Lidé prožívají inflaci přes potraviny
Ačkoliv statistici vylučují potraviny (a energii) z výpočtu míry inflace jako silně cenově kolísavé komodity (tzv. jádrová inflace), lidé naopak přes ceny potravin vnímají inflaci nejsilněji. „Pokud ceny příliš kolísají, mohou spotřebitelé nabýt dojmu, že se zdražuje obecně. To komplikuje nejen poslední míli v boji proti inflaci, ale i otevírá otázku, jak by měla měnová politika reagovat na novou realitu s méně předvídatelnými cenami potravin,“ píše Soňa Benecká, ekonomka v Odboru vnějších ekonomických vztahů České národní banky. Vnímání inflace ještě zesiluje skutečnost, že ceny potravin po odeznění inflační špičky málokdy klesají na původní hodnotu.
Meziroční růst indexu cen potravin v metodice HICP se historicky pohyboval v řádu jednotek procent, na konci roku 2022 však vlivem inflační vlny přesáhl 27 procent. „Hlavními faktory růstu cen byly rostoucí ceny vstupů a nákladové tlaky v celém výrobním řetězci, zejména v důsledku výrazného zdražení energie. Následkem této inflační epizody přestala být Česká republika v mezinárodním srovnání relativně levnou zemí, což je zásadní odklon od trendu posledních dvou dekád,“ píše Benecká na blogu ČNB. „Po opadnutí inflační vlny se však ceny potravin nevrátily na dřívější úroveň, především se ale nezvýšila jejich předvídatelnost.“
Profil meziměsíčních změn cen potravin v průběhu roku se oproti historickým trendům změnil. Ceny tak pravidelně překvapují – jak směrem vzhůru, tak dolů – a obdobný jev zaznamenaly i další centrální banky. Jedním z možných vysvětlení vedle vlivu změn daňových sazeb a patrně i poptávky je to, že v obdobích nejistoty a očekávaného růstu nákladů firmy nastavují ceny výše, než by odpovídalo fundamentálním faktorům. Dalším možným vysvětlením rozkolísanosti agregátu cen potravin může být výraznější kolísání u jednotlivých položek.
Pokud olivový olej, kakao nebo káva zdraží na několikanásobek svého historického průměru, dokážou i při nízké váze v celkovém koši narušit obvyklý meziměsíční vývoj inflace cen potravin. Zatímco u zeleniny a brambor se větší výkyvy neprojevily, v případě olivového oleje, kakaa či čokolády byl vývoj mnohem dramatičtější. Další sledované položky, například máslo, vejce či cukr, také vykazují posun směrem k vyšší variabilitě cen. Podobné závěry přináší i analýza HICP (harmonizovaný index spotřebitelských cen – pozn. red.) v Německu, kde dominují položky jako olivový olej a máslo. Cenové šoky u základních potravin se mohou přelévat napříč celým výrobním řetězcem, což způsobuje další cenové výkyvy a zhoršuje celkovou předvídatelnost inflace potravin.
Profil meziměsíčních změn cen potravin
„Do cen potravin se propisují zejména nákladové faktory. U dovážených potravin je zásadní vývoj globálních komoditních cen, zatímco u domácí produkce hrají hlavní roli náklady na vstupy, zejména mzdy, energie či další komodity. Důležitým faktorem je také počasí, zejména jeho výrazné výkyvy,“ píše Benecká. „Ačkoli většina komodit postupně částečně zlevní, šoky posledních let svou intenzitou daleko přesahují historický průměr a ceny obvykle neklesají na původní úroveň. Podle výhledů sekce měnové by například obiloviny měly být na začátku roku 2026 zhruba o pětinu dražší než v prosinci 2019, cukr o více než 40 %, a ceny kávy, kakaa či pomerančového džusu až dvakrát až třikrát vyšší. Vyšší pravděpodobnost extrémního počasí se přitom stává novou realitou, a proto nelze očekávat, že prudké zdražování potravin vymizí. Tento fenomén není dočasný ani lokálně omezený.“
Ceny potravin podle řady vědeckých studií představují nejdůležitější vstup pro to, jak domácnosti vnímají inflaci. Potraviny patří mezi nejčastěji nakupované položky, domácnosti si jich tedy více všímají. V ČR je nejdiskutovanějším tématem před Vánoci máslo, zatímco například v Itálii či ve Španělsku lidé velmi citlivě reagují na cenu olivového oleje. Pokud jsou právě tyto klíčové položky zatíženy větší volatilitou, mohou spotřebitelé podléhat dojmu, že se zdražuje plošně.
Pro Česko a Slovensko mají z dlouhodobějšího pohledu největší vysvětlovací sílu ceny potravin, přičemž pro domácí ekonomiku navíc i ceny alkoholu a tabáku. I váha potravin ve spotřebním koši je pro ČR a Slovensko mnohem vyšší než u vybraných zemí eurozóny. Vývoj cen potravin je tedy pro české spotřebitele zásadní.
„Vnímání inflace ještě neznamená, že se vzhůru posunula i inflační očekávání domácností a že jsou špatně ‚ukotvená‘ – což je tradiční obava centrálních bankéřů. Na druhou stranu vyšší vnímaná inflace může sama o sobě změnit chování domácností. Teoreticky je může tlačit k agresivnějšímu mzdovému vyjednávání (pro-inflační faktor) nebo je naopak může vést při vyšších úrokových sazbách k větší tvorbě opatrnostních úspor (proti-inflační faktor). Ať tak či tak, daleko méně než v minulosti pravděpodobně platí, že centrální bankéři mohou ceny potravin zcela přehlížet a soustředit se jen na ‚doma vyrobenou‘ jádrovou inflaci,“ reaguje na článek Benecké Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance.
Ceny potravin v loňském roce pomáhaly celkovou inflaci spíše tlumit, když meziročně přispívaly k jejímu poklesu zhruba o jeden procentní bod. Letos zejména v prvním pololetí tomu bude přesně naopak. Opětovný růst cen některých položek v čele s mléčnými výrobky (které uplynulý rok výrazně zlevnily) a cukrovinkami (reagujícími na vyšší světové ceny vstupů) v první polovině roku přispějí k růstu inflace až o jeden procentní bod. „Naštěstí letos oproti loňskému roku viditelně zlevňuje energie, a tak se celková inflace pohybuje v tolerančním pásmu centrální banky (do 3 procent),“ předpovídá Jan Bureš.
Podle Českého statistického úřadu vydává průměrná česká domácnost za bydlení 29 % svých příjmů, o 6 proč. bodů více než na podzim roku 2021. Výdaje za bydlení a potraviny se pohybují mezi 46 a 48 % čistých příjmů domácností, o 2 až 4 proc. body výše než před 4 lety. Ohrožené typy domácností dávají za bydlení téměř polovinu svých příjmů, společně s potravinami je to až 70 procent čistých příjmů.