Ceny rostou jak před devíti lety. Ale jinak
Ohne sranda, řekl by němčinář. Meziroční růst cen o 3,4 % je zuviel. Naposledy jsme něco podobného viděli v Česku v roce 2012. Jenže tehdy měla inflace jinou skladbu.
Ne, že by ani tehdy nerostly potraviny. Třeba maso, to vyvádělo doslova psí kusy. Jenže ten největší podíl na inflaci měly energie, vodné a stočné.
Dnes to sice také táhne z velké části jeden sektor, a sice doprava. Rostou ceny automobilů, benzínu a nafty. Benzínu dokonce na rekordní úroveň od roku 2014. Ale vidět jde i pokračující růst cen u bydlení, restaurací a některých potravin (nemluvě o meziměsíčním nárůstu cen dovolených a cestovního ruchu, což je ale logické). I po očištění od dopravy dosáhla inflace meziročně 2,5 %.
Většinu analytiků rozsah růstu překvapil. Shodují se i v tom, že velké centrální banky, jako americký Fed, japonská Bank of Japan a evropská ECB, dlouhodobě vhánějí peníze do ekonomiky tak, že se to nemohlo neprojevit. Jenže tahle politika měnových obrů trvá už delší dobu. Zatím se snad projevovala v ceně aktiv, teď se přelévá do i do cen zboží a služeb. Proč?
U ropy je vcelku jasné, že stoupá z nížin, v první polovině minulého desetiletí nevídaných. Dalo by se říct, že se vrací k normálu, tak co? Jenže právě levná ropa v minulých letech významně vyrovnávala ceny bydlení a některých potravin.
O cenovém boomu automobilů už se napsalo hodně. Kromě krize s čipy je tu ale také evropská regulace, tlačící na elektromobilitu. Kdo ví, nakolik se projevuje i neskutečné zdražení mezinárodní přepravy zboží. Rozhodně podporuje zdražení celkové. Podobně jako brutální růst cen u surovin, hlavně kovů a dřeva.
Ať tak či onak, některými ekonomy připomínaná odložená poptávka po covidu asi bude mít jen částečný vliv na to, co se právě děje. Možná spíš u firem. Každopádně je evidentní, že inflace je hodně tažená i nákladovými faktory. Což je špatná zpráva. Protože s tím se zdražováním peněz bojuje hůř.
Za normálních okolností samozřejmě růst úroků nějaký vliv mít může, ale v situaci, kdy jsou banky napěchované likviditou na běžných a spořicích účtech, asi poptávku omezí méně než jindy. Stejně tak zdražení hypoték. Jenže co má ČNB dělat? Moc nástrojů nemá, jedině snad, že by se pokusila posílit korunu. Jenže operace na volném trhu většina centrálních bankéřů nemá v lásce. Jde o nestandardní zásah, který se nedá dělat do nekonečna.
Možná, že největší význam má samotný signál, že ČNB na rozdíl od ECB inflaci prostě bere vážně. Bez ohledu na to, že tím zřejmě zdraží obsluhu státního dluhu. Protože řešit tzv. dluhovou službu její starost není. Zatímco inflace ano.
