ČR plánuje dekarbonizaci podle EU za cenu deficitu elektřiny
Nedávná konference v Senátu na téma Efektivní energetika potvrdila, že česká vláda chce splnit unijní cíle dekarbonizace zřejmě i za cenu zásadního deficitu elektřiny. Potvrzuje to plán na pětinásobné posílení občasných zdrojů energie (OZE) dominantně v podobě solárů a větrníků na úkor dramatického omezení stabilní produkce z uhlí.
Konference, kterou 23. ledna uspořádal Senát Parlamentu České republiky ve spolupráci s organizací e-stát, shromáždila v panelových vystoupeních i v publiku skpinu lidí, která by se dala nazvat „Kdo je kdo“ v české energetice. Dokumentovala to i úvodní účast předsedy vlády ČR Petra Fialy, z něhož si média vybrala hlavně pasáž, že by se Česko chtělo stát centrem jaderného výzkumu pro využití malých modulárních reaktorů. Kdo si chce čtyřhodinovou akci a všechna vystoupení poslechnout, může tak učinit z videozáznamu celé konference v Senátu. Bohužel, proti plánu na pozvánkách nikdo z účastníků konference kromě řečníků na třech panelech nedostal možnost položit ani jednu otázku a diskutovat.
Na konferenci také zazněla poněkud zmatečná informace ohledně klíčových strategických dokumentů ČR v energetice. Schválení aktualizace Státní energetické koncepce (SEK) vládou se odsunulo z 31. prosince 2023, kdy mělo být podle slibu vládního prohlášení splněno, snad na letošní březen. Nicméně vláda ČR schválila 12. dubna 2023 alespoň Východiska aktualizace SEK. S finalizací Vnitrostátního klimaticko-energetického plánu (NKEP) kvůli potřebě jeho schválení Evropskou komisí ministerstvo průmyslu a obchodu podle slov jejího ředitele odboru energetiky Reného Neděly počítá až v červnu. Jestliže je NKEP logicky integrální součástí SEK, tak se sotva dá tento klíčový strategický dokument finalizovat již na jaře. Není také dodnes zcela jasné, jestli bude ČR budovat nové 3 nebo 4 velké jaderné reaktory, NKEP uvažuje jen 3 a 1 malý. V tomto komentáři se zaměříme na již blízký rok 2030, nikoli na léta 2040 a 2050.
Zatímco představitelé vlády, vládních úřadů a státních institucí ve svých vystoupeních hovořili o nutnosti plnit dekarbonizační cíle České republiky v rámci politiky celé Unie, místopředseda Senátu Jiří Obefalzer a spolu s ním i předseda Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Ivan Adamec (oba ODS) vyjádřili pochybnosti, ba dokonce skepsi, že rychlý odklon od uhlí je možné kompenzovat nasazením i byť velkého množství nových solárních a větrných elektráren. Také exministr průmyslu Karel Havlíček za ANO zdůraznil, že uhlí může nahradit jen nová kapacita plynových elektráren. Šéfka Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová k debatě o využití tzv. malých modulárních reaktorů podotkla, že podle principu úspor z rozsahu je každá kilowatthodina tím levnější, čím větší je výkon reaktoru.
Generální ředitel a předseda představenstva společnosti ČEZ Daniel Beneš upozornil, že ke konci energetického využívání uhlí může kvůli ceně emisních povolenek a tím i ke ztrátovosti produkce z uhelných elektráren dojít mnohem dříve (mluví se už o letech 2026/27) než v politicky stanovených termínech roku 2033 (vládní prohlášení z ledna 2022) či 2038 (stanovisko vládní Uhelné komise z roku 2020). Šéf ČEZ sice horoval pro dodržení vyvážené triády požadavků na energetiku spočívající v bezpečnosti dodávek, v cenové dostupnostiI a v udržitelnosti, ale jím nastíněná doporučení mohou splňovat snad jen ekologicky udržitelná kritéria. Benešovo doporučení pro obří výstavbu (OZE) do roku 2030 v podobě až 15 GW v solárech, 3 GW ve větrnících a také až 5 GW v plynových elektrárnách (sám Beneš loni 23. října v rozhovoru pro Seznam Zprávy ale prohlásil, že nikdo v ČR do roku 2030 žádnou novou plynovou elektrárnu nepostaví…), je zcela mimo ekonomickou i technickou realitu a povede jen k deficitu a tím drahotě elektřiny spolu s velkou závislostí na dovozu. ČEZ také chce podle Benešových slov stavět jak tři velké nové reaktory, tak 7 až 10 malých modulárních reaktorů tak, aby jaderná energetika měla v polovině století „lehce nadpoloviční“ podíl na spotřebě elektřiny, která by měla být s 90 TWh čisté spotřeby ročně, o 50 % vyšší než dosud (ovšem modely SEEPIA obsažené v NKEP počítají s růstem produkce elektřiny až koncem 30. let). Podle šéfa ČEZ přijdou Českou republiku tyto investice do energetiky až na 4 biliony korun (dvojnásobek letošního příjmu státního rozpočtu ČR).
Do celkově „prozeleného“ charakteru vystoupení řečníků na konferenci doslova hodil vidle bývalý premiér ČR Mirek Topolánek. Ve zhruba desetiminutovém vystoupení, které je možné vidět na videozáznamu celé konference v Senátu(čas 2:35:33) nebo si ho celé přečíst v přepisu na portále Echo24, se M. Topolánek tvrdě distancoval od ideologie Green Deal s její slepou sázkou na OZE.
Stojí za to citovat mj. jeho následující slova: „Mnoho politiků, kteří dnes rozhodují o našem bezpečí, svobodě a nezávislosti, netuší, jaký je rozdíl mezi kW a kWh… Pro jistotu zopakuji, že z tohoto prostého faktu vyplývá, že neplatí obecně oblíbený omyl, že čím více postavím občasných a z povahy věci přerušovaných fotovoltaických a větrných zdrojů, tedy čím více zvýšíme jejich instalovaný výkon v kW, tím více se zvyšuje naše energetická bezpečnost a zajišťuje plynule spotřeba v kWh. Je to naopak. Když bude svítit a foukat, tak budou vyrábět všichni, cena bude nulová, variabilní náklady záporné, přebytky budou neprodejné, zbývajících zhruba 6000 až 7000 hodin bude nedostatek (elektřiny – pozn. autora) a cena obrovská.“ Jak si každý může prohlédnout na videozáznamu, na Topolánkovo vystoupení reagovali posluchači bouřlivým aplausem.
Doložme pravdivá slova někdejšího premiéra a dnes předsedy Plynárenského svazu Mirka Topolánka na faktech. Zatím vláda ČR vychází z toho, že aby splnila unijní dekarbonizační cíle, dramaticky se musí změnit energetický mix republiky. Dle NKEP, který vychází z modelování expertů a vědců z Karlovy univerzity pod názvem SEEPIA (viz zdroje uvedené v odkazovaném NKEP výše) a který Fialův kabinet schválil loni 18. října, totiž doslova za pár let v roce 2030 už ze současného stabilního výkonu z uhlí zmizí 6,4 GW a zůstanou jen 3 GW. Tento výpadek má prý nahradit pětkrát větší výkon solárních (FVE, 10,1 GW) a větrných (VTE, 1,5 GW) zdrojů a plynový výkon 2,4 GW se má rozšířit o 0,8 GW na 3,2 GW.
Jaký je zásadní problém této zelené transformace? Jak vyplývá z oficiálních statistických údajů časové využitelnosti OZE v ČR u FVE maximálně z 13 % času roku a u VTE maximálně z 23 % z času roku, oproti uhlí dodají soláry jen asi čtvrtinu a větrníky jen polovinu výroby odpovídající jmenovitému výkonu. A to ještě v souhrnné výsledku za celý rok, nikoli za období, kdy FVE a VTE fungují omezeně nebo vůbec, a to je hlavně v zimě, kdy je stabilní energie v ČR nejvíce zapotřebí. Ale i tak jde o prudký a dokonce dle NKEP plánovaný pokles hrubé výroby elektřiny o 15 TWh v roce 2030, který ve skutečné čisté spotřebě domácností a firem v ČR bude ještě asi o 10 TWh nižší (od hrubé výroby je nutno odečíst vlastní spotřebu při výrobě elektřiny a ztráty). V čisté spotřebě elektřiny se ČR v důsledku deficitu stabilních zdrojů vrací o desítky let zpět. Přitom analýzy ČEPS i ČEZ predikují naopak růst spotřeby v důsledku elektrifikace ekonomiky včetně zavádění tepelných čerpadel jako dominantního druhu vytápění, či elektromobilů.
Podle statistik ERÚ se brutto výroba elektřiny z 84,5 TWh v roce 2022 snížila v roce 2023 na 72 TWh, a to včetně čistého vývozu (rozdíl mezi importem a exportem) v objemu asi 9 TWh. Tento pokles spotřeby není výsledkem zelené tranzice a nasazení moderních technologií, ale zejména odrazem poklesu ekonomiky (loni HDP podle odhadu ČNB poklesl o 0,4 %) a nižší spotřeby elektřiny u podniků i domácností v reakci na vysoké ceny. OZE se vedle FVE a VTE a včetně vodních zdrojů a biomasy v roce 2022 na celkové produkci podílely v celoroční bilanci jen z 12,4 % (data za rok 2023 budou až letos v květnu) a v roce 2030 to má být ambiciózních třikrát tolik, přičemž atribut ambiciózní je zde možno interpretovat spíše jako zbožné přání.
Daleko hůře ovšem stanovený energetický mix v roce 2030 dopadne na energetickou bilanci v zimě. Jestliže tedy v lednu 2030 škrtneme dle NKEP v uhlí instalovaný výkon 6,4 GW, tak v modelové projekci na skutečnost v lednu 2023 nám v roce 2030 zmizí asi 30 % výroby elektřiny. Nebudeme ho v zimních podmínkách schopni nahradit ani plánovaným násobkem nově instalované kapacity FVE (10,1 GW) a VTE (1,5 GW), které poskytnou v této modelové projekci jen 2,4 %, respektive 4,4 % elektřiny. Jedna nová plánovaná plynová elektrárna by dodala o třetinu větší instalovaný výkon a s ním celkem 3,3 % výroby. Takže nové zdroje z OZE a plynu by v lednu 2030 modelově poskytly dohromady 10,1 % elektřiny a celá pětina potřebné výroby by s výpadkem uhelných zdrojů zůstala nepokryta. To s pravidelnou nejvyšší zátěží v nějaký zimní pracovní den na dnešní úrovni 12 GW znamená, že by v české elektroenergetické soustavě chyběl v roce 2030 stabilní instalovaný výkon nejméně 2,4 GW, a to bez jakékoli rezervy pro případ neočekávaného výpadku stávajících uhelných, plynových či jaderných zdrojů. Uvažovaný objemný dovoz elektřiny v době, kdy i sousední země v čele s Německem nemají přebytky a spíše dovážejí, je jak ekonomicky, tak bezpečnostně velkým rizikem.
Tabulka z dat Energetického regulačního úřadu za 1. čtvrtletí 2023 (výroba elektřiny netto):
| Výroba/spotřeba (GWh) | Leden 2023 /podíl v % | Únor 2023 / podíl v % | Březen 2023 / podíl v % |
| Celkem | 7 225,7 /100 | 6 473,0 /100 | 6 367,0/100 |
| Jaderné elektrárny | 2 952,0 /40,9 | 2 463,5/34,1 | 2 601,1/36 |
| Uhelné/parní | 3 310,1/45,8 | 3 022,5/41,8 | 2 617,9/36,2 |
| Paroplynové (PPE) | 180,7/2,5 | 234,8/3,2 | 209,3/2,9 |
| Plynové a spalovací (PSE) | 331,4/4,6 | 305,6/4,2 | 322,8/4,7 |
| Vodní | 245,7/3,4 | 218,9/3,0 | 283,2/3,9 |
| Přečerpávací | 88,0/1,2 | 64,7/0,9 | 79,1/1,1 |
| Větrné | 73,8/1,0 | 67,3/0,9 | 76,2/1,1 |
| Fotovoltaické | 44,1/0,6 | 95,7/1,3 | 177,4/2,5 |
Tabulka: autor z údajů ERÚ
I když se v dokumentech o energetické transformaci mluví o nutnosti agregace a flexibility, velmi drahém ukládání elektřiny do baterií (bateriová záloha na dvě hodiny stabilizace sítě a frekvence by přišla na 40 mld. Kč s životností 10 let) a zeleného vodíku (asi čtyřikrát dražšího než zemní plyn), lze se oprávněně domnívat, že za tak krátkou dobu dokážeme stabilizovat trh hlavně jen s využitím zásadní regulace, tedy tvrdým omezováním spotřeby, které nese tak eufemistický název jako např. „zplošťování špiček spotřeby“. To nepochybně budou velmi pozorně sledovat tuzemští podnikatelé a jistě zváží i své další podnikání v ČR, protože deficit stabilní elektřiny bude současně znamenat tlak na její vyšší cenu. Další obrovské riziko spočívá v ideji nahradit uhlí výrobou elektřiny a v neposlední řadě také tepla pro 1,6 milionu domácností zemním plynem. Ukončením výroby většinu uhelných elektráren může totiž také zkolabovat ekonomika uhelných dolů a zastavit jejich činnost. Celková náhrada uhlí zemním plynem by si vyžádala dovoz asi 21 mld. m3, tedy trojnásobku loňské prudce snížené spotřeby. S nejistotou jak co do zajištěných objemů, tak co se týká ceny.
Zemní plyn po vymanění se ze závislosti na Rusku nyní dováží EU v podobě LNG ze zámoří. Ovšem americký prezident Joe Biden s ohledem na analýzy emisní zátěže produkce a dopravy LNG dal v minulých dnech na vědomí, že zastaví povolování stavby nových LNG terminálů v USA a omezí vývoz amerického LNG. To vyvolalo v EU velký neklid s ohledem na to, že by země Unie tak byly v LNG silně závislé na autokratickém Kataru, který je označován za sponzora extremistů z palestinského Hamásu. Ihned se tak objevily reminiscence na nedávnou plynovou závislost na Putinově Rusku.
Jako podle známého přísloví „jsou jisté jen smrt a daně“, tak je také jisté, že politicky prosazované budování nestabilních a přerušovaných solárních a větrných zdrojů si vyžádá obrovské investice do posílení a správy sítě a na systémové služby. Jak na konferenci uvedl šéf Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Stanislav Trávníček, do roku 2030 musí tři čeští distributoři takto investovat 211 miliard korun a ČEPS do centrální sítě 70 miliard. Tyto investice se samozřejmě promítnou v dalších letech do růstu cen elektřiny v jejích regulovaných položkách, které brzy začnou v ceně převažovat.
