Návrh rozpočtu: výmluvy, zase jen výmluvy

Komentáře
2 min.
Ilustrační foto: Willi-van-de-Winkel z Pixabay

Minulý týden Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR přehlasovala veto Senátu a pak i prezidenta republiky a schválila novelu rozpočtových pravidel. Dnes bude schvalovat rozpočet na příští rok. Oba tyto zákony jsou krajně riskantní.

V prvním případě jde o vyvedení části státních výdajů mimo bilanci státního rozpočtu. Jsou nazývány výdaji investičními, strategickými nebo tak podobně, na tom moc nezáleží, názvy a definice názvů se mohou a budou měnit. Cílem novely je zapevnit běžné (mandatorní) státní výdaje do „povoleného“ schodku 2 % hrubého domácího produktu (HDP) a ty ostatní z toho vyvést. Je nutné to chápat tak, že stát není schopen svými příjmy pokrýt běžné výdaje, takže navyšuje dluh (deficit). Pak už mu v rámci daných pravidel nestačí peníze (dluh) na investice, takže ty se tam jakože počítat nebudou.

Jenže budou. Dluh zůstává dluhem a bude se splácet. Ať už pravidelnými splátkami, novými daněmi, nebo inflací, nebo měnovou reformou, nebo vstupem do eurozóny. Nebo také cenou jízdenek na vysokorychlostní vlak vysokorychlostním tunelem pod Krušnými horami, jímž budou davy lidí co hodinu pádit za prací do Berlína takovým fofrem, že cestou ani nestačí odpovědět na e-maily a změnit si profil na sociálních sítích. Ale ano, ať si pádí, ale až na to republika bude mít peníze.

Nový zákon o rozpočtových pravidlech potrvá věčně. On je velice pohodlný nejen pro vládu tuto, ale i pro všechny příští.

Podle návrhu státního rozpočtu, se kterým ministryně financí Alena Schillerová dnes vystoupí před poslance, se příští rok dluh prodlouží o dalších asi 380 miliard korun, bez toho nového zákonného tunelu. Obhajuje se už teď tím, že za to může předchozí Fialova vláda, která do dluhu nezapočítala poctivě všechno. Na tom možná i něco je, ale státní rozpočet rozpočítala na příští rok Schillerová, ne Zbyněk Stanjura. Ona za něj ponese odpovědnost před občany této země. Za předvolební sliby, za neuskutečnitelné sny, za chybějící alespoň náznaky o nějaké úspory či omezení státního aparátu.

Děti moje, co s tím uděláte?