Petr Fiala: Není důvod propadat malomyslnosti
Ministerský předseda Petr Fiala předstoupil před národ se zásadním projevem. Tuto oficiální frázi citujeme schválně. Takový projev, jaký v podvečer 24. února ve veřejnoprávní České televizi přednesl, má docela jiné politické a společenské významy, než účast v jakémsi poledním diskusním pořadu nebo sloupek na názorové stránce novin.
Ti, kdo streamují, hledí nebo čtou, mohou nabývat dojmu, že poslední dobou světoví státníci, i ti z polosvěta, už po sobě jen poštěkávají, urážejí se, jeden zásadně odmítá to, co ten druhý ještě ani nenavrhnul… zkrátka, že svět je řízen více emocemi (zájmy) než snahou rozhodovat a řešit. Do této atmosféry vypustil svůj projev Petr Fiala, jehož zásadní poselství lze vyjádřit asi takto: Já nebrečím, já chci něco dělat. Projev nejen po stránce obsahové, ale i stylistické („výzvy“ se v něm vyskytují, tuším, jen dvakrát, a to ještě v případném významu) a formální, tedy způsobu vystupování před kamerou, státnický a v dané chvíli potřebný.
Odklon USA od Evropy by nás překvapovat neměl
V jeho úvodu věcně zhodnotil vývoj a současný stav vztahů mezi Evropou a USA. „Rychlost, razance a rétorika jsou určitě překvapivé, ale odklon USA od soustředění se na Evropu by nás překvapovat neměl. Trvá už nejméně jedno desetiletí a já sám jsem na to opakovaně upozorňoval. /…/ Novou mezinárodní realitu – včetně všech nebezpečí a rizik a včetně nových důrazů americké zahraniční politiky – tuto novou mezinárodní realitu je třeba respektovat. Neznamená to, že Spojené státy přestávají být našimi spojenci. Je ale nutné si zvyknout na to, že nyní jde o spojence, který nám otevřeně dává najevo, že přišel čas, aby se evropské státy byly schopny o své problémy postarat samy. A nejde jen o obranu a bezpečnost, ale také o ekonomickou spolupráci a o mezinárodní vztahy.“
„Co je tedy potřeba udělat?“ vznáší Fiala řečnickou otázku. A opět hledá, řekněme, realistickou odpověď. Česká republika není státem, který by tvořil dějiny. Je ale dostatečně silná a může být i dostatečně sebevědomá na to, že může chod dějin ovlivnit tak, aby jí neškodil, v lepším případě aby jí prospíval.
Dvě ze tří „musíme“ nezávisí jen na nás
Ale zde také přicházejí slabiny Fialova projevu. „Musíme zásadně navýšit výdaje na vlastní obranu na minimálně tři procenta HDP během několika dalších let. Musíme dokázat tyto peníze zajistit a musíme se postarat o to, aby byly utraceny rozumně a účelně. /…/ Musíme na evropské úrovni rychle přijmout nová fiskální pravidla, která nám umožní realizovat tyto obrovské investice do obrany a do bezpečnosti. A kupříkladu nevyužitých 93 miliard eur z takzvaného Fondu obnovy by Evropská unie měla využít na posílení naší obranyschopnosti, na podporu společných nákupů pro naše armády nebo na podporu posílení kritické infrastruktury. Musíme k další vojenské podpoře Ukrajiny využít peníze ze zmrazeného ruského majetku z celé Evropy.“
To první „musíme“ si musíme zařídit sami. Fiala neříká jak. Že třeba předkládá návrh do parlamentu o změně struktury letošního státního rozpočtu ve prospěch obrany..? Ta ostatní nejsou zcela v jeho moci, a jak zmiňuje dále, ČR hledá spojence po celé Evropě k tomu, aby se tak stalo. Jenže fiskální pravidla EU je nutné zrušit nebo omezit, ne jen měnit.
Podobně jeho zmínka o českém zbrojním průmyslu: „Jsme tradiční strojírenskou zemí s historicky silným postavením obranného průmyslu. Naše zbrojovky jsou kvalitní a ekonomicky silné, dokonce tak, že v posledních letech expandují do dalších zemí, včetně právě Spojených států,“ pravil premiér, zdůvodňuje tím, že zvýšené výdaje do obrany se i českým firmám budou vyplácet.
Analýza těchto výdajů a podpory zbrojnímu průmyslu by se do projevu jistě nevešla. Ale za zmínku by stálo, kolik státních zakázek již Armáda ČR českým zbrojovkám zadala, případně, jak se vedou jednání s komerčními bankami o uvolnění taxonomie Evropské komise na financování tohoto „špinavého“ odvětví. Pokud by něco takového probíhalo, Fiala by to jistě i v omezeném formátu politického projevu zmínil. Leč nezmínil.
je potřeba podrobit revizi celý koncept Green Dealu a dekarbonizace
Na evropském poli také ministerský předseda vyoral brázdičku: „Bylo by chybou si myslet, že Česká republika bude prosperovat, když zároveň nebude prosperovat i Evropská unie. /…/ Je třeba začít co nejrychleji pracovat na systematické deregulaci napříč Evropskou unií. Nejde jen o omezení byrokracie. Je potřeba podrobit revizi celý koncept Green Dealu a dekarbonizace. Pokud to neuděláme, staneme se na nové mezinárodní scéně nekonkurenceschopným skanzenem. A to by byla neodpustitelná chyba.“
To vše se snaží shrnout do výzvy ke společné ochraně zájmů České republiky: „Je potřeba udělat maximum a je potřeba snažit se překonat každodenní spory. Pro úspěch naší země je důležité, abychom jako volení politici dokázali navenek vystupovat jednotně a společně na mezinárodní scéně hájili základní zájmy České republiky.“ Je to výzva opozici, jak v českém, tak v evropském parlamentu, v zásadních otázkách postupovat společně. Tomu lze rozumět. Ale připomeňme si, kdo všechno loni, tedy docela nedávno, hlasoval pro Ursulu von der Leyenovou za šéfku Evropské komise? Některé myšlenky v projevu zkrátka dorazily pozdě, včetně například (nejméně o 10 let) té, kde hovoří o nutnosti Evropy tak silné, aby dokázala odstrašit Rusko od dalších vojenských útoků.
Skončeme komentář tím, čím Petr Fiala svůj projev uvedl: „Situace vůbec není jednoduchá, ale není ani důvod propadat malomyslnosti.“ To je moc dobrá myšlenka. Navíc aktuální.
