Poplatky za předčasné splacení hypoték nemohou být fér pro všechny
Zatímco část poslanců prý couvá z poplatků za předčasné splacení hypotéky, ministerstvo financí zdůrazňuje, že zákon má zpoplatnit přechod k jiné bance před koncem fixace.
Je to jeden z evergreenů finančích služeb. Poplatky za předčasné splacení hypoték bývaly vysoké. Pak legislativa a ČNB stanovily, že banky si smí účtovat jen účelně vynaložené náklady. Což většina respektovala s tím, že jde hlavně o náklady administrativní, menší částí úvěrů se zabýval mj. finanční arbitr. Některým bankám ČNB kvůli jejich výkladu udělila pokutu.
Minulý týden vláda rozhodla, že pošle do legislativního procesu návrh, podle něhož by banky mohly vyžadovat poplatek až ve výši 2 % nesplacené jistiny, pokud klient úvěr splatí jinak, než za zákonem daných podmínek.
Návrh přitom rozšiřuje možnosti předčasného splacení hypotéky o vypořádání společného jmění manželů po rozvodu a o prodej nemovitosti po nejméně dvou letech od její koupě (kromě tíživé situace apod.). Novela také zachovává dosavadní právo každý rok splatit 25 % původní jistiny úvěru zdarma za jakýchkoliv podmínek.
Ministerstvo financí v tiskové zprávě uvedlo, že úprava vznikla na základě diskusí s bankovním sektorem, spotřebitelskými sdruženími i s neziskovými organizacemi, které se zabývají dluhovým poradenstvím. Podobný zákon podle něj platí například v Německu, Španělsku nebo Dánsku.
Zda je poplatek za předčasné splacení hypotéky v pořádku nebo nemorální, se diskutuje léta. Spíš možná desetiletí, od obnoveného vzniku tohoto finančního nástroje v polovině 90. let.
Banky samozřejmě potřebují vydělávat. Je to princip podnikání a potřebují hradit svoje náklady. Pokud by se všechny hypoteční úvěry financovaly tzv. hypotečními zástavními listy, pak by z nich po celou dobu jejich existence banky musely hradit úrok. A pokud jim někdo předčasně splatí hypotéku, tím pádem přestane platit úrok bance, vzniká problém.
Banky ale tento nástroj využívají spíš okrajově. Už před mnoha lety veřejně uváděly, že většinu úvěrů kryjí z vlastních zdrojů, některé hypoteční zástavní listy nevydávaly vůbec. Přesto jim určité náklady vznikají. Odborníci hovoří hlavně o zajišťování se proti nesplácení.
Refinancování jako problém
Určit tu správnou míru, jak veliký má poplatek být, je skoro nemožné. Proč zrovna dvě procenta? Hlavní problém je ale zřejmě zakopán ještě trochu jinde. Na českém (a možná i jiném) finančím trhu je zvykem převádět klienty od poskytovatele k poskytovateli. Finanční „poradci“ tak získávají nové provize a poskytovatelům služeb s tím samozřejmě vznikají nové náklady. Před léty to byl velký problém penzijních fondů, až zákonodárce určil, že u smluv mladších pěti let se za převod bude moci účtovat poplatek až 800 korun. Je to sice něco jiného než 2 procenta z milionů, ale ony taky úspory v penzijních fondech nebývají tak velké.
Konec konců tento efekt zmínilo i ministerstvo financí v tiskové zprávě: „Spekulativní jednání klientů, kteří přecházejí k jiné bance před skončením fixace čistě kvůli výhodnější nabídce jiné banky, může mít negativní a nespravedlivý dopad na všechny ostatní klienty, protože riziko ztrát z předčasného splacení v současnosti motivuje banky nabízet vyšší sazby u všech hypoték.“
Vysoké úrokové sazby sice podle makléřů refinancování hypoték konkurencí skoro zlikvidovaly, ale co není dnes, může být zítra. Teoreticky by znovuzavedení poplatků mohlo hypotéky i zlevnit. Zda se tak stane, to ukáže až čas. Teď to vypadá, že část poslanců za strany vládní koalice se po mediálním propírání návrhu začala trochu cukat (alespoň podle zprávy na Novinkách.cz). A piráti prý byli proti od začátku. Takže to ještě může dopadnout všelijak.
