Hola, hola, rozpočet volá. A nejen on
Ačkoliv bývá běžné, že občas ustanovení nové vlády po volbách trvá, tentokrát by to chtělo moc neotálet. Před novým kabinetem stojí pár úkolů, které mohou každým dnem nabýt na složitosti. Tedy zvláště v případě, že skutečně vznikne nová vládní koalice.
Za prvé je tu rozpočet. Ten bývá předmětem mediálních přestřelek mezi politickými tábory často. Málokdy je to ale tak vyhrocené. Velká část voličů SPOLU, Pirátů a STAN očekává změnu trendu. Vznikne-li nová vláda na půdorysu této většiny, je hodně pravděpodobné, že nový rok začne rozpočtovým provizoriem. Na rozpočtu, který by Parlament přijal až během příštího roku, je ale třeba začít pracovat co nejrychleji. Už teď je pozdě.
Za druhé je tu inflace. Vláda by měla hlavně postojem k veřejným financím dát najevo, že jí nemíní podporovat. A přestat napadat ČNB. Jinak bohužel moc nástrojů v boji s růstem cen nemá.
Za třetí přetrvává řada restrikcí v návaznosti na covid. Je zajímavé, že zatímco rozdělují společnost v odmácnostech, na pracovištích, v hospodách i na ulici, u voleb se promítly snad jen do desetiprocentní podpory SPD (které se vyslovuje proti povinnému očkování), a zhruba čtyř procent, které lidé odevzdali společně uskupení kolem Trikolóry a Volnému bloku. Zřejmě převládla dlouhodobější témata. Každopádně opatření a pravila se neustále mění. Kdyby nic jiného, asi by většina lidí chtěla vidět větší systematičnost a předvídatelnost.
Za čtvrté stojíme na prahu nového programového období z hlediska evropských dotací. Samozřejmě, řada mechanismů pro rozdělování je dlouhodobých, ne vše je v rukách republiky. Také si pamatujeme, kolikrát se peníze rozdělovaly až před koncem lhůty pro čerpání. Avšak řada subjektů je zakleknutá v blocích. Čím později začne rozhodování odrážet nové… řekněme prirority, tím to zase bude složitější.
Za páté nás zřejmě čeká horká zima v Evropské unii. Polsko se pustilo do boje s evropským právem. Aniž bychom tušili, co je cílem jeho vedení, je jasné, že nepůjde o nic snadného. Unie, která léta vypadá jako něco, o čem se nedebatuje, dostává po Brexitu další vážné varování. Je pravda, že brát si za vzor třeba zrovna Maďary s jejich kvaziznárodňovacími tendencemi, není ideální. Nicméně definovat národní a státní zájmy, to se u nás zatím ani moc nenosilo. Teď se v Evropě znova může otevřít debata, jak to uchopit, aby nenastal nějaký Polxit nebo něco podobného. Aby se nám ten domeček nezačal rozpadat, když mocenská centra začínají bujit mimo jeho hranice. Je dobré nekoukat na to zdálky s vládou v demisi nebo bez důvěry.
