Celý svět se soustředí na Trumpova cla a obchodní válku. Mluví o destabilizaci
Ze světových ekonomických webů skáče jeden článek za druhým o obchodní válce. Už nejde přehlédnout, že jde o realitu.
Nemá cenu citovat, kdo všechno dnes otevírá denní zpravodajství (v USA by se dalo říct, že končí včerejší) o amerických clech. Není v tuto chvíli většího tématu než totální rozvrat světového obchodního řádu, než šok z konce starých pořádků. Evropské akcie se otřásají ze strachu před cly, na cla se chystají zdejší farmaceutické firmy. Británie doufá, že se jim vyhne, jejich přínos do amerického rozpočtu nebude tak velký. To je jen část témat z hlavních textů na home page CNBC.
„Stále není jisté, zda a v jaké výši budou cla skutečně platit, avšak američtí spotřebitelé omezují své nákupy již nyní a americké domácnosti pomalu, ale jistě čeká vlna zdražování. Důvěra Američanů v tamní ekonomiku poklesla již třetí měsíc v řadě na nejnižší hodnotu od roku 2022,“ konstatuje Tereza Krček, analytička Raiffeisenbank.
Všichni zůstávají v napětí (i investoři v Asii a Pacifiku), jak daleko Bílý dům zajde. A samozřejmě, jak kdo bude reagovat. Guvernér Bank of Japan Kazuo Ueda varuje před obrovskými dopady do světového růstu. Podle Reuters chce o všem diskutovat s partnery v rámci uskupení G20.
Není přitom moc větších spojenců USA než Japonsko. Jenže je zle. Kdo někdy byl v USA, vidět tam přímo záplavu japonských automobilů, zvláště Toyot. Podle webu Reuters globální průzkumy ukázaly v březnu pokles aktivity v továrnách po celém světě „od Japonska po Británii a Spojené státy.“ Vše souvisí s chystanými americkými cly.
Nejdřív inflace, pak recese
Předpoklad většiny citovaných ekonomů je takový, že v první řadě dojde k navýšení inflace v USA. Poté k oslabení ekonomického růstu, až recesi. Proč, to už nechávají zpravidla na čtenáři. Ale logicky vzato se zpomalí pokles úrokových sazeb, domácnosti mohou méně utrácet, když dojde na zdražení, a také přijde nejistota (viz citace Raiffeisenbank).
Už jsme to zmiňovali několikrát. Ať už během covidu či třeba krachů menších amerických bank. Každá krize se šíří dvěma kanály. Ten první je ekonomický, druhý psychologický. Strach a nejistota jsou někdy sebenaplňující. Vždyť v Německu teď řada firem neinvestuje, protože se bojí buducnosti celé tamní ekonomiky. Totéž se může týkat rozvratu světového ekonomického řádu.
Evropa si za to může i sama. Ale jen do jisté míry
Ačkoliv můžeme na Donalda Trumpa ukazovat, že se zbláznil, Evropa si může do jisté míry za vývoj sama. Jen na auta z USA uvalila větší cla, než jaká platí na dovoz těch evropských za velkou louži. Jenže reakce je populisticky neadekvátní. Namísto jasného signálu a jednání (jasně, jednejte z Bruselem – ale mělo se to aspoň zkusit) přišlo něco, co skutečně zavání rozvratem pořádků. A co nakonec zřejmě odnesou i Spojené státy.
Už teď se objevují průzkumy, že sice Donald Trump má zhruba 50 % podporu voličů, ale jeho politika ji nemá. Zvláštní disonance. Že se nebojí jít za rámec zvyklostí ale i zákonů a dohod, ukazují i další fakta. Například, že chce podle serveru Publico.pt povolit těžbu z mořského dna v rozporu s mezinárodním právem a úmluvami. Prostě čo bolo, to bolo, terazky som prezident.
Těsně po revoluci se objevila v televizi reklama na nové žvýkačky. Uváděl ji slogan „Přichází den, který všechno změní“. A obrovská žvýkačka letěla vzduchem za nadšeného údivu sledujících. Tehdy nám to ještě přišlo hloupé (už jsme si zvykli). Ten den nepřišel vítězstvím v amerických volbách. Přichází teď. Kéž by aspoň vedl k tomu, že se někteří politici probudí. A že na troskách starého světa vyroste něco nového.
