Francouzi se perou v odporu vůči Le Penové. Přijde úřednický kabinet?
Úspěch Národního sdružení v prvním kole by velel ke spojení levice s Macronovým středem. Nejbližší dny a hodiny ale ukáží, zda je to možné.
Ve Francii funguje verze většinového systému. V prvním kole se zatím rozdělila jen relativně malá část mandátů. Do druhého většinou postoupilo s největším podílem hlasů Národní shromáždění, spojené se jménem Marine LePen, široká koalice levicových stran a centristická koalice prezidenta Emmanuela Macrona. Protože Národní sdružení považuje většina ostatních politiků v zemi za krajní pravici, dalo by se očekávat, že se teď zbývající soupeří spojí. Tedy, že tam, kde je na třetím místě levice, ustoupí „Macronovcům“ a naopak. Zkrátka, že ten slabší odstoupí z voleb, aby posílil silnějšího proti partaji, jejíž šéf Jordan Bardella se už vidí v premiérském křesle (Marine LePen zase v prezidentském).
Macron už zvolal, že je třeba se proti krajní pravici spojit. Dokonce s tím, že to v minulosti zemi zachránilo. Jenže podle deníku Le Figaro je jeho tábor rozpolcený. Část politiků prý mimo záznam říká, že levice je stejně krajní a nebezpečná jako pravice. Také se do ní Macron před prvním kolem dost nevybíravě opřel. Pondělní setkání ministrů na toto téma prý bylo velice bouřlivé a bez jednoznačného výsledku.
Každopádně jedním z možných výsledků nedělních voleb může být takové rozdělení křesel, kdy nikdo nezíská většinu a zároveň se ani neobjeví možnost reálné koalice. Legitimitu prezidenta to neohrozí, protože ten je na poslancích nezávislý. Ovšem při ztrátě premiérského křesla ve svém politickém bloku, což je více než pravděpodobné, a bez silného spojenectví v dolní komoře parlamentu bude těžko prosazovat svou politiku.
jedním z možných výsledků může být nemožnost reálné koalice
Server Politico přišel se spekulací, že by mohl nakonec namísto vlády nominované na základě voleb prezident jmenovat vládu odborníků. A to ne na pár měsíců, než se strany dohodnou, ale třeba na rok či dva. „Jedním z řešení by mohlo být jmenování vlády odborníků, která by byla schopna zastávat /svou funkci/ rok nebo tak nějak,“ citovala specialistu na veřejné právo Erica Landota.
V této souvislosti zmiňuje například současnou šéfku Evropské centrální banky Christine Lagardeovou, nebo jejího předchůdce Jeana-Clauda Tricheta. Další variantou může být široká koalice umírněných zákonodárců zprava i zleva spolu s poslanci středu. To ale předpokládá určitou zradu v krajních táborech.
Každopádně se pozorovatelé obávají, že v případě vítězství levice či pravice přijde nárůst veřejných výdajů. A už dnes zadlužená Francie (přes 100 % HDP) se stane další Itálií, a tedy – slovy serveru Politico – další Achillovou patou Evropy. Obavy o zhroucení její ekonomiky se ozývají čím dál častěji.
