Dlouhý jako šéf ČNB? Byl by teprve druhým bez praxe zevnitř

Řadu lidí určitě ta představa pobouří: do čela České národní banky si nesedne odborník, nýbrž politik. Mnohem zajímavější ale je, že by Vladimír Dlouhý usedl do guvernérské židle bez předchozí, byť sebekratší praxe v ČNB.

Vladimír Dlouhý. Foto Panstepan na Wikipedia, upraveno

Prvním byl Josef Tošovský

Kupodivu jediným, komu se to v minulosti poštěstilo, byl – Josef Tošovský. Hnidopichové by tvrdili opak, protože guvernérem se stal jako předchozí předseda Státní banky Československé. Ovšem právě do jejího čela zamířil z londýnské pobočky Živnostenské banky.

Od této revoluční změny z konce roku 1989 si každý další šéf nejvyšší měnové autority v Česku aspoň něco „odkroutil“ v nižší pozici. Pavel Kysilka nejprve jako šéf odboru, aby se poté stal viceguvernérem a Tošovského dočasně zastupoval při jeho angažmá v čele vlády. Zdeněk Tůma, Miroslav Singer i Jiří Rusnok se do nejvyšší pozice posunuli z řad viceguvernérů.

Po Rusnokovi by se tak stal Dlouhý – o kterém se pravda zatím jen spekuluje a on sám tvrdí, že žádnou nabídku nedostal – druhým bývalým politikem v čele ČNB. I když v bankovní radě bychom našli řadu dalších lidí, kteří se kolem politiky nějak pohybovali. Buďto ve zdánlivě jen odborné, ale velmi citlivé pozici, jako Pavel Řežábek v čele České konsolidační agentury (ČKA). Nebo jako poradci či náměstci na různých ministerstvech (Pavel Štěpánek, Pavel Kysilka, již zmiňovaný Zdeněk Tůma či Marek Mora), poradci politiků (Robert Holman, Aleš Michl) nebo jako významný člen vedení ČKA (Mojmír Hampl).

Funkce guvernéra není jen odborná

Konec konců, funkce guvernéra je nejen odborná, ale i manažerská a politická ve smyslu komunikace s ostatními složkami státu. Stejně tak i komunikace navenek, byť někteří to s ní raději nepřehánějí. Zatímco třeba Kysilka či Tůma byly v měnové politice vysloveně doma, Rusnok nastupoval do ČNB „jen“ jako ekonom. Přesto si získal během svého působení u odborné veřejnosti respekt. Proč by nemohl i Dlouhý?

Možná proto, že je až příliš spjat s určitým obdobím ranného kapitalismu po roce 1990. Při vší úctě k jeho odborným i manažerským schopnostem (bez ironie – konec konců být poradcem Goldman Sachs se jen tak někomu nepoštěstí) a zkušenostem z nadnárodních institucí i řízení ministerstva by mohl působit trochu jako hlas ze záhrobí.

Snad se nechceme inspirovat ECB

Především by ale neprošel ani jediným dnem uvnitř banky a hned by ji začal řídit. Co by na to řekl třeba Marek Mora, který je odborníkem na měnovou politiku, aktivně za banku vystupuje, a tak nějak se s ním počítalo? Pomohlo by to atmosféře uvnitř Bankovní rady?

Třeba jsou to zbytečné obavy. Třeba naopak chtějí centrální bankéři někoho, kdy by je dobře mediálně a vztahově kryl. Což podobná instituce potřebuje. V České republice by šlo ale o bezprecedentní krok.

Pravda, šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová je také bývalý ministryně všeho možného (od financí až po rybolov), šéfka MMF a vzděláním právnička. Ovšem z ECB si snad příklad brát nechceme. Nebo ano?