Co bude, jestli ten plyn přestane téci? Vláda zatím neví
Za stále napínavější situace se česká vláda ocitá pod stále silnějším tlakem: Vážená vládo, hleď nám už konečně říci, jak to zařídíš, abychom měli dostatek zemního plynu. A co uděláš, kdyby ten plyn přestal téci? Ptá se Hospodářská komora, ptá se Svaz průmyslu a dopravy, ptá se Potravinářská komora, ptá se Teplárenské sdružení. A vláda … neví.
Totiž ona asi ví. Že při 96% závislosti na ruském plynu nesmí přerušení jeho dodávek dopustit. Nastalo by masivní omezování průmyslových provozů i služeb. Od pekáren přes teplárny až po hutnictví. Ekonomický propad by byl obrovský, ale hrozil by až kolaps zásobování vůbec.
Co asi opravdu vláda neví je, jak to zařídit, aby to nevypadalo blbě. Když evropské země deklarují, jak se od Ruska emancipují, případně dokdy to stihnou. Jiné „byly emancipovány“ už samotným Ruskem, a ty zase deklarují, jak to zvládnou. Tak aby se nakonec neříkalo, že jsme my, Češi, proruští kolaboranti nebo něco podobného.
Evropská unie chce problém ruského plynu řešit unijně, tedy společně. Na počátek příštího týdne je svolána porada ministrů energetiky členských zemí. Po zkušenostech s unijní jednotou si od zasedání nelze nic velkého slibovat. Členové jsou na tom s plynem různě, ať už co se týká míry závislosti, možností řešení či vlastní politiky vůči Rusku.
Česká republika má ten specifický problém, že sama s Gazpromem přímé kontrakty nepěstuje. Plynárenství bylo „plně liberalizováno“, což znamená privatizováno, a soukromé firmy nakupují ruský plyn převážně přes německé překupníky. (Stojí nás to obrovské peníze, tedy nás spotřebitele, ale to je na jiný komentář.) Tuto zatáčku Fialova vláda vybírá rozhodnutím naplnit zásobníky hned teď s tím, že tuzemským firmám uhradí cenové rozdíly, kdyby na podzim byl plyn levnější, než je teď. A teď je tedy hodně drahý, vzhledem k válce, embargům, trucování Gazpromu a tržním spekulacím. Za normálních okolností by to byl donebevolající státní zásah do volného trhu. Za okolností daných je to velmi prozíravé válečné rozhodnutí.
Druhá zatáčka vězí v tom, že předchozí Babišova vláda na nějakou energetickou bezpečnost zvysoka kašlala, v tom má Petr Fiala náhodou pravdu. Řešit celostátní alternativní zásobování je práce na několik let, ne týdnů.
Malou nadějí je, jak se z tuzemských podniků, dílen a živností kromě varování, jaký by to byl průšvih, kdyby plyn nebyl, linou také tu a tam zprávy, jak se přizpůsobují. Jim jde o živobytí, proto bleskově mění investiční plány a snaží se co nejdříve zajistit či pojistit proti výpadkům dodávek. Ale nelze se spoléhat, že to všichni mohou, dokáží nebo stihnou.
Takže zatáčka sem, zatáčka tam, leží to na vládě.
