Rekonstrukce tratí se zpožďují o roky a výrazně se prodražují
Rekonstrukce některých železničních tratí se zpožďují o roky, a proto se výrazně prodražují. Náklady na některé projekty vzrostly téměř dvojnásobně. Vyplývá to z dnes zveřejněných závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Podle ministerstva dopravy ale přípravu oprav prodlužuje mnoho vnějších faktorů, například správní řízení a následné změny projektů. Náklady podle ministerstva nelze jednoduše porovnávat. Proti závěrům kontroly se ohradila i Správa železnic.
NKÚ kontroloval, jak ministerstvo dopravy a Správa železnic (SŽ) rozdělovaly od roku 2016 do poloviny roku 2021 státní i evropské peníze na rekonstrukce vybraných mimokoridorových železničních tratí. Podle NKÚ se v roce 2013 náklady na opravy 59 prioritních projektů odhadovaly na 226,5 miliardy korun. „Aktuálně už se však počítá s částkou 441 miliard korun, tedy o 95 procent vyšší. Ve stanoveném termínu bylo splněno jen devět z 39 definovaných projektů, tedy ani ne čtvrtina,“ uvedla v tiskové zprávě mluvčí NKÚ Hana Kadečková.
Zpoždění se podle NKÚ týká i projektů transevropské dopravní sítě, což ohrožuje splnění cíle nařízení EU, podle kterého mají být tyto tratě zmodernizovány do roku 2030. Zpoždění mají například tratě Brno – Přerov a Praha – Kladno s připojením na pražské letiště. Oprava tratě z Brna do Přerova má být hotová v roce 2031, oproti původnímu plánu se šestiletým zpožděním. Modernizace železnice z Prahy do Kladna se posunula o 4 roky a měla by skončit v roce 2029. Náklady nyní Správa železnic odhaduje na 42,7 mld. Kč bez DPH, což je ve srovnání s původními plány o 13,1 mld. Kč více. Důvodem je mimo jiné změna technického řešení ražených tunelů nebo vznik nových podchodů.
Proti kritice NKÚ se proto SŽ ohradila, neboť nepovažuje za relevantní porovnávat nynější celkové investiční náklady s odhadem z koncepčního materiálu z roku 2013. „Vzniká tak dojem neúměrného zvyšování nákladů během celého procesu projektové přípravy. Celkový rozsah projektů přitom vzešel až z konkrétního technického řešení a akcentoval aktuální náklady v daném období, které zohledňují reálný růst cen a další vlivy, jako je například inflace. Navíc se v řadě případů výrazně rozšířil rozsah stavebních úprav, které je nutné v konečném řešení provést,“ píše SŽ. Podle ní NKÚ porovnával neporovnatelné.
