Váš hlad není můj hlad
Při novém pohledu na mapu Evropy, k němuž nás přiměla válka na Ukrajině, jsem byl překvapen. Je to 44. nejrozlehlejší země světa a největší země Evropy. Ano Ukrajina patří do Evropy. Má ovšem smůlu, že hraničí s ještě větší zemí, největší na světě, která přesto nemá nikdy dost a žádné morální zábrany vyvážet své smetí k sousedům.
Obilnice Evropy, říkalo se, ale i na to jsme nějak zapomněli fascinováni (právem) příklonem k Západu. Něco o tom věděli už Němci, kteří zemi plundrovali za války a její černozem si dokonce odváželi na svá pole. A vědí o tom i Rusové, kteří se s černozemí nezdržují a rovnou si odvážejí její plody, protože se domnívají, že jim černozem neuteče.
Konflikt ale ukázal, že je Ukrajina nejenom sýpkou Evropy, ale také podstatné části světa. Bohužel té, která je ohrožena hladem nejvíce, afrických a asijských zemí. Ani my však nemůžeme být klidní, dominový efekt přerušených dodávek ukrajinské zemědělské produkce dorazil i k nám. Svět je propojený dodavatelskými vlákny a výpadky dodávek jsou znát i na cenovkách v našich obchodech.
Sila na Ukrajině jsou přitom naplněna po okraj, ale není možné produkty vyvézt. Přístavy jsou zablokovány a myslet si, že to vyřeší železniční a kamionová doprava, je bláhové. Takovou kapacitou jednoduše nikdo nedisponuje.
To je jeden konec provazu, za který tahají ukrajinští farmáři. Na opačném konci je očekávání nové sklizně. Při rozloze Ukrajiny přece jenom ještě naštěstí existují oblasti, kde zasili a snad i sklidí. Ale novou úrodu nebude kde uskladnit. Všechno zrno a ostatní plodiny Rusko ještě ukrást nestačilo.
A tak Putin světu vzkazuje: Váš hlad není můj. Dejte mi Ukrajinu a nakrmím vás. A jako rukojmí mu slouží hladovějící.
To je další důvod, proč podpořit Ukrajinu. Pokud selžeme, budeme hladovět i my.
