Dilema v Berlíně: německé uhlí versus ruský plyn plus OZE
Jedno se Němcům musí nechat: když něco naplánují, tak to splní, i kdyby trakaře padaly. Prvního dubna německý energetický koncern RWE zavřel hnědouhelnou elektrárnu Neurath blok A s výkonem 300 MW. Ovšem na pozadí nynější energetické situace akcelerované ruskou agresí proti Ukrajině společnost RWE potvrdila, že elektrárnu zatím na krátkou dobu jen zakonzervuje, kdyby se německá vláda rozhodla ji znovu potřebovat k zajištění dodávek elektřiny.
RWE od roku 2020 už zavřela šest uhelných elektráren s celkovým výkonem 1800 MW. V elektrárně Neurath budou letos ještě zavřeny bloky D a E, každý o výkonu 600 MW. Elektrárna Neurath se všemi svými bloky byla druhým největším zdrojem CO₂ v EU, v roce 2020 s emisemi 19 milionů tun skleníkového plynu ročně (největším producentem emisí CO₂ v EU je polská lignitová elektrárna Bełchatów s 30 miliony tun ročně). Jak podle listu Handelsblatt řekl šéf RWE Frank Weigand: „Ujistili jsme politiky, že v případě nouze zase elektrárny přifázujeme do sítě, bude-li to technicky možné“.
Podmíněné zavírání německých uhelných zdrojů
Vedle RWE také další energetické firmy Vattenfall, EnBW a Steag sice pokračují ve svých plánech uzavírání uhelných zdrojů o celkovém výkonu 8000 MW. Nicméně, když o příští zimě kvůli situaci kolem ruské agrese na Ukrajině vznikne potřeba, energetické firmy vyjádřily připravenost současnou kapacitu 26 000 MW v německých uhelných elektrárnách zase navýšit o výkon zakonzervovaných zdrojů. V Německu se tak na pozadí současné politické, vojenské a energetické krize začíná opatrně hovořit o revizi plánu berlínské vlády exitu z německého uhlí, jenž předsunul původní zastavení uhelných zdrojů z roku 2038 na rok 2030. Současné plány počítaly s odstavením další uhelné kapacity 5000 MW do roku 2024. Vedle problematiky dodávek ruského zemního plynu německé hnědé uhlí je zapotřebí ke splnění sankčního závazku EU ukončit alespoň importy černého uhlí z Ruska.
Původní plán předchozí německé velké vládní koalice CDU/CSU-SPD předpokládal konec uhlí v roce 2038, jako to schválil Bundestag v červenci 2020 pod názvem Zákon o odchodu od uhlí.
Emisní plány, kvůli nimž celá Energiewende dosud za více než dva biliony eur vznikla, se neplní a plnit v dalších letech nebudou.
Po ruské agresi proti Ukrajině nyní opatrně zpochybněný odchod od uhlí do roku 2030 přijde německé daňové poplatníky extrémně draho. Soukromé energetické firmy a provozovatelé dostanou do roku 2030 po odstavení všech uhelných zdrojů kompenzaci 4,35 miliardy eur (cca 107 mld. Kč). Německá vláda současně připravila sociální kompenzační platby pro propuštěné zaměstnance. Podle zákona z roku 2020 vláda na tyto platby do roku 2048 vyčlení až 5 bilionů eur (asi 123 biliónů Kč).
Sázka na přechodný zemní plyn hlavně z Ruska ztroskotala
Až do zahájení vojenské agrese Putinova Ruska proti svobodné Ukrajině 24. února 2022 Německo neochvějně stavělo svůj program zelené tranzice jménem Energiewende, zahájený oficiálně v roce 2000 přijetím zákona EEG, neboli o podpoře obnovitelných zdrojů (OZE) na tom, že jako přechodný zdroj k silně dotovaným OZE budou s postupným vyřazováním uhelných elektráren sloužit paroplynové elektrárny (PPE) na zemní plyn, které budou kvůli rezervnímu provozu muset být rovněž dotovány v režimu tzv. kapacitních plateb.
dne 17. března v Německu Tři zbývající jaderné elektrárny s instalovaným výkonem 4200 MW vyrobily daleko více, než 140 000 MW instalovaných v německých OZE
Němci se nedali zviklat ani jasnými důkazy, že hlavně kvůli únikům metanu v místě těžby je zemní plyn bezmála stejně emisní jako hnědé uhlí spalované v elektrárnách u paty dolů. Protože přerušované a nestabilní zdroje jsou samozřejmě závislé na povětrnostních podmínkách, tak je v době malé či nulové produkce musí nahrazovat stabilní turbínové zdroje schopné naběhnout v řádech minut. Ještě loni existovala zcela vážně míněná úvaha, že Německo bude muset na zemní plyn postavit nové elektrárny s kapacitou 47 000 MW, to je pro srovnání 53 kapacitně stejných elektráren, jako přerušovaně v ČR provozuje ČEZ v Choceradech (880 MW).
I pod mezinárodním tlakem na společné sankce západních demokracií hledá Německo velmi složitě způsoby, jak se z této šlamastiky dostat, aby nedostatek energie nezpůsobil kolaps jeho ekonomiky, která je v EU vůbec největší. Ke společnému unijnímu zákazu dovozu ruského uhlí se Německo 8. dubna připojilo, ruský podíl na německé spotřebě uhlí tvoří dle Eurostatu 20 procent. U ropy ale německá závislost na černém zlatu z Ruska tvoří už 35 % (stejně jako závislost České republiky), a proto chce ruský dovoz ropy Německo nahradit do konce letošního roku.
Roky budovaná závislost Německa na ruském plynu je těžce řešitelný problém
Ovšem v případě zemního plynu je Německo ve velmi svízelné situaci, protože si také cílenou lobbistickou prací Moskvy, která pro tuto spolupráci získala a nakonec i soukromě zaměstnala mj. bývalého kancléře SRN za SPD Gerharda Schrödera, vybudovala doslova životní závislost na ruském zemním plynu. Z objemu dováženého plynu je dnes Německo na ruské energetické komoditě závislé ze 60 % (závislost České republiky na ruském plynu, ať už přitéká z jakéhokoli směru, je více než devadesátiprocentní). Proto Berlín opatrně vyhlašuje, že ruské dodávky plynu by Německo mohlo nahradit do poloviny roku 2024. Šéf obřího německého chemického koncernu BASF Martin Brudermüller v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung v souvislosti s rizikem prudkého ukončení dodávek ruského plynu varoval před bezprecedentní hospodářskou recesí, která by mohla „…podrobit německou ekonomiku nejhorší krizi od konce druhé světové války“.
Růst závislosti Německa na dovozu ruského zemního plynu (vybrané roky)
| Rok | Dovoz v terajoulech (Tj) / v miliardách m3 plynu |
Cena v mld. eur | Cena v eurech za 1 Tj |
| 2021* | 5 591 478 / 147,222 | 38,968 | 6 969,17 |
| 2020 | 5 882 696 / 154,889 | 19,924 | 3 386,89 |
| 2019 | 6 042 840 / 159,106 | 27, 058 | 4 477,71 |
| 2015 | 4 895 453 / 128,896 | 28, 239 | 5 768,33 |
| 2005 | 4 015 321 / 105,722 | 17,559 | 4 373,03 |
| 1998 | 3 711 477 / 97,722 | 6,118 | 1 648,31 |
| 1992 | 2 134 422 / 56,199 | 4,202 | 1 968,92 |
Zdroj: Spolkový statistický ústav, www.destatis.de
*předběžné údaje
Autor článku využil podklad německého Spolkového statistického úřadu o dovozu zemního plynu do Německa za roky 1992 až 2021 a u vybraných let z celkového přehledu za uplynulých 30 let přepočítal pro lepší transparentnost údaje v terajoulech na jednotky v metrech kubických. Jak vidno, na špici hospodářské konjunktury a před covidovou pandemií v roce 2019 dovezlo Německo 159 miliard m3 plynu, z toho 60% podíl Ruska činí přes 95 mld. m3. V roce 1992 činila německá závislost na zemním plynu (bez specifikace podílu Ruska) jen 56 miliard m3. Současně plyn v roce 2021 meziročně zdražil více než dvojnásobně s tím, že samozřejmě tento vývoj bude v letošním roce ještě dramatičtější.
Reálně existuje v Německu výrobní kapacita vodíku elektrolýzou 20 megawatt
Připomeňme v této souvislosti, že Nord Stream 1, první plynovod (s dvěma potrubími vedle sebe) spojující přímo Rusko a Německo po dně Baltského moře, spoluinicioval právě kancléř Schröder, jehož vláda se v roce 2005 zaručila za potřebné úvěry. Byl spuštěn v roce 2011 a dodával až 55 mld. m3 ruského plynu ročně. Marné bylo varování USA, Polska, Ukrajiny a dalších zemí, že obejitím tranzitu středoevropských zemí je Putinova vláda cílené oslabila. Na podzim 2021 Němci s Rusy navzdory tvrdé kritice ze strany spojenců v NATO i EU dostavěli další plynovod Nord Stream 2 (opět dvě paralelní potrubí), budované za kancléřky CDU Angely Merklové, znovu s kapacitou 55 mld. m3 plynu ročně. Než mohl být při povolovacím řízení spuštěn, byl projekt uložen k ledu, protože začala ruská válka proti Ukrajině.
Obnovitelné zdroje jako německý recept na závislost na dovozu z Ruska
Mocný muž berlínské vládní koalice, ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck za stranu Zelených, ujišťoval znervóznělý průmysl a domácnosti třiaosmdesátimilionového Německa, že zajištění dodávek energie v případě potřeby bude mít přednost před akcemi na záchranu klimatu. Ovšem ihned s dalšími vládními politiky ve shodě začal prohlašovat, že Německo zachrání od ruské energetické závislosti naprosto bezprecedentně urychlená výstavba dalších OZE, zejména solárních a větrných elektráren. Německo tak chce do roku 2030 získávat až 80 % elektřiny z obnovitelných zdrojů a do roku 2035 dokonce 100 procent.
Konfrontace s realitou německé vládní politiky nebrzdí
Bez ohledu na to, že prozelená vláda v Berlíně chce vlastně pokračovat v energetické politice, která ji zavedla na scestí závislosti na diktátorském Rusku, si připomeňme, jak vypadají tyto utopické plány ve srážce s realitou. Německo má v OZE nyní už neuvěřitelnou kapacitu cca 140 000 MW, která dalece přesahuje jeho konvenční zdroje. Problémem je, že i když Německo loni ve větrných a solárních zdrojích přidalo dohromady 6700 MW, skutečná produkce z OZE meziročně klesla o 4 % na 41 % z celkové produkce elektřiny země. Prostě málo foukal vítr, což je jev v posledních letech poměrně častý. Zato se kvůli drahému plynu zvýšila výroba z německých uhelných elektráren o pětinu. Emisní plány, kvůli nimž vlastně celá Energiewende dosud za více než dva biliony eur (asi 50 bilionů Kč) vznikla, se neplní a plnit rozhodně v dalších letech také nebudou.
Německo loni vybudovalo 484 pevninských větrných elektráren s instalovaným výkonem 1925 MW, což je ve srovnání s předchozím rokem nárůst nově instalovaného výkonu o 35 procent. Na mořském pobřeží Německa žádná taková elektrárna ale postavena nebyla. Německo předpokládá, že každá spolková země uvolní pro zdroje energie z větru dvě procenta plochy a že by letos v každý pracovní den mělo být postaveno 5 až 7 obřích větrných zdrojů. Marné je varování expertů, že bez ohledu na peníze a rostoucí odpor obyvatelstva na takové uspíšené plány rozvoje OZE v Německu není dostatek materiálu ani odborníků. A už vůbec se nebere v potaz varování, že po energetické závislosti na Rusku teď vzniká závislost na zelených technologiích, v nichž dominuje diktátorská Čína. Má vzniknout tak olbřímí kapacita v OZE, že prý nadbytek elektřiny umožní elektrolýzou vyrábět tzv. zelený vodík, který v době nečinnosti OZE má pohánět německou ekonomiku i dopravu. Zatím jsou tyto plány jen na papíře. Reálně existuje v Německu marginální výrobní kapacita vodíku elektrolýzou 20 MW.
A vyhlídky? Například dne 17. března v Německu nefoukalo a málo svítilo slunce. Tři zbývající německé jaderné elektrárny s celkovým instalovaným výkonem 4200 MW vyrobily daleko více než 140 000 MW instalovaných v německých OZE. Minimální výrobu ze solárů a splihlých větrníků musely zachraňovat emisní uhelné i drahé závěrné plynové elektrárny a také dovoz elektřiny ze zahraničí. Ovšem jak jsme si řekli v úvodu, disciplinovaní Němci se v roce 2011 za vlády vzdělané fyzičky Merklové rozhodli, že do konce roku 2022 dají jaderné energetice sbohem. A to také učiní.
Asi je něco zvláštního v DNA Němců, kteří znovu a znovu chtějí věřit totálním, progresivistickým způsobům řešení všech možných problémů včetně energetiky. Bude-li z toho „totální energetické vítězství“, tomu ale už na světě věří asi jenom sami Němci. Velkým problémem je, že také v Česku je nemálo kvazi odborníků a politiků, kteří od sousedního Německa a jeho Energiewende chtějí opisovat. Snad ve vládě premiéra Petra Fialy dojdou sluchu varovná upozornění expertů, že lepší než opisovat je poučit se z chyb druhých.
