Hlavně, že nám nezdraží krabicák. Není čas celou spotřební daň přehodnotit?

K rozvoji mentálních i fyzických poruch může vést řada legálních drog. Ne jen pivo a špiritus. Tak proč speciální daníme zrovna je? Foto: Image by Kleiton Santos from Pixabay

Na co tu spotřební daň vlastně máme? Proč daníme zrovna pohonné hmoty, pivo a tvrdý alkohol, když negativní efekty má i konzumace lecčehos dalšího.

Že nezavedení spotřební daně na víno vypadá zvláštně, když hospodám zdraží pivo, napsal kde kdo. Přesněji řečeno, pivo v hospodách zdražuje provozovatel. Stát zvedne daň. Ale to je zákazníkovi lautr jedno, prostě půllitr, co teď stojí 55 korun, bude stát (při nezměněné ceně hospodského) po zaokrouhlení 61 kaček. To už je poměrně podstatný rozdíl. Když vezmeme v úvahu, že z půllitru dvanáctky se taky zaplatí zhruba dvě koruny na spotřební dani, tak je ten odvod státu docela zajímavý. Zvlášť, vezmeme-li v úvahu, že to platí i u lahvového. To je pak klidně 10 % ceny na dani spotřební (pořád se ještě dají koupit dvanáctky kolem dvacky) a 21 % na DPH skoro třetina z toho, co člověk zaplatí.

U vína se hovořilo o zhruba dvacetikoruně na litr. U sedmičky by tak šlo cca o 16 až 17 korun, což by odpovídalo spotřební dani u vína šumivého. U těch levnějších, kolem stovky, by šlo tedy o 16 až 17 % z ceny, což rozhodně není málo. U dražších, řekněme za 200 až 300 korun, pak o necelých 5,2 až 8 procent. Nejvíc by to to odnesly levné krabice, kde by se navýšení o 23 Kč na litr zvláště bezdomovcům docela prodražilo. Vždyť to se dá dnes koupit třeba za 60 korun i méně.

Budeme však věřit tomu, že by klesla jeho spotřeba? Troufám si tvrdit, že bezdomovci by asi měli problém. Ale ten by řešili také třeba přechodem na bůhví jaký zdroj alkoholu. Radši ani nedomýšlet.

Proč zrovna šumivé víno?

Proč tedy má být tiché víno bez daně? Protože by razantní zdražení krabicáků ohrozilo Moravu? To asi ne. A proč má být šumivé víno a pivo pod spotřební daní? Protože se ho pije moc? Piva možná, ale sektů? Víc než tichého vína?

Spotřební daň existuje primárně proto, aby regulovala spotřebu toho zboží, které je nějak závadné. Ať už pro konzumenta (alkohol, cigarety…) nebo pro společnost či třeba přírodu (pohonné hmoty).

Spotřební daň existuje primárně proto, aby regulovala spotřebu

Je otázkou, zda tato cenová regulace skutečně má potenciál spotřebu omezit. U pohonných hmot jsme viděli, že ani brutální nárůst cen z loňského přelomu zimy a jara zas tak moc aut z ulic nevyhnal. U čepovaného piva je to jiná. Řada hospod pláče nad výdělkem a výčepní smutně kouká do poloprázdného sálu. To ale neudělaly daně, to udělala inflace. A je i zde otázkou, zda ti lidé přestali pít, nebo do to sebe pumpují doma. Vsadil bych si spíš na to druhé.

Jinou věcí je, že spotřební daň může přinést do státní kasy peníze na léčbu negativních důsledků toho, co se snaží regulovat. Jenže i tady platí, že příjem státního rozpočtu není příjmem adiktologické poradny, zdravotnictví (i když aspoň část jde přes různé dotace) nebo rodin těch, kteří opravdu pijí přes moc.

Česko patří k nejprochlastnějším zemím světa. Dlouhodobě to ukazují všemožné statistiky. O tom se nedá moc diskutovat, byť těm statistikám dost pomáhají i turisti. Na druhé straně ale leží minimálně dvě otázky: 1. Dá se bránit spotřebě, ev. vzniku závislostí cenou? 2. Proč zrovna pivo a tvrdý alkohol a ne jiné legální drogy?

Na tu první otázku lze asi v odpovědi pokrčit rameny. Osobně bych si tipnul, že šroubování ceny spíš požene lidi od kvality k nekvalitě. Tedy ty, co ta cena zajímá.

Mladí lidé přestávají pít

Na tu druhou ale nemáme jen diskusi o víně. Jak již řečeno, obyvatelé Česka chlastají o sto šest. Ale kupodivu, mladí se na tom zas tolik nepodílejí. Což je dobře, ovšem skrývá to riziko jiných závislostí, kterým propadají. Nedávno jsem se ptal skupiny studentů, jestli pijí alkohol. Většina zakroutila hlavou. „Když mám blbou náladu, tak si dám kratom,“ řekl mi jeden z nich. Jestlipak ví, že je návykový? A zbavit se tohoto návyku je skoro stejně těžké jako zbavit se závislosti na heroinu?

Když mám blbou náladu, tak si dám kratom

Kratom nepodléhá spotřební dani. Stejně jako cukr, počítačové hry, placené televizní kanály, slazené nápoje… Na tom všem lze být závislý a u toho všeho nadměrná konzumace může vést k vážným důsledkům jak v oblasti fyzického, tak psychického zdraví.  O rozvoji sociální inteligence nemluvě… Protože o tom by měli mluvit dětští psychiatři, dětští psychologové, učitelé, vychovatelé…

Není celá filozofie spotřební daně trochu zastaralá a neměla by se přehodnotit?