Argentina proti proudu: privatizovat, liberalizovat! A parlament se bouří

Muž převlečený za Javiera Milei s motorovou pilou během inaugurace. Foto: MinervaAustral, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons, výřez z originálu

Zatímco Evropu obchází strašidlo socialismu, Argentinu privatizace, liberalizace a škrtání podpor. Skončí to buď zázrakem nebo katastrofou.

Co bychom za to u nás dali, kdyby Brusel přestal řídit a regulovat úplně všechno. Kdyby státy začaly šetřit. Nový argentinský prezident Javier Milei toho ale plánuje ještě víc. Třeba privatizaci, kam oko dohlédne. Není divu, že ve volební kampani vystupoval s motorovou pilou. Národ rozděluje na příznivce a odpůrce. A navíc působí… jak to říct?

Na fotkách z prezidentské kampaně vystupoval s divokým výrazem. Své protivníky uráží, jasně dává najevo, že na nějaké demokratické diskuse není čas. A korunuje to rozcuchaným účesem. Necelá polovina Argentinců mu fandí, 51 % je podle CNN proti jeho reformám.

Klacek pod nohy od sněmovny

Přesto zřejmě vstoupí do dějin. Buďto jako zachránce Argentiny nebo strůjce katastrofy. Zatím těžko říct, protože od těch nejrazantnějších myšlenek přece jen asi trochu couvá. Ale hlavně mu toto úterý hodily klacek pod nohy zákonodárci, včetně jeho vlastních.

Píše se o něm jako liberatariánovi, nesnášejícím regulace a instituce. Však také hned na počátku svého prezidentování odmítl účast ve skupině zemí BRICS, kde se s Argentinou najisto počítalo. Jejími základními kameny jsou totiž mimo jiné Rusko a Čína. Milei jim vzkázal, že s komouši se paktovat nebude (jako kdyby byl poslouchal legendární kapelu Svatý Vincent a Venerův text: „Bez komoušů, homoušů, životem se prokoušu.“)

Zároveň se ale rozešel se dvěma svými poradci, s nimiž plánoval jeden z nejvíce šokujících záměrů: zrušení argentinského pesa a jeho nahrazení americkým dolarem. Naopak si prý k sobě neformálně povolal odborníky z Wall Streetu, ale také osoby, s nimiž spolupracoval bývalý prezident z konce minulého desetiletí Mauricio Macri.

dolarizace asi zatím míří k ledu

V jednom z projevů uvedl, že na zrušení pesa ještě není čas, že je třeba nejprve srazit inflaci. Objevují se spekulace, že ho nechce dolarem nahradit ale zavést USD jako druhou oficiální měnu. Konec konců při jednostranné dolarizaci by musela země zelené bankovky nakoupit. Což by byla hodně nákladná operace a je otázkou, zda na to má devizové rezervy.

Pořád se ale opakuje šílená myšlenka zrušení centrální banky. Podobné nápady mají zamezit vládě a centrální bance v dalším proinflačním tištění peněz. Ovšem jejich realizace zjevně naráží na reálné možnosti a Milei už to podle všeho asi pochopil. Není ani jasné, kdo by se staral o oběživo, a zda by tak nakonec stát nedostal ještě do rukou emisní politiku. Což by byl opak zamýšleného.

Pořád se opakuje šílená myšlenka zrušení centrální banky

Každopádně brzdí jen omezeně. Hned po nástupu do funkce totiž formou prezidentských dekretů značně uvolnil pracovní právo. Zkrátil mj. odstupné a zavedl mnohem delší zkušební dobu pro nové zaměstnance. Ústavní soud mu to ale shodil. Tak aspoň zrušil velkou část ministerstev, za což si vysloužil potlesk mnoha liberálů z celého světa.

Minulý týden sněmovna projednala a v pozměněné podobě propustila do finálního jednání velký zákon, kterému se v zemi steaků a fotbalu říká omnibusový. Asi nejrazantnějším záměrem je masivní privatizace, která zahrnovala původně 41 firem! Protože ale Milei nemá ve sněmovně většinu, jeho podporovatelé ustoupili a pár společností vyhodily. I tak by šlo o velký úspěch, kdyby… kdyby toto úterý v dalším jednání najednou tatáž sněmovna nepřikázala zákon zpět do legislativního výboru. Prsty v tom prý měli i poslanci partaje, za níž prezident poslancoval. Údajně z obav, aby zákon nebyl shledán protiústavním. Jiní zase křičí, že do rukou prezidenta přenáší až příliš moci. Ten jim jen vzkázal, že ho to nezastaví. Vzkázal, protože v době jednání o klíčové právní normě odjel na návštěvu Izraele. Zvláštní…

Milei chce privatizovat i řízení letového provozu

Server La Nacion nabídl detailní pohled na všechny firmy, které by chtěl Milei privatizovat. Jsou mezi nimi aerolinie, dokonce i řízení letového provozu a správa železnic, telekomunikace, energetika, či veřejnoprávní rozhlas a televize. V době, kdy v Evropě nejedna země usiluje o zestátnění energetických gigantů (možná i včetně Česka, protože na nějaká prohlášení se tady moc spoléhat nemá a konec konců se už stát pustil do plynu a pohonných hmot), chce jít Javier Milei úplně opačným směrem. Cílem je získat peníze na vyspravení rozpočtu a zeštíhlení drahého státu. Kritici namítají, že už jednou to stát udělal a nakonec si zdevastované podnikání vzal zpět pod svá křídla, aby Argentinci měli s kým létat.

Jak to dopadne, je teď ve hvězdách. Zatím zrušil řadu podpor lidem bez práce a ti protestují, bojí se o budoucnost. Možná to vzal až příliš radikálně. Jak to bude dál, nikdo neví. Vyměnil šéfa centrální banky a zdá se, že spolu přece jen začali srážet hyperinflaci. Jestli to celé ale neskončí jako nedotažený experiment v rozvalinách…

Mimochodem, když už jsme v úvodu vzpomněli Vincenta Veneru, který prý o sobě tvrdí, že pomáhal s vynálezem atomové bomby a následně pilotoval letoun, který ji shodil na Hirošimu… spolu s významnými tajnými službami připravil 17. listopad, a také vynalezl AIDS jako nástroj proti přelidnění planety…, což by leckdo mohl neurvale a neznale označit za bláznovství (zvlášť jistá paní bývalá ministryně s příjmením Stehlíková ráda diagnostikuje na dálku).

Takzvaní antipsychiatři tvrdí, že zbláznit se (což ovšem správně není diagnóza) je normální reakce na nenormální situace. Vezmeme-li v úvahu, že meziroční inflace v Argentině v prosinci přesáhla 200 procent, pak asi nový prezident reaguje normálně.