Analýza pro Evropskou komisi konečně říká, že král je nahý. Příčina? V IT
Evropa ztrácí konkurenceschopnost a efektivitu. Konečně se to objevilo v dokumentu, který si zadala Evropská komise.
Aby to zase nevypadalo, že se chceme pást na průšvihu. A negovat vše dobré. Jsou stále obory, v nichž mají evropské firmy silné postavení. Třeba potravinářství, infrastruktura pro mobilní sítě a pořád ještě i automobilový průmysl (tam je však otázkou, jak dlouho ještě?). To neříká zpráva, to říkají fakta. V řadě jiných nám ale ujel vlak a bohužel ujíždí dál. Právě to je podle autora Maria Draghiho jádrem průšvihu.
Cíle Evropy posílit její geopolitický význam, sociální rovnost a zajistit dekarbonizaci jsou ohroženy slabým ekonomickým růstem a nízkou produktivitou. Toť stojí v analýze, kterou si na jaře objednala Evropská komise u bývalého italského premiéra, ale především šéfa Evropské centrální banky z let 2006 až 2011 Maria Draghiho.
Slabý růst, problém s produktivitou, a tudíž ztráta konkurenceschopnosti. Hovoří se o tom mezi ekonomy a podnikateli zcela natvrdo. Avšak na úrovni Evropské komise se zatím spíš rozdávají úsměvy a rozhovory o tom, jak vše bude skvělé.
Přitom těsně před evropskými volbami najednou při vyhlášení nových klimatických cílů vzal sbor komisařů zpátečku, pokud jde o regulaci zemědělců. Šéfka orgánu v rozhovorech najednou začala víc mluvit o konkurenceschopnosti a potřebě naslouchat průmyslu, resp. podnikatelům. Dokonce se objevila tvrzení, že kvůli svému znovuzvolení obětovala Green Deal. Zatím to tak ale nevypadá.
Teď se objevila nízká produktivita i v oficiálním dokumentu. Mario Draghi, který sice má za sebou politickou kariéru, ale je přeci jen ekonom, prostě konečně řekl, že král je nahý. Co ale s tím?
Za jeden z klíčových bodů považuje potřebu získat levnější energii. To je asi bez diskuse. Ovšem cestou má být společný evropský energetický trh. Jak přesně by to mělo fungovat, na to si asi budeme muset ještě počkat. Každopádně zatím Evropa dělá všechno pro to, aby byly energie dražší.
Celkově Draghi tlačí na slučování, propojování… jako by říkal – a místy to i říká – že nemáme tak gigantické firmy jako v USA nebo Číně, aby se dokázaly prosadit. Že nemáme dost velký kapitálový trh, aby tam získávaly kapitál, že nemají dost peněz na efektivní převádění nových objevů do praxe.
Určitě je to na velkou diskusi. Konec konců, něco o velikosti a volání po spolupráci zazněly před časem i od šéfa Renaultu Lucy de Meo. Možná bychom si měli položit také otázku, proč nemáme žádný technologický gigant, když v USA Microsoft, Apple a další vyrostly téměř z garážových firem.
Každopádně ale Evropa má i jiné problémy. Její univerzity propadají v celosvětových žebříčcích, máme mnohem vyšší daňovou kvótu než USA, regulaci všeho, kam se podíváme, nejdražší emisní povolenky (jasně, že mají vést k ozelenění, ale přispívají k těm vysokým cenám energie), zadlužené nevýkonné ekonomiky (USA jsou taky předlužené, ale aspoň jsou výkonné) a přes 50 procent Němců (nebo obyvatel Německa?) tvrdí, že se nevyplatí pracovat.
Přes 50 % Němců tvrdí, že se nevyplatí pracovat
I zpráva hovoří o silné regulaci, která brání zejména mladým technologickým společnostem v růstu. Vůbec podtrhuje, že právě tento sektor je příčinou našeho zaostávání: „Hlavní příčinou rostoucího rozdílu v produktivitě mezi EU a USA jsou digitální technologie – a v současné době se zdá, že Evropa bude dále zaostávat. Hlavním důvodem, proč se produktivita v EU v polovině 90. let 20. století od USA lišila, byla neschopnost Evropy využít první digitální revoluce, kterou vedl internet – jak z hlediska vzniku nových technologických společností, tak z hlediska šíření digitálních technologií do ekonomiky.“ A poznamenává, že kdyby toho nebylo, tak v ostatních odvětvích produktivita Evropy roste dobře.
Hlavní příčinou rozdílu jsou digitální technologie
Zároveň ale Draghi nabízí jako řešení větší a větší spolupráci, jednotnější trh a v podstatě se zdá, že i další regulaci. V otázce, kde na to vzít, otevírá znovu otázku společného evropského dluhu. Který ihned odmítlo Německo. Bodejť ne, už teď platí svojí inflací za italské, portugalské, francouzské a další dluhy, jejichž financování drží Evropská centrální banka trvale nízko.
I proto je zjevné, že Draghiho zpráva vyvolá bouřlivou diskusi, ale těžko nějaké výrazné změny. Neformální šéfka kontinentu Ursula von der Leyenová umí odborné názory efektivně ignorovat. Evropský parlament je roztříštěný, stále s dominancí středu a bez iniciativy komise v podstatě bez kompetencí ke změnám. Německá vláda má dost starostí s migrací, ekonomikou a padajícími preferencemi vládní koalice. A Francie se zmítá v politické krizi. Bez alespoň jedné z těchto dvou zemí se nic v sedmadvacítce nepohne.
Možná je to dobře směrem k těm snahám o další propojování a unifikování. Mám totiž podezření, že ani Mario Draghi vlastně žádný návod, co s tím, nemá. Protože to je možná nejtěžší otázka v dějinách ekonomie a ekonomik. I tak je ale dobře, že tato poměrně drsná zpráva vznikla. Kdyby nic jiného, historici se k ní jednou budou vracet.
