Buď v energetice něco vymyslí EU, nebo kurzarbeit
Po půl roce přemyšlování, co by se tak dalo dělat s tou drahou energií, vymyslela naše vláda, že počká, zda něco nevymyslí vláda evropská, tedy Evropská komise. Oznámil to ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v televizi CNN Prima News.
Po dohodě s předsedkyní Ursulou von der Leyenovou české předsednictví urychleně svolá jednání rady ministrů pro energetiku k řešení energetické situace.
Jako téměř vše v EU, opět pozdě. Pokud by česká vláda chtěla energetiku řešit, nemusela čekat na české předsednictví. Iniciovat jednání mohla přes Evropskou komisi nebo Radu i kdykoliv předtím. A nebo, jako už řada jiných členských států, přijmout vlastní „národní“ opatření.
zastropování cen by znamenalo především zastropování Německa
I kdyby se jednání vskutku podařilo svolat „urychleně“, jeho výsledek nijak „urychleně“ očekávat nelze. Jednak právě proto, že už řada členských zemí svá opatření uskutečňuje. Jednak proto, že každý stát má energetiku jinak postavenu. Má jiné složení zdrojů, jiné poměry spotřeby, výroby, vývozu a dovozu a tedy i jinou míru závislosti na tom či onom zdroji či dodavateli. Například Nizozemsko nebo Belgii žádná ruská roura trápit nemusí. Případný „urychlený“ výsledek tedy bude tak účinný a zásadní, jako například dobrovolné snížení spotřeby energie o 15 procent.
Ta roura trápí Německo, které na ni vlastním přičiněním Rusku sedlo. Odsud se odvíjejí vysoké ceny plynu a od závěrných plynových elektráren, povětšinou opět německých, také vysoké ceny elektřiny. Problém je tedy především německý. Jak s tím pohne rada ministrů členských zemí, to jsem tedy upřímně zvědav. Neboť zastropování cen, což jako možné řešení Jurečka nabídl, by znamenalo především zastropování Německa, kde se neřeší energetická krize, ale politická síla strany Zelených.
Náš ministr je ovšem připraven na vše. „Společné řešení se musí najít. Pokud by se ale nenašlo, jsem připraven spustit kurzarbeit a spustit kroky v rámci krizového rámce,“ prohlásil Jurečka.
To by bylo v rámci špatných opatření to rámcově nejblbější. Zaměstnanci by opět zůstali doma, jako za covidu a stát by opět doplácel jejich mzdy, údajně do výše 80 procent. Továrníci by na to koukali z okna a mleli palci mlýnek. Jedině snad tu poptávkovou inflaci by to nemuselo až tak povzbudit, jako tenkrát. Inflace je už teď tak silná, že ty státní podpory nepracujícím pracujícím požere. Ti by měli zase dost času najít si to druhé nebo další zaměstnání. Energeticky úsporné.
