Co mají společného bývalý britský premiér a šéf FIFA?
Boris Johnson a Gianni Infantino. Nemají společného skoro nic. Až na to, že oba šokovali vztahem k lidským právům. Infantino jako by si zahrál v nějakém filmu postavu nazvanou „Arogance“. Johnson naopak propíchl cosi o postoji Německa k Ukrajině.
Spojitost by se dala označit třeba heslem „Peníze na prvním místě.“ Zatímco jeden z nich je s tímto principem nyní vrcholně spojován, druhý upozornil, že podporu Ukrajiny zvažovaly některé země nikoliv z hlediska lidského, ale čistě obchodního.
Fotbalové mistrovství světa v Kataru vyvolává emoce. Leckdo proti němu protestoval, leckomu vadí. Fotbalistům jsou zakazovány běžné doplňky dresů a nápisy, protože například podporují LGBT+ komunitu. Němečtí fotbalisté si před utkáním zakryli ústa na protest, že nesmějí nosit duhovou pásku. A Belgičani dokonce musí z dresů odstranit nevinné slovo Love. Chování FIFA je vůči fotbalistům neskutečně pohrdavé a vůči pořadateli skandálně vlezdoprdelozní.
Chování FIFA je vůči fotbalistům pohrdavé a vůči pořadateli vlezdoprdelozní
Mnohým z nás připadá stupidní, pokud jsou sportovci nuceni třeba do podpory Black Lives Matter poklekáváním, které asi těžko někomu reálně pomohlo. Je ale stejně skandální, pokud někdo nesmí mít na dresu slovo láska. (Ještě, že se nekvalifikoval Nový Zéland. Ten nosí dlouhodobě dresy pod heslem All Black).
Politika ke sportu patří
Politika ke sportu patří odedávna, byť někdo tvrdí opak. Vzpomeňme jen na bojkot olympijských her v Moskvě ze strany 60 zemí. Zahájily ho USA (oficiálně kvůli invazi do Afghánistánu), kde o neúčasti sportovců dokonce rozhodoval Kongres.
Přitom se všichni sportovci světa houfně dvakrát pustili do Číny, kde je to s lidskými právy hodně zlé. Taky opakovaně do Ruska. A pokud jde o USA, ty také mají s invazemi tolik másla na hlavě, že kdyby ho daly na trh, mohlo by zlevnit.
Za tím, kde se bude jaká sportovní akce konat, je vždy i politika a téměř vždy byznys. Konec konců bývalý šéf FIFA Sepp Blatter nedávno propíchl, že za Katar u Michela Platiniho loboval tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Oba se měli sejít přímo se zástupci této země. Byť Platini popírá, že Sarkozy vysloveně loboval, a Blatter také není symbolem čistoty, smrdí už fakt, že k nějaké schůzce došlo.
Pokrytectví – to je to správné slovo, které k modernímu sportu patří. Současný šéf FIFA Gianni Infantino k němu přidal neskutečnou aroganci. Podle něj by se Evropa měla nejdříve tři tisíce let omlouvat, než začne kritizovat porušování lidských práv v Kataru.
Pokrytectví – to je to správné slovo
„Ať jim dá práci, ať jim dá budoucnost, ať jim dá naději. Místo toho pokrytecky moralizuje. Za to, co jsme v Evropě poslední tři tisíce let dělali, bychom se teď měli tři tisíce let omlouvat, než začneme rozdávat lekce morálky,“ prohlásil ve vztahu ke kritice, že na stavbě stadionů a infrastruktury pro mistrovství zemřeli v Kataru tisíce zahraničních dělníků.
To vyjádření je tak strašné, že je těžké s ním vůbec polemizovat. Evropa otevírá svou náruč milionům přistěhovalců a nenutí je pracovat 12 hodin denně v čtyřicetistupňových vedrech bez vody a bez opatření pro bezpečnost práce. Naopak je mnohdy až příliš štědře zahrnuje do svého sociálního systému. Má za sebou krutou minulost porušování lidských práv a zrovna posledních pár let si s nimi opět zle pohrává. Ale je pořád jinde než Katar, který zůstává ve středověku.
Proč něco obhajovat? Když máte moc a peníze…
Infantino obhajuje neobhajitelné, jenže – jak neobhajitelné? Když jste dost arogantní a máte za sebou peníze a moc, nic obhajovat nemusíte. On sám v Kataru pár let žije a asi se nemá špatně. A komu by snad šlo o sport a lidské utrpení, ať si trhne nohou. O lidských právech budeme žvanit jen navenek, v reklamách a podobně.
Co s tím má společného Boris Johnson? Tento týden „propíchl,“ že Německo a Itálie se po napadení Ukrajiny zdráhaly podpořit Kyjev. Doslova skandálně zní následující slova: „Německý názor byl v jedné fázi takový, že pokud by k tomu mělo dojít, což by byla katastrofa, pak by bylo lepší, aby celá věc rychle skončila a aby se Ukrajina zhroutila.“ Berlín v této souvislosti podle Johnsona argumentoval „všemi možnými ekonomickými důvody“.
Německý názor byl takový, že… by bylo lepší, aby celá věc rychle skončila a aby se Ukrajina zhroutila
Byznys, byznys, byznys…. Prachy, prachy, prachy… To, co vadí současným kritikům na kapitalismu, ale co zároveň chtějí i ti, kteří proti podpoře Ukrajiny protestují. O co Německu šlo? O energie? O inflaci? O kontrakty? Nebo snad, že by někdo z nich dokonce Kremlu něco dlužil? A nějaké oběti…
Ani Johnsonova slova ani skandály kolem mistrovství světa samozřejmě nic nezmění. Podobně jako nedávné vyjádření předsedy nejsilnější polské strany Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczyňskeho. A sice, že tvrdšímu postupu vůči Rusku brání mimo jiné zkorumpovanost části západoevropského establishmentu z jeho strany.
Budeme se tvářit, že se nic nestalo. Dnes už máme tvrdý krunýř, ne jako ti slaboši na ÚV KSČ v roce 1989. Vždyť se mohli tvářit, že se nic neděje a počkat. Jestli Johnson nekecal, je na místě mu za jeho indiskreci poděkovat. Bohužel, asi zbytečnou.
Jestli Johnson nekecal, je na místě mu za jeho indiskreci poděkovat
