrá v tom, že agresor má problém. Špatná, že Čína má teď v ruce šílené trumfy, s nimiž může rozpoutat víc než jedno peklo. Navíc se podle posledních zpráv zdá, že si vybrala podporu Putina.
Svoboda je fajn, ale nutnost volby je někdy extrémně stresující. Nejsa politolog a už vůbec sinolog, nedovedu si ani představit, co se teď honí v hlavách pekingských vůdců. Vzápětí poté, co se objevila zpráva, že je válčící soused požádal o pomoc, vypustil čínský velvyslanec ve Washingtonu zprávu, že o ničem takovém neví. Předpokládejme, že v zemi, kde se politika řídí ještě víc než jinde, k tomu měl nějaký mandát.
Jenže včera se objevila další informace. Podle The Guardian jsou prý Američané po schůzce amerického bezpečnostního poradce Jakea Sullivana s čínským protějškem velmi zklamaní. A obávají se, že země draka se už rozhodla pro podporu. Pravděpodobně prý dodá Rusům munici, drony a potraviny pro vojáky. Což by samozřejmě utnulo naděje na brzký konec invaze z důvodu ekonomického a materiálního vyčerpání agresorovi armády.
Bez velkých znalostí detailů se jen selským rozumem nabízí otázka, co je teď pro Čínu lákavější? Podpořit Rusko? Využít vztah, jehož jádrem je (spíš než skutečné přátelství) snaha postavit protiváhu americké hegemonii ve světě a podpořit kymácení se světového pořádku? Nebo se odpoutat od vyčerpaného a v lecčem slabého parťáka? Udělat na něj dlouhý nos a využít situaci pro sebe? Protože, jak už jsme tu jednou napsali, Čína je ekonomicky jinde a má ve světě i trochu jiné zájmy než kremelský vůdce.
Není tak těžké si představit, jak si vyjednavači nemalé říše sednou s „Amíky“ ke stolu a zeptají se: „Co za to? Že byste třeba zrušili tu smlouvu na jaderné ponorky pro Austrálii? Ne, to by bylo málo. Necháte nám Indočínu a okolí? Kus Oceánie? Přestanete garantovat bezpečnost Japonska? Necháte nás vzít si Tchaj-wan? A co takhle nová obchodní dohoda? To není tolik, když zabráníme třetí světové válce. A ještě se můžete tvářit, že jste zachránili Ukrajinu a zbavili svět jednoho nebezpečného diktátora.“
Čína může situaci využít, aby posílila pozici lokálního hegemona, posunula se ještě více do středu světového obchodu a ještě víc integrovala do námi tak úzce viděného vyspělého světa. Jenže to možná nedopovídá její mentalitě. Kdo byl jednou velmoc…
Zbigniew Brzeziński opakovaně napsal, že ani Rusko ani Čína nemají šanci ohrozit pozici USA jako jediné globální velmoci. Asi se to potvrzuje. Pokud nedojde ke třetí světové válce s hrozivě ničivými důsledky pro velkou část populace, může je současná situace ohrozit z hlediska kreditu. Těžko však bezpečnostně či ekonomicky. Hlavními obětmi jsou už teď Ukrajinci a Rusové. Za nimi bude následovat ekonomicky (snad jen ekonomicky) Evropa, USA nakonec možná i vydělají.
Z tohoto pohledu by se mohlo zdát rozumnější využít situace k posunu do lepších míst na šachovnici, na níž se hraje o budoucnost. Než se pustit do devastujícího a riskantního boje. Jenž to je pohled ze středu Evropy. Ze střední vrstvy a bez nutnosti permanentně s někým soupeřit. Číňan to může vidět jinak. Nebo je to jen taktika prvního kola, po němž přijdou další?
