Rychlý útlum uhlí způsobí rizikovou závislost na dovozu elektřiny a růst emisí
Pokud vláda v energetice uskuteční rychlejší ústup od uhlí, tj. ukončení uhelné energetiky v roce 2030 nebo 2033, dostane Českou republiku do rizikové závislosti na dovozu velice drahé elektřiny. Emise skleníkových plynů v energetice se zvýší.
Vyplývá to z aktuální analýzy provozovatele přenosové soustavy ČEPS Hodnocení zdrojové přiměřenosti ES ČR do roku 2040 (MAF CZ 2022), v níž analyzuje dopady různých scénářů vývoje zdrojového mixu v České republice ve střednědobém horizontu a identifikuje možná budoucí rizika. Analýza obsahuje čtyři scénáře: Respondentní, Konzervativní, Progresivní a nově také Dekarbonizační. Kromě vyhodnocení ukazatelů bezpečnosti dodávek elektřiny bere v úvahu environmentální a ekonomické dopady jednotlivých scénářů.
Zejména z Progresivního a Dekarbonizačního scénáře analýzy MAF CZ 2022 vyplývá, že Česká republika bude od roku 2030 rizikově importní a bude závislá na dovozu elektřiny z možných přebytkových zemí jako jsou Německo a Francie. Po roce 2030 studie indikuje další zhoršení situace, které by mohlo vést k vážným problémům s přiměřeností soustavy,tzn. s potřebným objemem výroby a nepřetržitostí dodávek elektřiny.
Společnost ČEPS každoročně vypracovává národní hodnocení zdrojové přiměřenosti
(MAF CZ), které v několika scénářích zobrazuje možný vývoj českého elektroenergetického sektoru. Jednotlivé scénáře predikují, zda bude česká elektrizační soustava v horizontu do roku 2040 zdrojově přiměřená či nikoliv, tedy zda budou dodrženy parametry spolehlivosti dodávek elektřiny v ČR. Hodnocení zohledňuje faktory, jako jsou předpokládaná podoba energetického mixu, importní a exportní kapacita, výše spotřeby a socioekonomický vývoj.
Cílem vnitrostátního hodnocení zdrojové přiměřenosti je určit možná budoucí rizika spojená se spolehlivostí dodávek elektřiny v ČR, identifikovat příčiny, které ke vzniku těchto rizik vedou a stanovit možné způsoby řešení. Sledovaným faktorem je přitom například velikost nepokrytého zatížení (LOLE) z pohledu plnění normy spolehlivosti (při jejímž překročení je bezpečnost dodávek elektrické energie ohrožena).
Vedle Respondentního, Konzervativního a Progresivního scénáře možného vývoje elektroenergetického sektoru, které byly zpracovávány v předchozích letech, přináší MAF CZ 2022 nově také Dekarbonizační scénář. Východiskem tohoto scénáře je dosažení závazku uhlíkové neutrality v roce 2050 v celé ekonomice ČR a v porovnání s ostatními scénáři je charakterizován rozsáhlou elektrifikací zejména v dopravě, vytápění a průmyslu, což vede k výraznému navýšení spotřeby elektřiny.
MAF CZ 2022 ukazuje, že pro udržení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny se Česká republika v dlouhodobém horizontu neobejde bez výstavby dalších nových jaderných zdrojů a zároveň zavedení kapacitního mechanismu pro podporu flexibilních zdrojů, kdy provozovatelé dostávají od státu platby za dostupnost, případně i za výkon poskytnutý pro zajištění stability elektrizační soustavy. Z provedených výpočtů a analýz rovněž vyplývá důležitost udržet si míru soběstačnosti při pokrytí národní spotřeby elektřiny. Vzhledem k nejistotám ve vývoji a zavádění budoucích technologií a zachování dnešních přebytků výroby elektrické energie v jednotlivých zemích existuje riziko, že dovoz elektrické energie přesáhne 10 % spotřeby elektřiny v ČR (jde o pravidlo uvedené v Aktualizované státní energetické koncepci neboli ASEK).
Respondentní scénář vychází z dotazníkového průzkumu energetických společností. Ty počítají s úplným odstavením uhlí z energetického mixu ne dříve než v roce 2040. Konzervativní scénář počítá s odstavením uhlí v roce 2038, Progresívní v roce 2033 a Dekarbonizační scénář počítá s útlumem uhlí v roce 2030.
„V případě Progresivního scénáře a Dekarbonizačního scénáře nebudeme schopni dosáhnout uspokojivých hodnot LOLE za předpokladu, že nebude realizováno dozdrojování,“ píše ČEPS ve své analýze. V roce 2035 by mohla chybět elektřina 146 hodin v roce v případě Progresívního scénáře a 623 hodiny v případě Dekarbonizačního scénáře. V roce 2040 už tato rizika dosahují 389 hodin a 1085 hodin (12,4 % roku) respektive. To ovšem za předpokladu nepřekročení dovozní závislosti 20 TWh ročně (nyní je zahraničněobchodní bilance ČR v elektřině aktivní, čistý export je zhruba 13,5 TWh ročně). Ovšem i pro Respondentní scénář vycházejí v roce 2040 importy elektřiny na již riskantních 16 % spotřeby.
Bude tedy nutné v případech Progresívního a Dekarbonizačního scénáře doplnit zdroje v soustavě. V případě Progresívního scénáře 200 MW v roce 2040, v případě Dekarbonizačního 246 MW již v roce 2035 a 699 MW v roce 2040.
Emisní stopa energetického průmyslu je nejvyšší u Dekarbonizačního scénáře. Je to dáno tím, že na energetiku dopadne snížení emisí z jiných odvětví a oborů, zejména průmyslové výroby, vytápění budov, dopravy, aj., jako důsledek jejich elektrifikace, např. instalace tepelných čerpadel, nebo rozvoje elektromobility. „Vysoké hodnoty emisí oxidu uhličitého jsou způsobeny vyšší produkcí elektřiny z plynových zdrojů. Spotřeba elektřiny v roce 2040 stoupne podle Konzervativního scénáře na 83 TWh ročně, podle Progresívního na 98 TWh a podle Dekarbonizačního scénáře na 112 TWh ročně,“ předpovídá ČEPS. Loni se v ČR spotřebovalo málo přes 60 TWh elektřiny.
Analýza ČEPS dále vypočítává, že náklady na import chybějící elektřiny a instalaci potřebných zdrojů jsou nejvyšší v Dekarbonizačním scénáři. Podle odhadu cena elektřiny v roce 2035 dosáhne 950 Kč za MWh, v roce 2040 klesne na 800 Kč/MWh. Podle ČEPS nejvýraznější vliv na cenu mají cena importované elektřiny a náklady na palivo. „Výstavba nového jaderného bloku tak neposune ceny elektřiny výše,“ tvrdí ČEPS. „Zjištění poukazují na fakt, že je zvyšování výkonu tuzemských zdrojů elektřiny pro ČR klíčové, ale nebude stačit na zajištění bezpečnosti a spolehlivosti dodávek. Dalším nezbytným opatřením je proto neprodleně snižovat spotřebu elektřiny pro všechny typy spotřebitelů a investovat do zlepšení energetické účinnosti v celém spektru odběratelů.“
Podle studie se rovněž zvýší náklady na provoz a řízení sítí. Bude proto nutné podle investičních plánů provozovatelů sítí investovat do jejich provozu a řízení 33,14 mld. Kč letos (o 11,9 % více než loni) a do roku 2030 celkem 290,1 miliardy korun. „Kromě běžné obnovy a rozvoje se jedná zejména o investice související s přiměřeným rozvojem elektromobility a budováním související dobíjecí infrastruktury, rozvojem akumulace, integrací decentrální výroby a obnovitelných zdrojů, dále s rozvojem flexibility a agregace, nárůstem přenosu dat a tím zvyšujícími se nároky na IT systémy a jejich zabezpečení,“ zdůvodňuje ČEPS.
„Z Progresivního a Dekarbonizačního scénáře vyplývá, že Česká republika bude po roce 2025 rizikově importní s předpokladem velké závislosti na dovozu elektřiny z přebytkových zemí (Francie, Německo). Zůstává přitom otázkou, zda bude energie z těchto zemí skutečně exportována, nebo bude v případě přebytku využita v domácím průmyslu na výrobu vodíku. Po roce 2030 je indikováno další zhoršení situace, které by mohlo vést k vážným problémům s přiměřeností soustavy, k jejichž řešení bude nezbytné přijmout opatření, například formou zavedení kapacitního mechanismu,“ uzavírá ČEPS svou analýzu. Ceny silové elektřiny v ročním průměru operátor odhaduje kolem 100 Kč/MWh, ale zároveň konstatuje, že budou růst náklady na řízení přenosové a distribuční soustavy, které se společně s náklady na podporu obnovitelných zdrojů a kapacitního mechanismu ocitnou ve fakturách spotřebitelů.
