Elektřinu z českého uhlí prý dokáží nahradit zahraniční levnější zdroje
Elektřinu z českých uhelných elektráren mohou v nejbližších letech dostatečně spolehlivě nahradit levnější zdroje z okolních států. Vyplývá to z modelu projektu Fakta o klimatu, kterou má ČTK, Svět hospodářství a kdokoliv jiný k dispozici. Naopak v teplárenství se podle autorů studie bude v nejbližších letech uhlí dál spalovat a dekarbonizace bude pomalejší. Pro udržení nízké ceny elektřiny a tepla je při odklonu od uhlí důležitý rozvoj moderní energetiky založené na obnovitelných zdrojích, uvádí studie.
Většinu českých uhelných elektráren by podle analytického týmu Fakta o klimatu při zvýšení cen emisních povolenek nebylo ekonomicky výhodné provozovat. Z trhu s elektřinou by tyto elektrárny vytlačily levnější zdroje především z okolních států, jejichž kapacita je dostatečná i na pokrytí potřeb ČR. Odlišná situace je ale v uhelném teplárenství, kde podle studie nelze výrobu tak snadno nahradit, jako je tomu u elektřiny.
Model neuvažuje o variantě, že by emisní povolenky neexistovaly.
Ze studie vyplynulo, že Česko potřebuje rozvíjet solární a větrnou energetiku, neboť by to mohlo snížit velkoobchodní ceny elektřiny a zároveň její dovoz. Nutné je také rozšiřovat sítě, aby bylo možné připojovat další obnovitelné zdroje. K zajištění spolehlivé a cenově dostupné dodávky elektřiny a tepla bude důležité dočasně udržet v provozu zbývající uhelné teplárny a k tomu nutnou těžbu uhlí, dokud nebudou k dispozici náhradní zdroje. Udržet v provozu uhelné elektrárny vychází podle studie odhadem asi na 6 miliard korun veřejné podpory ročně do roku 2028.
Studie se mýlí v pojmu „veřejná podpora“. Ve skutečnosti se nejedná o veřejnou podporu, ale o platbu za výkonovou rezervu, která je v elektroenergetické síti nepostradatelná. Uhelné zdroje jsou naopak pokutovány právě platbami za emisní povolenky.
Naproti tomu obnovitelné zdroje se po snížení veřejné podpory od roku 2010 prakticky přestaly stavět. Až teprve další dotační politika podpořila jejich instalace v podnicích a rodinných domech. Podle údajů Energetického regulačního úřadu (ERÚ) veřejná podpora OZE dosáhla 550 miliard korun. Tyto zdroje zajišťují necelá 3 % spotřeby České republiky. Do roku 2030 jejich podpora dosáhne 1 bilionu korun. Uhelné elektrárny zajišťují zhruba něco přes 40 % domácí spotřeby elektřiny.
Mezi státy, které při dražší emisní povolence navýší export, patří Švédsko, Rumunsko nebo Itálie. Některé státy se z čistých dovozců stanou vývozci, například Rakousko nebo Řecko, vypočítává model Faktů o klimatu.
Studie se zabývá dvěma způsoby, jak rozvíjet energetické zdroje do roku 2028. Rychlejší rozvoj má proti pomalejšímu, přirozenějšímu vývoji několik výhod. Bude potřeba méně dovážet elektřinu ze zahraničí, výroba elektřiny bude levnější a vznikne méně emisí. Navíc, pokud se správně postaví nové kogenerační zdroje, které vyrábí teplo i elektřinu zároveň, a posílí se schopnost ukládat a řídit energii, může Česko snáze nahradit větší množství uhelných tepláren, vyplývá ze studie.
Studie už ale neuvádí, jak a za jaké náklady lze ukládat energii a jak lze řídit energii z OZE.
Rychlejší rozvoj zdrojů do roku 2028 v rozsahu uvedeném ve studii může velkoobchodní elektřinu v Česku zlevnit téměř o sedm eur (v převodu kolem 176 Kč) za megawatthodinu, uvádí studie. Elektřina v Česku i tak nejspíš bude dražší než v Německu, avšak levnější než v Polsku.
Model Faktů o klimatu neuvádí, jak se zlevnila elektřina v konečné ceně pro spotřebitele dosud.
Evropská unie se chce stát klimaticky neutrálním blokem do roku 2050, což vyžaduje odklon od uhlí, a tím snížit emise skleníkových plynů. Jedním z nástrojů je přechod na obnovitelné zdroje energie, což ukládají politické iniciativy v Zelené dohodě pro Evropu (Green Deal). Dalším příkladem mohou být emisní povolenky, které platí provozovatelé z energeticky náročných odvětí za vypouštění emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů.
