Důchodová reforma: padesátníci, víte houby s octem
Důchodová reforma představená ministrem Jurečkou nepřinesla žádný velký šok. Jenže vedle velkých parametrů existuje spousta klíčových detailů.
Předně ministr práce a sociálních věcí oznámil pohyblivou hranici pro odchod do penze. To se čekalo a už málokdo si pamatuje, že na začátku svého funkčního období se k jakékoliv změně této hranice stavěl více než zdrženlivě. Trošku to připomíná Miloše Zemana, který před usednutím do premiérského křesla tvrdil, že banky neuvidí ani korunu státní pomoci. Podle svých slov ale netušil, v jakém jsou stavu, takže totálně změnil názor.
Samozřejmě tu jsou větší penalizace předčasných odchodů do penze, a naopak možnost zabalit to dříve pro osoby pracující v náročných profesích. To vše se nějak čekalo. Možná i zrušení sociálního pojištění pro pracující důchodce. Ale….
Už se objevila kritika posouvání věkové hranice podle délky dožití od demografů. Ti upozorňují, že ta se mění i v souvislosti s nahodilostmi, jakými jsou třeba pandemie. A že v tom lidově řečeno bude bordel, namísto toho, aby systém byl předvídatelný.
Na první pohled také zaujme, že se mají novinky týkat lidí narozených po roce 1965. Tedy i lidí, kterým je dnes třeba 58 let. Pokud ale takový člověk pracuje v manuálně náročné profesi, dejme tomu jako zedník, pokrývač nebo klempíř, bude se mu na novinku, že má makat i po 65 letech adaptovat asi dost špatně.
Především má ale posouvání věkové hranice reflektovat počet lidí s nárokem na penzi a počet let, která v ní stráví. Tedy něco jako tlak na výdajovou stránku rozpočtu. Ale už se nezaobírá tou druhou stranou. A sice, kolik lidí bude do systému přispívat. Nejen, že současná o něco vyšší porodnost nemusí vydržet (nebo naopak přijde nějaký baby boom), ale také vidíme velkou touhu mladých lidí odcházet do zahraničí. Nebo prostě dělat nenáročné profese s minimálními výdělky. Proti tomu není jasné, jak se bude systému dařit podchycovat a „danit“ zaměstnance ze zahraničí, z nichž část je možná placená nějak „na ruku.“
Posouvání věkové hranice neřeší příjmovou stránku rozpočtu
Pak je tu samozřejmě řada detailů, které ale pro mnohé budou více než klíčové. Jak se bude posuzovat zaměstnání v náročné profesi? Je už jasné, že do toho budou zapojeni zaměstnavatelé. Ale i v hutích či dolech můžete makat na více místech, dokonce je můžete během své pracovní kariéry měnit. Jak dlouho budete muset být zrovna horníkem nebo zdravotní sestrou?
A pak je tu taková věc – jak se vlastně ten důchod počítá. Dřív to bylo jen za určité roky, teď za celou kariéru. Ale stále platí počítání z výpočtového základu za každý rok zvlášť a redukční hranice. To v praxi znamená, že komu příjmy létají nahoru a dolů, může při stejném odvedeném pojistném dostat méně než ten, kdo měl příjem relativně stabilní.
Podobné „detaily,“ které ale zásadně ovlivní budoucí důchody, asi budou vyplouvat na veřejnost postupně a bez pochyby se o některé povede bitva. A k tomu vyhrožování ANO, že reformu stejně zase zreviduje. Je to fajn, když vám politici říkají, že nic neplatí nejen věčně, ale ani pár let a že tedy dokud do té penze nepůjdete, budete vědět houby. Ať už Jurečkova reforma dopadne jakkoliv, že favorit příštích voleb dopředu říká: „Já to stejně zruším…“ vypovídá o míře jeho zodpovědnosti.
Trošku mi to připomíná jednu scénku z porevolučního období u prvního okénka s vaflemi, otevřeného v Husově ulici. Chlapec stojící ve frontě neustále přesvědčoval svého „kamaráda“, že mu dá ochutnat. Ten si ale trval na svém: „Já ti to vykopnu.“ A co myslíte? „Ale já ti dám ochutnat…“ „Stejně ti jí vykopnu.“ A vykopnul.
