Dvě tváře české vlády. Nebo tři?
Cesta tří premiérů do Kyjeva vyvolala nepochopitelnou diskusi, zda na něco takového měli mandát. Němečtí politici dokonce museli Petra Fialu obhajovat před televizemi ZDF a ARD. Ať už cesta smysl měla či nikoliv, její aktéři museli projevit část osobní odvahy a rozhodnosti. O to víc překvapuje, že na domácí scéně je tvář nové vlády úplně jiná.
Samozřejmě je na místě pochybovat, zda cesta premiérů Polska, Česka a Slovinska měla pro Ukrajinu skutečný smysl. Zda nešlo jen o PR. Jenže to nevíme, protože jsme tam nebyli. Určitě byla smysluplnější než například poslat do Kyjeva dva kontejnery respirátorů. Jako to udělala Vídeň.
Zda na to měli pánové mandát, jen nesmyslný dotaz. Představitel vlády nepotřebujete mandát EU, aby někam jel. Nebo už jsme tak daleko, že potřebuje? Další výtka říká, že dva z cestovatelů reprezentují země, kterým evropská integrace začala vadit. Svět holt není černobílý. Co předvedlo Polsko s justicí, je opravdu na pováženou a řve bezprávím. Na druhou stranu, pár facek Evropská unie občas potřebuje a možná nejen pár.
Představitel vlády nepotřebujete mandát EU, aby někam jel. Nebo už jsme tak daleko, že potřebuje?
Jestli Petr Fiala nějak poškodil Česko v zahraničí, tak snad jen tím, že některé politiky zahanbil a ti mu to možná časem dají sežrat. Zároveň nedoufejme, že zvedl prestiž země na evropské mapě. Ano, před občany. Ale v unijních strukturách se na morální autority dávno nehraje.
Je ovšem na pováženou, že zatímco ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou se Česká republika staví na podporu napadeného jednoznačně a poskytuje pomoc nad rámec běžného, doma má vláda úplně jinou tvář.
Nejde ani tak o to, že ještě nic moc nepředvedla. Uznejme, že se bleskově dostala do naprosto nečekané situace. A pokud jde o válku – znovu nezbývá než opakovat, že to zvládá se ctí. Dokonce se jí u pohonných hmot povedlo něco, na co bych nevsadil ani haléř. A sice pomocí kontrol marží snížit ceny. Nicméně další kroky, jako zrušení silniční daně, jsou jen kosmetické a nic neřeší. Kabinet neměl moc možností. Ale mohl využít situace stejně odvážně jako v případě agrese a říct si své k energetické politice unie a třeba spotřebním daním. Neudělal to.
Svoboda slova se nějak nehodí
Horší je jeho přístup ke svobodě, a to hlavně svobodě slova. Tady se totiž nabízí spojka na ono polské ovládání soudnictví státní mocí. Ještě před nástupem do úřadu ministr vnitra vyhodil šéfa policie, který se předtím veřejně zastal svých podřízených proti experimentu ministerstva zdravotnictví.
Záhy oznámil záměr vytvořit mezirezortní skupinu, potírající dezinformace o covidu s právem trestat. Koho chce trestat bez soudů? Snad ty, kteří se staví proti dezinformacím, jimiž nás trvale zásobovalo právě ministerstvo zdravotnictví? Hlavně těmi o tečce, kterou vše končí? Dnes stojí proti vládní politice téměř všichni nejvěhlasnější imunologové! Oni budou taky terčem?
Pojem dezinformace je dnes velmi populární. Jsou lidé, instituce a zájmové skupiny, které záměrně pouští lži – tvrzení, jimž sami nevěří. Ale to se týká i politiků. Dokázat záměr a vědomou lež je mimořádně těžké. Přesto vláda nenápadně ale efektivně doporučila vypnout tzv. dezinformační weby informující o Rusku. Na základě někým vytvořeného seznamu.
Pojem dezinformace je dnes velmi populární
Něco takového lze ve válce pochopit. Ovšem kdyby to nepadalo do celého kontextu snah zatípnout postoje, které se nám nelíbí. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek dokonce hovoří o potřebě zákona proti dezinformacím. Ministr spojený se skandálem, kdy vydal do Ruska podnikatele bez toho, aby počkal na výsledek řízení o jeho žádosti o azyl. Tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek se dokonce deportaci pokusil zabránit přistavením cisterny před letadlo s eskortou. Dnes chce Blažek zákon proti dezinformací, samozřejmě i těm ve prospěch Ruska.
Zavání to cenzurou jako prase. Protože dokázat, že se něco nestalo, že něco nemůže být tak, jako to někdo popsal, je na hranici nemožného. Ale my budeme mít oficiální, pravdivé zprávy a taky vědecké poznatky. Hlavně ty, které se nám hodí. Ostatní vyloučíme.
Kdyby Einstein věřil, že Newtonovo pojetí fyziky je jediné správné, nikdy by neobjevil teorii relativity
Kdyby Albert Einstein věřil, že Newtonovo pojetí fyziky je jediné správné, protože prostě funguje, nikdy by neobjevil teorii relativity. Kdyby Clemens Kuby uvěřil, že s přerušenou míchou se nedá chodit, protože se to nikomu před ním nepodařilo, nikdy by se nepostavil na nohy. Kdyby Wim Hof věřil, že v ledové vodě během 15 až 20 minut nutně přichází smrt, nemohl by bez újmy zůstat hodinu a osm minut bez oblečení zasypaný ledem.
Naše poznání se vyvíjí a již od dob antických víme, že pořád je třeba pochybovat. Jak před časem velmi dobře popsal šéfredaktor Světa hospodářství Honza Ferenc. Psychiatr Cyril Höschl zase říká, věda je jen jedním z možných vidění světa. Ani nad pavědeckým není třeba ohrnovat nos.
Vládní snahy usměrňovat, co se smí říkat a co si máme myslet, bohužel velmi dobře rezonují s tzv. cancel culture (kulturou vyloučení), která se třeba snaží vymazat ze scény Joanne Rowlingovou. Brutálně proniká i k nám. Je pochopitelné, pokud Argo přestane vydávat autora, který otevřeně schvaluje ruskou invazi na Ukrajinu. Ale co říct, když divadlo zruší premiéru opery od Petra Iljiče Čajkovského? Proboha, ten člověk zemřel v roce 1893. Že by prý by mohla být zneužita k proputinovské propagandě. Určitě už se v Kremlu těšili, protože nic jiného na práci nemají. A co třeba Stravinský? Ten se postupně odklonil od ruské melodiky a začal do svých skladeb zahrnovat prvky jazzové muziky. Dokonce po roce 1917! Tak ten by být uveden mohl?
Nelíbí se mi, jak nejednoznačně se k dění na Ukrajině postavil Jaromír Nohavica. Ale když už v roce 2008 zapíval „narodil jsem se v komunismu, zemřu v komunismu“, možná měl ve snu vidění, které se začíná naplňovat. Anebo je to všechno jinak. Že by přece jen měl ministr Rakušan pravdu, že teď nám budou v Bruselu naslouchat, a tohle všechno je jen úvodní scéna k jiným změnám?
