Zemřel Milan Zelený, zřejmě necitovanější český ekonom
Na Štědrý den, necelý měsíc před dvaaosmdesátými narozeninami, zemřel v New Jersey ve Spojených státech česko-americký ekonom, emeritní profesor na newyorské Fordhamově universitě Milan Zelený. Oznámily to Hospodářské noviny s odvoláním na podnikatele a majitele břeclavské chemičky Fosfa Ivana Baťku.
Milan Zelený se podle Wikipedie narodil v roce 1942 v malé obci podblíž Kutné Hory. Vystudoval VŠE v Praze a krátce působil v Ekonomickém ústavu. V roce 1967 odešel na studijní pobyt na Univerzity of Rochester, odkud se již nevrátil. Působil na řadě vysokých škol, mj. na prestižní Columbia Univerzity. Nejdéle působil na soukromé univerzitě v New Yorku Fordham University, kde byl v roce 2015 jmenovám emeritným profesorem.
Zpravidla je spojován se specializací na řízení firem. Byl velkým obdivovatelem Tomáše i Jana Bati. V 90. letech ale také zdůrazňoval, že „chlapce z Wall Streetu“ učí i finance.
Záhy po roce 1989 se stal velkým kritikem ekonomické transformace v České republice. Vyčítal jí nejprve nechuť privatizovat a poté privatizaci kupónovou metodou. Skutečnost, že stát si ponechával v takto, dle jeho slovníku „zveřejněných“ (tedy nikoliv privatizovaných ale pouze na veřejný trh uvedených) firmách podíl, umožňující mu nadále jejich kontrolu, označil v knize „Ještě je čas“ za tragédii řeckých proporcí.
Sám byl velkým zastáncem zaměstnanecké privatizace a podílových schémat ve firmách. „Skutečná privatizace nastává, když veřejně vlastněný podnik skupuje své vlastní akcie, aby je podle výkonu a zásluh přidělil svým zaměstnancům a manažerům jako podíly, a stal se tak podnikem soukromým. Se soukromým podnikem nelze obchodovat a spekulovat na burze. Taková transformace státních podniků na podniky soukromé je žádoucí, ale transformace státních podniků na podniky veřejné, obzvláště maoistickým „přídělem“ kuponů, vede jen k tunelování, spekulacím a krizím,“ napsal.
transformace státních podniků na podniky veřejné, vede jen k tunelování, spekulacím a krizím
Kritizoval i politiku řízení měnové zásoby přes úrokové sazby. Tvrdil, že firmy a banky najdou způsob, jak její důsledky obejít zrychlením obratu peněz. Zatímco tato jeho teroie nebyla snad ani nikdy pořádně vysvětlena, naplnila se jiná předpověď. A sice, že privatizačním rozkrájením vertikálních řetězců v zemědělství a potravinářství a naopak vznikem monopolů na horizontální úrovni dojde k nastartování inflace a vysokým cenám potravin. Ty jsou u nás dodnes jedny z nejvyšších v Evropě.
Okrajově se též podílel na volebním programu Liberálně sociální unie (LSU), čímž však jeho angažmá v politice skončilo. Podle Wikipedie jej údajně někteří lidé přemlouvali ke kandidatuře na prezidenta.
Václav Klaus na něj často útočil a označoval ho nevybíravými slovy, jaké neúspěšného člověka. Milan Zelený jej opakovaně vyzval ke srovnání podle standardních pravidel vědeckého světa, tedy podle citací v tzv. impaktovaném, recenzovaném tisku. Sám sebe rád označoval za nejcitovanějšího českého ekonoma, což dokládal různými přehledy a žebříčky.
Podpořil vznik Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Kritikové, kteří jej znali osobně, mu vyčítali určitý obdiv k ekonomické politice zemí, v nichž docházelo k porušování lidských práv. V osobním kontaktu (měl jsem tu čest se s ním setkat) působil poněkud sebestředně, blazeovaně, ale zároveň velmi slušně a s dostatkem pozornosti vůči tomu, s kým mluvil.
V roce 2017 převzal od prezidenta Miloše Zemana Medaili za zásluhy I. stupně. Přehled jeho bohaté publikační činnosti lze najít například zde. V poslední době tvrdil, že západní ekonomika musí projít zásadní transformací. Euro označoval za umělou měnu, která zanikne. Ačkoliv mu nebylo dopřáno se příliš angažovat ve veřejném životě své vlasti, pravidelně se do ní vracel a stal se pro mnohé respektovaným odborníkem.
