Fotbal o peníze už není hra
ZPRÁVA Z TISKU. Z autových vhazování na útočné polovině se v posledních letech staly podobně nebezpečné situace, jako jsou rohové kopy, což samo o sobě pochopitelně nevadí. Problém je v tom, že šeredně zdržují. Než si vrhač otře navlhlý balon připraveným ručníkem. Než se urostlí hlavičkáři sešikují před bránou soupeře. Než se gestem dohodnou, který z nacvičených signálů použijí. Fotbalová pravidla říkají: „K vhazování rozhodčí obvykle nedává znamení píšťalkou, dbá však, aby bylo provedeno co nejdříve.“ Takto svoji reportáž začíná deník Mladá fronta Dnes (MfD) ze 30. října.
Článek připomíná, že časový limit 8 sekund už je v pravidlech pro rozehrávky brankářů. Nyní se mezinárodní pravidlová komise IFAB chystá ustanovit další pravidlo, tedy limit pro vhazování autů. „Klíčové je zajistit maximální plynulost hry a najít způsob, jak ztracený čas co možná nejefektivněji zmenšit,“ cituje MfD aktuální zprávu IFAB.
Fotbal sleduji z velkého povzdálí, zdůrazňuji předem. Nejsem fanouškem žádného klubu, na žádný zápas se předem nepřipravuji a shlédnu jej, nebo jeho část, v podstatě jen náhodou jako jdoucí kolem nějaké barové superobrazovky. Někdy je hra zajímavá, ale jen do chvíle, než se něco stane. Třeba než padne gól. Začne se zběsile zkoumat, zda některý z útočníků nebyl 5 cm v ofsajdu. Nebo kdo koho před akcí zatahal za tričko. Pozve se na pomoc videorohodčí (VAR). A teprve teď začne to správné napětí ze hry. Co ukáže VAR a jak rozhodne nerozhodný rozhodčí?
Je jasné, že tady nejde o „plynulost hry“, ani o centimetrové ofsajdy. Tady jde o peníze. Proto se pravidla zahušťují a přidávají a komplikují, což hatí nejen plynulost hry, ale i hru samotnou. Víte například, kdy se píská „ruka“? Podle IFAB např. tehdy, když se hráč dotkne míče rukou/paží, která nepřirozeně zvětšuje prostor těla. Za nepřirozené zvětšení prostoru se považuje situace, kdy poloha ruky/paže není důsledkem nebo není ospravedlnitelná vzhledem k pohybu těla pro danou konkrétní situaci. Pokud se hráč pohybuje běžným, „fotbalovým“ způsobem, poloha jeho rukou by měla být považována za přirozenou, i když se mu míč ruky dotkne. Nepřirozené zvětšení prostoru těla je klíčové a nejčastěji diskutované. Nakonec ale rozhoduje hlavní rozhodčí. Z dohledaných konkrétních příkladů lze dovodit, že jako fotbalista můžete utíkat, skákat, padat na hubu, ale nesmíte přitom máchat rukama.
Než funkcionáři IFAB zvednou ruku do nepřirozené polohy pro nějaké nové pravidlo, návrhy se zkoumají, důkladně prověřují a testují, nejčastěji v juniorských soutěžích a v ženském fotbale, píše MfD. K finálnímu schvalování nových regulí ohledně zdržování při vhazování by podle zdrojů britského deníku The Times mohlo dojít už zkraje příštího roku.
Citovaný článek se také věnuje návrhům na změny pravomocí VAR. Ty už ale jen dokládají, že se regulace zahušťuje. Podobně, jako v civilním životě občanů, podnikatelů a společností. Podobně jako v dopravě, kde přibývá paragrafů, dopravních značek a výkladů, takže už dnes málokdo chápe, co jsou tak univerzální pravidla, jako přednost zprava, přiměřená rychlost, bezpečná vzdálenost, neomezit, neohrozit. Tak se například na 50 km dálnice D3 uvolnila možnost jezdit rychlostí 150 km/h, tedy takovou, kterou se už dávno po českých dálnicích jezdí běžně. Zde ale tuto rychlost bude povolovat celkem 42 dopravních značek, to je v průměru každé 2,4 km v jednom směru. V nejvyšší dovolené rychlosti řidič mine jednu značku každou 0,96 minuty. Systém bude řízen z jednoho místa, což je národní dopravní informační centrum se sídlem v Ostravě. To určí přiměřenou rychlost na D3 u Českých Budějovic jistě lépe, než řidič, který tudy právě projíždí, navzdory ustanovení zákona 361/2000 Sb. v platném znění o provozu na pozemních komunikacích.
Stejně absurdně se rozhoduje hra v kopané. Ale i tady stále ještě (doufám) existuje jedno univerzální pravidlo. Poločas trvá 45 minut. Tohle kdyby rozhodčí dodržovali, plynulost hry by tím určitě neutrpěla.