Jen si kopni autorito, s predátorem jdeš na jisto
Je uklidňující zjistit, kolik diskutujících se orientuje v problematice vědeckých studií a je morálně nad docentem Tulejou. Teď ještě, co na to systém?
Skoro to svádí k myšlence, že když má člověk právo na obhajobu u soudu, bez ohledu na to, co udělal, měl by ji mít politik i v médiích. O neúspěšném kandidátovi na ministra pro vědu a výzkum nevím zhola nic. A po pravdě mně jeho kličkování nepřijde ani zbla sympatické. Ale jinou stránkou věci je, zda jeho případ neukazuje na systémový problém.
Kdo chce stoupat na akademickém žebříčku, musí publikovat. Což vypadá jednoduše, ale pokud jste spíš praktik a manažer, je to problém. Kdyby chtěl například Andrej Babiš koncipovat a přednášet obor s názvem „Jak z nuly postavit novou stranu a do pár let s ní vyhrát volby“, nevím, zda mu některé impaktované médium zveřejní text na takové téma.
Znám lidi z praxe, kteří docenturu vzdali právě kvůli nedostatečné publikační činnosti. Přestože odučili dost, řídili firmy, mají co předat… v jednom případě dokonce koncipovali výuku na jedné z největších soukromých vysokých škol u nás. Také jsem slyšel od kamarádky, že jí publikování v tzv. predátorských časopisech, s nimiž má teď Pavel Tuleja problém, doporučil vysoký funkcionář na škole.
Na některé funkce je lepší být dobrým manažerem a třeba průměrným výzkumníkem. Ale když ono to bez nějaké té docentury nebo profesury prostě vypadá blbě. Necítím vůbec potřebu hájit Pavla Tuleju za jeho publikované články a už vůbec ne za následné distancování se od nich.
Spíš jde o to, že ten svět kvalifikací je postaven na systému, který vytvářejí nějací lidé. A zítra klidně můžeme dojít k názoru, že je na nic. Ať chceme nebo nechceme, i svět vědy je svět vytvořený lidmi a odráží určitou dobu a určitou společenskou atmosféru.
Stačí si připomenout, že když Albert Einstein představil svoji teorii relativity, napsalo proti tomu dopis 19 prestižních vědců. Dnes by to mohlo stačit jako důkaz, že je ona – navíc experimentálně neověřená – teorie nesmyslná. Vždyť ti vědci jistě měli tituly a bílé pláště.
Následně v Německu dokonce vyšla kniha, ve které se proti Einsteinovi postavilo hned 100 autorů. Vyšla sice v nacistickém Německu a Einstein byl žid. Ovšem nelze opominout, že onu zemi vedl jistý pán s knírkem, kterého například časopis Time umístil na obálku jako muže roku. A to prosím v roce 1938, tedy těsně před rozpoutáním druhé světové války a v roce křišťálové noci. To jsou paradoxy, co pane Vaněk?
Je v pořádku, že existují recenzované časopisy. A podle ohlasu teoretiků neměl Pavel Tuleja ani tak problém s tím, že by šel proti většinovému názoru, jako s píše s originalitou a kvalitou. To by ale skutečnost, že co je pravdivé a vědecké, určuje konsenzus určité skupiny vědců, nemělo odsunout do pozadí.
Dovolím si tak zopakovat citáty z legendární knihy Thomase Khuna Struktura vědeckých revolucí: „Normální věda, činnost, kterou většina vědců nevyhnutelně tráví téměř všechen svůj čas, se vyznačuje předpokladem, že vědecké společenství ví, co je svět zač.“ A dále: „Normální věda například potlačuje důležité novinky proto, že nutně podvracejí to základní, čemu je věrná.“ A to, prosím, napsal v 60. letech.
Mimochodem, tento pán je autorem výrazu paradigma, které v poslední době tak rádi opakujeme. Zdůrazňoval totiž, že vše funguje právě jen v kontextu dobového paradigmatu. Jako by mu čas chtěl dát za pravdu, sám se stal později terčem – ovšem zdvořilé – kritiky ze strany sociálních konstruktivistů, např. Kenetha Gergena.
Je dobře, že vědu máme! Zachraňuje lidské životy, umožňuje ekonomický, sociální i ekologický rozvoj. Jen občas taky tne mimo. Neměli bychom ji proto brát jako něco, co má patent na absolutní pravdu. A nepasovat její kritéria na vše. Nenutit, ty, kteří mají co nabídnout na jiných principech, aby se snažili plnit jejich kritéria ne zrovna nejčestnějšími cestami. Protože je to vlastně lidsky omlouvá. To je asi to, na čem by mediální obhajoba bývalého budoucího ministra mohla být klidně postavená.
Konec konců, podle profesora medicíny Josefa Veselky patří mezi dvě procenta nejlépe hodnocených vědců v ResearchGate profesor Švejnar. Který radil Česku, že se mělo více zadlužit. Což vůbec nezpochybňuje jeho vědeckou úroveň. Jen ukazuje na určitý rozdíl mezi výzkumem a praxí. Mezi horními 14 procenty se pak umístila Danuše Nerudová. Nechť si každý vyhodnotí sám.
Faktem zůstává, že TOP 09 má na svém kontě další komunikační trapas a řečeno s Milanem Kunderou asi míří na smetiště dějin. Možná ale spíš proto, že vedle této trapné epizody si do jedné z nejvyšších funkcí nominovala ministra zdravotnictví, kterého stíhá problém za problémem.
