Jejda, kde se to tu vzalo, ten deficit?
Říkává se mezi politiky s oblibou, že ministr nemusí být odborníkem ve svém resortu, protože je především politikem. Na odbornou práci má odborné podřízené a houf poradců. Dejme tomu. Ale měl by mít alespoň takové vzdělání, aby těm odborníkům rozuměl, když mu něco říkají.
Vláda buď neposlouchala, nebo nepochopila. Jinak si nelze vysvětlit, jaký že to rozpočet vláda provozovala loni, jaký rozpočet si nechala schválit na letošek a jak je teď vyjukaná z jeho vývoje. Jako vyorané myši. Jejda, ty důchody jsou nějaké drahé. Ouha, ta navátá daň nenese tolik. Týýýjo, těch sociálních dávek ale přibylo! Ajaj, platy při té inflaci taky rostou! Kruci, ta elektřina byla taky nějak drahá. To vše bylo známo, nebo se dalo odhadnout, nebo tímto směrem byla vláda ze strany expertů varována.
Výsledek je ten, že 11. května vláda slavnostně představila Soubor opatření ke zpomalování státního zadlužování, jenž by měl nabýt platnosti až na výjimky od příštího roku. Slibuje spořit na vlastních výdajích. Prima. Nejvyšší kontrolní úřad spočítal, že státních dotačních titulů je 769. Jen jejich administrace přijde na 10 až 40 procent z toho, co se na dotacích vyplácí, říká předseda NKÚ Miroslav Kala v týdeníku Echo. A u jednoho titulu jen 8 % podpořených projektů splnilo zadání a dosáhlo vytčeného cíle, 92 procenta jsou vyhozené peníze. Škrtnout něco z toho… hm… wellký proublem. To by se na nás mohl taky někdo zlobit. Míra zisku firem loni byla 46 procent, vysoko nad průměrem EU.
Míra zisku firem loni byla 46 procent, vysoko nad průměrem EU
A než květen skončil, schodek státního rozpočtu vyskočil na 271,4 miliardy korun. Od počátku roku se stát zadlužoval průměrným tempem 1,79 miliardy korun denně, přičemž v květnu se tempo zvýšilo na 2,36 miliardy korun.
Ve srovnání s prvními pěti měsíci loňského roku příjmy rozpočtu stouply o 9,7 procenta. Výdaje se zvýšily o 17,8 procenta. Není to překvapivé, na to existuje národohospodářská poučka: že příjmy státního rozpočtu vždy rostou pomaleji než inflace, zatímco výdaje rostou rychleji než inflace. Tak by tomu bylo i tehdy, kdyby do rozpočtu nevstoupily žádné mimořádné výdaje. Je to dáno tím, že stát není příjemcem inflace, nýbrž jedním z jejích tvůrců. Jestliže doufá, že si inflací pomůže ke zmírnění státního dluhu, aniž by ožebračil obyvatelstvo a vytuneloval ekonomiku, podobá se psu, který si usmyslel, že dohoní vlastní ocas.
Pročež se vystrašená vláda statečně rozhodla ještě letos začít úporně šetřit na někom jiném. Nejprve na důchodech, což je známo a hojně zkritizováno či pochváleno. Ale proslýchá se, že i na státních zaměstnancích. Na státních úřednících, ale nejen na nich. Nebude se jim přidávat, ale, inflace neinflace, ubírat až 5 procent. Podle Pedagogické komory v připraveném návrhu novely zákona o pedagogických pracovnících není garance učitelských platů na hladině 130 % průměrné mzdy, jak slíbeno v programovém prohlášení vlády, ale jen 113,5 procenta. Jestli se tyto nápady prosadí, varují zase jiní experti, že se docela velká skupina státních zaměstnanců, a to i úředníků státních institucí a ministerstev, většinou se slušnou kvalifikací a praxí, pokusí poohlédnout po jiném zaměstnavateli. To nám pak ta státní správa pošlape jak hodinky.
Opusťme nyní vládní Fit for Bohemia 24 a přejděme od zvláštního k obecnému. Fungování státu je už mnoho let tragicky špatné. Nemluvme o této ani minulé vládě. Státní instituce dlouhodobě problémy, které nehoří a které vedení státu osobně nepálí, prostě neřeší. Konkrétní příklad? Školství, totiž vzdělávání, politická priorita vlády jedné každé. Ví se 15 let, kolik dětí letos dospěje a bude se hlásit na střední školu. Ví se 6 let, kolik dětí půjde do první třídy. Ministrů školství za posledních 15 let ministrovalo 14 s průměrnou dobou ministrování 404 dny. To je ideální doba na vytvoření dlouhodobé vzdělávací koncepce, kterou následující ministr ani nestihne vykutat ze šuplíku svého předchůdce, ale je to krátká doba na stavbu školy. Nynější ministr Mikuláš Bek se vymlouvá, že je to v kompetenci zřizovatelů, typicky krajů a obcí. Tam to ovšem až na výjimky funguje úplně stejně, takže co by do toho ministerstvo šťouralo. A stejný je také výsledek: Jejda, to je letos ale dětí! Ministr Bek za měsíc ve funkci (jeho předchůdce Vladimír Balaš fungoval 309 dní) vyprodukoval spásný nápad: zvýšit počet dětí ve třídách, prodloužit učitelům úvazky na 27 hodin týdně a pozdržet jejich platový růst.
Další tragický příklad najedeme v energetice. Server Seznam Zprávy nedávno přinesl článek o tom, že uhelné elektrárny jejich soukromí provozovatelé zavřou možná už v roce 2027, protože budou ztrátové. Nebude možné je držet ani jako zálohy za obnovitelné zdroje (OZE), protože nejsou sjednány tak zvané kapacitní platby, tj. platby za držení rezervního výkonu. Ty vyplácejí některé evropské státy majitelům elektráren za to, že je drží v rezervě pro případ potřeby. Systém ale musí schválit Evropská komise, která hlídá jednak to, aby nebyla narušena férová soutěž na společném trhu, a jednak plnění klimatických cílů. „Poláci si ale už v roce 2018 nechali kapacitní mechanismus schválit v Bruselu, spustili ho v roce 2021. Dnes už je něco takového pro uhelné zdroje neprůchodné,“ cituje server státního úředníka, jenž si přál nebýt jmenován. Kapacitní platby nemá Česko u Evropské komise vyjednané. A to i přesto, že už před několika lety vznikla při Ministerstvu průmyslu a obchodu pracovní skupina, která se notifikací těchto nástrojů měla zabývat. Skupina začala pracovat až letos poté, co varovnou zprávu vydala společnost ČEPS. Ale už v roce 2020 vládní Uhelná komise ve dvou ze svých scénářů varovala před nedostatkem elektřiny a nutností jejího dovozu, ovšem bude-li odkud. Aktuálně tato situace hrozí už za tři čtyři roky. Ouha, tak náhle?
Už 11 let stát vypisuje tendr na dodavatele nových jaderných bloků. A stále ho nemá. Polsko, které doteď nemělo s jadernou energetikou nic společného, loni podepsalo kontrakty se dvěma. Český stát má problém s rozdělením ČEZ. Slovensko dostavuje Mochovce a nikdo tam nikoho nerozděluje.
Tímto způsobem vládnutí se vytvářejí krize a deficity. Nejen státní, také deficitní ekonomika. Letos je taky nějak málo doktorů a ještě k tomu nejsou léky. Lékařská komora o těch doktorech už před léty také něco, tuším, napsala. Že by se měly zvýšit počty přijímaných studentů. No to jsou nám ale kalamity!
Tak že bychom o 10 procent zkrátili podporu univerzitám, vědě a výzkumu? Ono to hrozně dlouho trvá, než na něco užitečného přijdou, a mezi tím klesnou volební preference. To i průměrný politik chápe docela přesně. Znalostní ekonomika? Tak určitě, šikovný instalatér, zedník, řidič nebo operátor výroby taky musí něco znát. Tak o co jde?
Znalostní ekonomika? Tak určitě, instalatér, zedník, řidič nebo operátor výroby taky musí něco znát
Další priorita: digitalizace státní správy. Vláda se tímto konceptem začala zabývat přibližně v roce 2006 a akci zahájila zrušením ministerstva informatiky, které bylo jejím gestorem, v roce 2007. Projekt pod sebe převzal tehdejší ministr vnitra Ivan Langer, známější pod pseudonymem Íčko. Projekt se jmenoval Oskar. Zůstal po něm portál veřejné správy, kde se občan mohl dočíst, že když něco od té správy potřebuje, co musí sepsat, opatřit, ověřit, kam to donést a kdy. Jmenuje se to „Životní situace“. Ve své době to byla jistě užitečná věc. Ale tak je tomu dodnes. Máš-li, občane, vůči státu nějakou žádost, či dokonce povinnost, sám si ji zúřaduj. Pravda, máme datové schránky. Tak to je pokrok v digitalizaci za uplynulých 16 let. Teď se nám do toho hroutí sociálka a úřady práce, ajajaj! No kdo to mohl čekat? Tak ještě zkrátíme kompenzační platby státu obcím a krajům za výkon přenesených pravomocí. A platy těm paním za přepážkami.
digitalizaci státní správy zahájil ministr Íčko před 16 lety
Renomovaný ekonomický týdeník The Economist počátkem května zveřejnil svůj letošní index klientelistického kapitalismu Crony capitalism. Česká republika zde získala krásné druhé místo hned za Ruskem s podílem bratříčkování na hrubém domácím produktu 15 procent (Rusko zvítězilo s 19 procenty). V žebříčku dolarových miliardářů, sestavovaném časopisem Forbes, se kterým pracuje metodika indexu Economistu, je celkem 11 Čechů. Majetek českých miliardářů pochází z odvětví finance, komunikace, energetika, loterie, reality, zemědělství, potraviny, chemie, zbrojní průmysl, maloobchod, IT a investice. Jejda, kdo by to byl řekl? To bude určitě jen zase nějaká ta statistická chyba.
