České finance na tom nejsou tak špatně. Hrozivá je tendence
Opakuje se to pořád: Česko potřebuje reformy, jinak skončí státní finance jako v Řecku. Přitom má pořád poměrně nízké zadlužení.
Jestliže se zdejší ekonomové dohadují, kdy narazíme na dluhovou brzdu ve výši 55 procent HDP, tak v Evropě jsou mnohé státy s dluhem suverénně nad stovkou. Nejde přitom jen o Řecko či Itálii, ale také třeba Francii. USA řeší, že brzo narazí na strop 120 % HDP. A čeká se jeho posunutí.
Česko se z hlediska zadlužení veřejných rozpočtů pohybuje dlouhodobě mezi první desítkou zemí v Evropě. Rozuměj mezi desítkou těch, které jsou na tom nejlépe. V celé EU se loni státní dluh pohyboval v průměru na 85,1 % HDP, v eurozóně klesl na 93 %.
Proč tedy ten humbuk? Proto, že jsme v posledních letech vykazovali zdaleka největší dynamiku růstu dluhu. Protože jsme byli jedinou evropskou zemí, která loni v předposledním kvartálu meziročně dluh zvýšila, zatímco ostatní jej snižovali.
Také proto, že právě nízké schodky hospodaření se staly jednou z mála významných předností české ekonomiky. Ta je totiž pořád založená na výrobách s nízkou přidanou hodnotou. I když je zde řada inovačních firem, ve velkých číslech jako zaměstnavatelé převažují stát a výroby, kde se maká za nízké mzdy. Stalo se to, na co upozorňovali v 90. letech vysmívaní ekonomové.
Pokud by se k tomuto charakteru přidala vysoká dynamika zadlužení, pak by najednou ona řecká past mohla začít nabývat na realitě. Vláda, která se vysokým zadlužením zbaví možnosti reagovat na negativní vývoj v ekonomice a provádět nějakou hospodářskou politiku, se do jisté míry zbaví smyslu své existence.
Také by měla i vyslat jasný signál, že nehodlá pumpovat do ekonomiky další inflační peníze. A aspoň trochu omezit inflační očekávání. Stejně jako by měla snížit počty státních zaměstnanců, aby pomohla své výdajové straně i trhu práce.
Zatím máme do Řecka s jeho téměř 180 % daleko. Ale také do Estonska, které má dluh někde okolo 15 % HDP. Překvapivě dobře je na tom třeba i Bulharsko (kolem 23 %). Nízké zadlužení dává státu manévrovací prostor. Vysoké mu jej bere. Volba by to měla být jednoznačná. Že na tom zatím nejsme tragicky, nám dává právě ten prostor – nedělat změny likvidační. Ale musíme s něčím začít.
Nízké zadlužení dává státu manévrovací prostor
