Chudoba v Argentině roste. Milion dětí chodí spát bez večeře
Ačkoliv prezident Javier Milei sbírá uznání za reformy, v Argentině roste chudoba. Vývařovny nemají dost jídla pro potřebné, uvádí Buenos Aires Herald.
Argentina se dostala postupně do spirály vysoké inflace (až 200 %) a dluhů. Národní měna opakovaně devalvovala a v zemi rostla skepse. Loni v létě se spekulovalo o státním bankrotu. Nový argentinský prezident Javier Milei dokonce před volbami hlásal, že chce národní měnu zrušit a nahradit ji americkým dolarem. Po vítězství v prezidentském zápolení z řady svých záměrů, včetně tohoto ustoupil. Avšak i tak zavedl reformy, které dokonce vytáhly lidi do ulic a vedly ke střetům s policií.
Prezident se rozhodl zkrátit peníze do provincií, propustit spousty státních zaměstnanců, zrušit několik ministerstev a privatizovat. Podařilo se mu srazit inflaci, největší bolest ekonomiky. Vedle nenávisti tak sklízí po celém světě i obdiv a uznání. Bohužel vedlejším produktem jeho reforem (anebo předchozího vývoje?) je nárůst chudoby.
Podle listu Buenos Aires Herald je oficiálně chudých 55 % Argentinců, přičemž každý pátý se ocitl v reálné nouzi. Chudých je podle UNICEF sedm z deseti dětí a milion denně jich chodí spát bez večeře. V některých regionech je přitom situace ještě horší, než ukazují celostátní průměry.
„Vidím na ulici víc lidí než kdy jindy a děti, které musí žít jen s jedním jídlem denně,“ řekla listu Viviana Rodríguez, provozující jednu z vývařoven. Ředitel katolické organizace UCA Agustín Salvia dává obrovský nárůst ekonomických potíží obyvatel do souvislosti práve se změnou politiky. Předchozí vlády se totiž podle něj snažily rozdávat peníze, aby vyhrávaly ve volbách. Což současná vláda zastavila.
Chudých je 7 z 10 dětí
Co ale víc, zastavila i vydávání potravin ze svých skladů, kde je jich údajně na 5 tisíc tun. V červnu dokonce soud nařídil, že musí zamířit k potřebným. Administrativa příslušného ministerstva jej ale neposlechla. Opět je v tom Mileiův postoj. Ten chce podle Buenos Aires Herald bojovat se společenskými organizacemi, které prezident nazývá „manažery chudoby“. Proto se vývařovny jako ta, kterou vede Viviana Rodrígues, musí spoléhat jen na dodávky od města. Podle ní se tak na řadu lidí, kteří se denně přicházejí najíst, nedostane. „Jídla není nikdy dost,“ řekla listu.
I podle Salvii není ale řešením další rozdávání peněz. Je potřeba nových pracovních míst. Domnívá se, že stát k tomu musí přispět investicemi. Bohužel, Javier Milei se zatím soustředí na stabilizaci makroekonomické situace a řekněme restaurování kapitalismu. Vcelku se mu daří, přičemž ale vedlejší efekty jsou poměrně vážné. Zda vinu za ně přisoudí historie novému prezidentovi a jeho administrativě, či jejich předchůdců, je teď těm, co chodí spát s prázdnými žaludky, asi jedno.
