IT a konektivita se ukazují jako slabé místo civilizace. Bez ohledu na teroristy

Ilustrační foto: aholyman z Pixabay

Asi to napadlo každého, když četl o výpadcích Microsoftu, problémech řízení letového provozu v USA, Národní bezpečnostní agentury tamtéž, Applu a některých amerických bank. Je to práce teroristů? Nebo státy řízené útoky? Když nás nemohou porazit vojensky, mohou nás poškodit takto? A jak silné a vážné to bude příště?

Odpovědi bohužel v tuto chvíli neznáme. A nebudeme je znát asi ani zítra. Hned několik amerických politiků a vysokých státních úředníků ujistilo veřejnost, že u NSA nešlo o žádný útok zvenčí. Což se nabízí tím spíše, že výpadek ovlivnil operace na Blízkém východě. Jde o to, zda jim věříme.

Každý systém občas zkolabuje

Že občas nějaký systém zkolabuje, zvlášť pokud se na něm něco zásadně mění, až tak překvapivé není. Vzpomínám si na slova jednoho z vysoce postavených manažerů významné české IT firmy po kolapsu nového systému pro stavební úřady: „A to si někdo myslel, že to bude fungovat hned? Vždyť to je operace jako hrom, u takových se kolikrát implementace táhne, protože se tam odchytávají problémy, které nešlo odhadnout dopředu.“ No nic, ministra Ivana Bartoše to tehdy stálo místo a zpětně se to změnit nedá.

Teď ale zaráží, že k těm výpadkům došlo v tolika případech a v tak krátkém čase po sobě. I když ale budeme věřit tomu, že nešlo o útok zvenčí, nervozita je asi na místě. Ani při tak masivních problémech se zjevně svět nezhroutil. I přesto, že v USA nastaly problémy s převodem peněz. Ale co když se zítra stane něco většího, na delší dobu? A co když – což není myšleno jako ironie, ale zcela vážně – při výpadcích sociálních sítí začnou mladí lidé propadat úzkostem nebo dokonce útočit na okolí nebo sami na sebe?

jde o podobně zranitelné místo, jakým byly až po novověk studny

Svět je tak propojený a tak závislý na sítích prakticky i emocionálně, že jde o podobně zranitelné místo, jakým byly od starověku až po novověk studny. V krajním případě si asi lze představit i stav, kdy útok na systémy zajišťující informační toky a řízení toho či onoho může vést i k úmrtí lidí. Asi ne tak masivnímu, jako když někdo otrávil studny ve středověkém městě. Ale představa, že zůstanou desítky tisíc osob uvězněných ve vozech pražského metra bez možnosti dostat se ven, nebo že dokonce někdo napadne zásobování vodou, vypadá také děsivě.

Masivní výpadek zásobování vodou je asi největší noční můrou všech, kteří řeší kybernetickou bezpečnost kritické infrastruktury. Dokonce na něj už především v USA došlo právě z důvodu špatné funkce IT systémů. Dokonce se psalo o hackerských útocích. Stačí totiž, aby třeba snížily tlak v potrubí, a už se na některé domácnosti nedostane. Nebo se tím špatným natlakováním dostane do vody více nečistot a začne být závadná.

Co kdyby bylo třeba rozvést vodu milionům lidí?

Naštěstí to nikdy nezasáhlo tolik lidí a domácností, aby je vodárny nedokázaly nouzově zásobovat alternativním způsobem. Co kdyby měly najednou rozvést vodu cisternami statisícům nebo milionům lidí? Včetně těch, kteří si k té cisterně ani nedojdou? A záchranáři budou mít také výpadek systému? Takže se budou hůř dostávat k informacím, o koho se mají postarat. Co kdyby došlo na delší blackout než jen pár hodin nebo den? Lidem by se začalo kazit jídlo v nefunkčních lednicích a obchody by byly zásobované jen omezeně. A to nemluvím o tom, že řada lidí, zvláště mladých, už bez připojení na internet nedokáže fungovat. Neumí hledat v mapách (asi je ani nemají), neumí sečíst pár čísel, neumí bez nápovědy přijmout jakékoliv rozhodnutí či řešit problém, neumí bez mobilu zaměstnat mozek a zajistit si dopamin nebo serotonin jinak.

Máme plán B?

Nemalujme čerty na zeď, že se to zítra stane. Klíčová je ale otázka, zda máme jako lidstvo plán B. A kdo by ho vlastně měl mít? Vedení měst a obcí (ty menší na to určitě nemají kapacitu)? Vlády (znáte nějakou osvícenou)? Nebo specializované instituce? Možná to poslední, pokud to bude založené tak dobře jako tolikrát neprávem vysmívaná BIS. Provozovatelé kritické infrastruktury? Ti bezpochyby a skoro bych věřil, že mnozí jej mají.

Minimálně proto, aby se napadené systémy co nejrychleji odpojily od celku. Sice by leckterý dílčí systém zůstal bez dat, ale i tak by – snad i v době cloudové – mohla část fungovat na ostrovním principu. A pro ten zbytek by musela fungovat auta, policajti na křižovatkách, tužka a papír. Hle, konečně něco, co nemůže dělat AI a kde je člověk nenahraditelný.