Couvá Británie z tlaku na udržitelnost?
Velká Británie podle BBC zvažuje odklad zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory. Zprávu přinesla ČTK. Není to první krok od tlaku na ozelenění, jen si toho málokdo všiml.
Občané Spojeného království sice podle průzkumů většinově litují Brexitu, avšak na druhou stranu si odchodu z unie v jistém smyslu užívají. Je evidentní, že země jde vlastní cestou nejen v zahraniční politice. Tam to jasně ukázala především při krizi kolem vztahů mezi Austrálií a Čínou a příklonem k USA v otázce dodávky jaderných ponorek právě pro Austrálii.
Dalším odklonem od EU může být mnohem volnější politika právě v tlaku na energetické úspory, ozelenění apod. Británie dnes disponuje například obřím větrným parkem v Hornsea Two, který byl v době uvedení do provozu největším na světě. Má i poměrně ambiciózní vodíkovou strategii.
Možná i s blížícími se volbami ale vláda začíná být opatrná. Před koncem července totiž oznámila, že přehodnotí některé své cíle ohledně uhlíkové stopy obytných budov. „Žijeme v době, kdy životní náklady představují skutečný problém, a my nechceme lidi nutit, aby platili víc, než je nutné. Musíme k věci přistupovat s rozvahou. Pokud jde o pronajímatele v bytovém sektoru, zmírníme časový rámec pro povinné dosažení určité úrovně energetické náročnosti,“ řekl tehdy ministr pro místní rozvoj Michael Gove.
Také tehdy padlo, že zákaz prodeje aut se spalovacími motory se nezmění. Teď se tedy spekuluje o posunu, a sice o pět let. Premiér Rishi Sunak prý do konce týdne vystoupí se zásadním projevem ohledně dlouhodobého rozhodnutí, jež se týká snižování emisí. Podle ČTK uvedl, že se Británie hlásí k cíli uhlíkové neutrality do roku 2050, avšak jeho vláda toho chce dosáhnout „lepším a vyváženějším způsobem“.
Hlasy, že ekologická transformace jde neúnosným tempem a možná i špatným směrem sílí. Britové jsou přitom jen zdánlivě bohatí. Každý, kdo někdy jel londýnskou podzemkou a prošel se okrajovými čtvrtěmi velkoměsta, ba dokonce nahlédl do domácností, asi pochopil, že ne každý obyvatel země je investiční bankéř ze City.
Je zajímavé, že Velká Británie, kterou během posledních let postihly velké výpadky v dodávkách potravin a pohonných hmot, stejně jako šoky na trhu s energií, se zatím brání nástupu různých Orbánů, Ficů, Kaczyńskich a AfD. Za nejdivočejší lze asi označit Nigela Farage, hlavního tahouna kampaně za Brexit.
Současné posuny – pokud k nim dojde, a k něčemu zřejmě dojde – lze vnímat jako politické gesto i jako snahu pomoci britské ekonomice a britským domácnostem. Druhou věcí je, že vládní strana a předseda vlády nepožívají mnoho popularity. Podle průzkumu, který zveřejnil například server deníku The Guardian, je Rishi Sunak považován za méně kompetentního v ekonomických záležitostech než poslední konzervativní premiéři. Že jeho vláda zvládá ekonomické problémy dobře, si myslí jen 27 % obyvatel, 60 % si myslí opak. Polovina voličů očekává, že britská ekonomika se v příštích 12 měsících zhorší. Celých 82 % se obává inflace a růstu životních nákladů, uvedl server.
Ulevit od regulací a tlaku je asi jediný a možná nejúčinnější způsob, jak lidem pomoci. Samozřejmě, opozice se toho může chytit a začít bít na poplach. Příští měsíce ukáží, čeho se obyvatelé hrdého Albionu bojí víc. Zda o to, co budou dýchat, nebo čím zaplatí své účty.
