Česko na cestě k brzkému nedostatku elektřiny
Když se dnes každý den přemílá, jak decentralizované obnovitelné energetické zdroje pomohou vyřešit naše energetické i enviromentální problémy, napadá autora článku srovnání: Byly stovky či tisíce jednotlivých ševců rozsetých nejen po Československu lepší a výkonnější než továrna Baťa a hlavně, kdo nakonec produkoval boty levněji a kvalitněji?
Byla to tristní podívaná na množinu lidí, kteří v ČR nejlépe rozumějí energetice a zároveň jsou celkem bezradní ze situace, do níž naši republiku vehnala padesátiletá závislost na energetických surovinách z Ruska, od nichž se Česko jako celý Západ chce po Putinově válce odpoutat.
Ve středu 11. května byla v českém parlamentu v Praze uspořádána konference s výmluvným tématem „Aktuální bezpečnostní hrozby, II. část – Bezpečnost v energetice“. Svolali ji předsedové dvou výborů Poslanecké sněmovny: šéf Hospodářského výboru Ivan Adamec a předseda Výboru pro bezpečnost Pavel Žáček, oba za vládní Občanskou demokratickou stranu. Seznam vystupujících, který se rovná soupisu publikace „Kdo je kdo v české energetice“, si každý ze čtenářů spolu s prezentacemi vystupujících může najít na webu Poslanecké sněmovny. Téma konference bylo zvoleno pochopitelně správně, i když nikde nezaznělo, že zatímco ve vojensko-politické oblasti se můžeme spolehnout na ochranný deštník NATO, přinejmenším do doby, než investujeme aliancí požadované minimálně 2 % HDP do smysluplných obranných investic, v energetické oblasti si Česká republika domácí úkoly musí vyřešit v podstatě sama. A v tom spočívá veliké riziko spojené s čtyřletým demokratickým volebním cyklem: na jeho konci chtějí mít politici sklizené ovoce své politiky v podobě znovuzvolení. Energetika ovšem pracuje v řádu desítek let, takže jsme již 20 let svědky impotence energetické vize v podání všech českých vlád. Bude to nyní jiné?
Z prezentací na konferenci nepochybně vyčnívala kvalita předvedená šéfem státní akciové společnosti ČEPS a.s. Martinem Durčákem a také expremiérem a šéfem Teplárenského sdružení ČR Mirkem Topolánkem. Ivan Adamec ve svém vystoupení upozornil, že Česká republika nenašla dostatek spojenců pro možnou zásadní revizi politiky Zeleného údělu.
V souhrnu prezentací šlo více méně o analýzu technických a politických opatření, jak po agresi Ruska proti Ukrajině, na kterou Západ reagoval historicky bezprecedentními sankcemi proti Putinovu režimu, půjde omezit i pro českou ekonomiku škody, jež z odříznutí dodávek ropy a zemního plynu vyplývají. Jde ve skutečnosti o to, zda škody budou zničující, obří nebo aspoň nějak s velkými šrámy zvládnutelné. Klíčovým programem pro Česko a jeho energetiku je podle vystupujících schopnost země zvládnout zimu 2022-2023. Bude také záležet na tom, zda v případě nouze dodávek zejména plynu se Česká republika bude moci spolehnout na solidaritu ostatních členských zemí EU, zejména Německa, jehož prostřednictvím většina zemního plynu do ČR zatím proudí. Ocenili by ale např. němečtí voliči, kdyby jejich vláda omezila německé hospodářské ve prospěch dodávek nedostatkového plynu do ČR?
Velké téma byla možná náhrada ruského plynu za dodávky stlačeného zemního plynu (LNG) zvláště z USA a Středního východu. Vzhledem k malému počtu LNG terminálů na realistických logistických trasách z Německa či Polska a potřebné době na výstavbu nových zařízení je toto řešení během na dlouhou trať. Příslušná LNG technologie by také mohla být vybudována i v ČR.
V bohaté diskusi zazněla řada témat, kdy také autor tohoto článku přítomné upozornil, že České republice hrozí nejen nedostatek zemního plynu a ropy, což je způsobeno externími vlivy, ale také to, že vinou politiky Evropské unie, jejího Zeleného údělu (Green Deal) a legislativního balíčku Fit for 55 pokračuje tlak na snižování produkce z uhelných zdrojů. Přitom jejich dosud uvažovaná náhrada zemním plynem není a nebude k dispozici. Šéf ČEPS Martin Durčák v reakci vyjádřil naději, že se kvůli zcela změněným podmínkám nenaplní analýza a prognóza ČEPS, že už v roce 2025 Česká republika bude muset dovážet 10 % své spotřeby stabilní elektřiny. Nicméně právě na jeho prezentaci se ukázalo, že s ohledem na přechod z plynu na tepelná čerpadla poháněná elektřinou a za předpokladu masivního uplatnění elektromobilů se současná čistá spotřeba elektřiny z 65 TWh ročně zvýší až na 80 TWh v roce 2030. Budeme proto mít však dostatek zdrojů, když zatím jediný nový tendrovaný jaderný reaktor v Dukovanech s plánovanou kapacitou 1200 MW má na plný výkon najet až v roce 2036 a bude jen náhradou za zavírané bloky (v JE Dukovany dosud 4 x 500 MW)? Skutečně novou dodatečnou kapacitu dostane česká energetika, až se postaví dva nové 1200MW bloky v Temelíně.
Prezentace ČEPS 11.5.2022
V každém případě podle ČEPS bude muset Česká republika zavést už v roce 2025 tzv. kapacitní mechanismy, kdy si v nejnutnějším případě ČEPS objedná rezervní (a dotované) kapacity ze stabilních zdrojů elektřiny, podobně jako masivně Německo zajišťuje svou přerušovanou výrobu z obnovitelných zdrojů. Zcela jistě se tak stane Česká republika zemí importující elektřinu jako většina států v regionu (viz obrázek ČEPS simulující stav v Evropě v roce 2030).
