Život na dluh se začíná prodražovat, důvěra ale stoupá

Index důvěry v ekonomiku se v Německu výrazně zvýšil. Ekonomická očekávání v srpnu dále rostou a indikátor ZEW vzrostl o 7,9 bodu na plus 34,2 bodu. Hodnocení současné ekonomické situace je podstatně pozitivnější, přičemž indikátor situace pro Německo se oproti předchozímu měsíci zvýšil o plus 16,5 bodu na mínus 61,1 bodu.

„Pozitivní trend očekávání se v srpnu dále upevňuje, pravděpodobně díky dobrým čtvrtletním výsledkům a nedávné vysoké úrovni exportu. Německá ekonomika i nadále těží z infrastrukturních programů federální vlády, ačkoli rekordně nízká hladina vody na řece Rýn představuje další akutní riziko ovlivňující ekonomickou aktivitu,“ komentuje výsledky aktuálního průzkumu prezident ZEW, profesor Achim Wambach, PhD.

„Podíl optimistů převyšuje podíl pesimistů o 34,2 procentního bodu. Optimismus tedy mezi německými finančními analytiky sílí. Jenže čísla s optimismem nesedí,“ varuje Markéta Šichtařová, ředitelka poradenské společnosti Next Finance. „V loňském roce v Německu ukončilo činnost přibližně 188 tisíc podniků. To je totiž další dnes zveřejněná statistika a současně nejvyšší počet ukončených činností podniků za téměř dvě desetiletí. Firmy drtí především vysoké ceny energie a nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Jinými slovy, finanční analytici dotazovaní institutem ZEW, sedící v klimatizovaných kancelářích a často bez kontaktu s reálným provozem sice mohou věřit v obrat k lepšímu, ale ekonomika k takovému názoru žádný důvod nezavdává.“

Dále upozorňuje na to, že si finanční trh dosud nevšímal zdražování státních dluhopisů, které zatěžují státní rozpočty i získávání kapitálu ve firemní sféře. „Výnos třicetiletého amerického státního dluhopisu v pondělí překročil 5,3 procenta a dostal se na nejvyšší úroveň od poloviny roku 2007. Od konce června přitom vzrostl přibližně o 40 bazických bodů. Nejde však o izolovaný americký problém. Ve Francii se náklady třicetiletého financování dostaly na nejvyšší úroveň od finanční krize v roce 2008. Německé dlouhodobé výnosy jsou nejvýše od roku 2011 a britské se přibližují hranici 6 procent. Také Japonsko se potýká s výnosy dlouhých splatností poblíž historických maxim. To není jen technická zpráva z finančních trhů. Vyšší výnosy znamenají dražší financování států, firem i domácností. A čím déle zůstávají vysoké, tím více se postupně propisují do celé ekonomiky. V roce 2008 krizi spustila kombinace problematických hypoték plus náhlého vzestupu nákladů na jejich financování. Nyní nejde ani tak o náklady financování hypoték jako tehdy, ale jde o vzestup nákladů financování dluhů vlád a firem. Mimochodem, těch stejných technologických firem, jejichž akcie jsou výrazně přepálené.“

Výnosy vládních dluhopisů vyspělých zemí G7 atakují maxima dosažená před globální finanční krizí v roce 2008, což v praxi znamená, že ceny těchto „bezpečných“ aktiv jdou do kytek. A nejde o malé ztráty. Třeba dluhopis rakouské vlády se splatností v roce 2071 ztratil na ceně za posledních 5 let zhruba 68 %.

„Jak se vyspělý svět v této prekérní situaci ocitl?“ ptá se Jan Čermák, analytik banky ČSOB. „Z pohledu cen vládních dluhopisů jde v podstatě o dokonalou bouři zahrnující dlouhotrvající fiskální nezodpovědnost, sérii proinflačních nabídkových šoků a investiční boom spojený s AI. Epicentra bouře jsou v podstatě dvě, USA a Japonsko, přičemž nákaza se slušně šíří i do Evropy, kde je na tapetě také zranitelný francouzský a italský dluh. Jestliže například vysoké ceny ropy (zvyšující krátkodobě inflaci) a AI boom (zvyšující rovnovážnou reálnou úrokovou sazbu) mohou časem odeznít a tlak na růst výnosů z těchto důvodů povolí, zdá se, že otázka udržitelnosti financování vládního dluhu v případě výše uvedených zemí jen tak nezmizí. Asi nejsvízelnější je přitom situace v USA, kde v tuto chvíli neexistuje žádná politická vůle k fiskální restrikci a její jediný pokus v podobě zavedení cel byl z velké části rozmetán soudy. To pak vede k paradoxu, kdy americká vláda musí vracet firmám vybrané clo, takže v USA aktuálně fakticky dochází k fiskální expanzi. Vše navíc komplikuje nutnost financovat vojenské operace v Perském zálivu a z tržního pohledu i relativně nízká průměrná splatnost vládního dluhu, jež činí méně než šest let. Výsledkem je, že vyšší výnosy se v případě amerického vládního dluhu daleko rychleji promítají do vyšších úrokových nákladů. V současnosti totiž samotné úrokové výdaje dosahují 3,8 % HDP, což je, mimochodem, více než federální výdaje na obranu.“

Vyšší úrokové sazby tak samy vytvářejí další tlak na rozpočtový deficit: stát si musí půjčovat, aby zaplatil úroky z předchozích dluhů, a současně musí financovat nové výdaje. Totéž platí pro firmy. „A právě zde se začíná vytvářet začarovaný kruh. Čím víc stát vydává dluhopisů, tím větší nabídku musí trh absorbovat. Čím víc dluhopisů je na trhu, tím vyšší výnos investoři požadují. A čím vyšší výnos požadují, tím dražší je financování nového dluhu. Navíc vlády už nesoupeří o kapitál pouze mezi sebou. Obrovské objemy dlouhodobého dluhu vydávají také technologické společnosti financující masivní investice do AI a datových center,“ vysvětluje Markéta Šichtařová. „Současně mizí část tradičních kupců dlouhodobých dluhopisů. Někteří investoři, kteří dříve představovali stabilní poptávku po státním dluhu, dnes nejsou ochotni akceptovat dlouhodobé riziko za dosavadních podmínek. Výnosy proto musí růst, aby se dluhopisy staly dostatečně atraktivními.“

Celkový státní dluh České republiky se zvyšuje v důsledku schodků státního rozpočtu. Z hodnoty kolem 3,37 bilionu korun na konci roku 2024 narostl na přibližně 3,68 bil. Kč na konci roku 2025 a v roce 2026 nadále roste. S tím roste i celkový objem emitovaných dluhopisů, kterými stát své dluhy financuje.

Významnou událostí bylo v polovině roku 2026 opětovné spuštění Dluhopisů Republiky pro občany (retailových dluhopisů). Jen v jejich prvním upisovacím období v červenci 2026 si občané nakoupili dluhopisy za 74 miliard korun, což představovalo obrovský nárůst zájmu oproti dřívějším letům. Pětiletý fixní dluhopis nabídl výnos do splatnosti 4,544 % p. a. s postupně rostoucím úročením v jednotlivých letech od 3,5 % až do 6,5 % v posledním roce. Krátkodobý Flexi Bond (3 měsíce) startoval na výnosu 3,75 % p. a. (vázaném na repo sazbu ČNB). Standardní desetileté státní dluhopisy obchodované na finančním trhu se v průběhu roku 2026 pohybovaly přibližně kolem hranice 5 procent.

V roce 2025 činily skutečné výdaje na obsluhu státního dluhu 98,1 miliardy korun, pro letošek (rok 2026) Ministerstvo financí ČR očekává nárůst na zhruba 110 miliard korun.

Souhrnný indikátor důvěry (indikátor ekonomického sentimentu), sledovaný Českým statistickým úřadem, vyjádřený bazickým indexem, v červenci v podstatě stagnoval, když se proti červnu zvýšil pouze o 0,1 bodu na hodnotu 101,1. Vývoj obou jeho složek byl rozdílný. Zatímco indikátor důvěry podnikatelů mírně vzrostl o 0,4 bodu na hodnotu 100,2, indikátor důvěry spotřebitelů se snížil o 0,9 bodu na hodnotu 105,6.