Říční doprava jako drahý luxus? Ale takových už máme…

Ředitelství vodních cest (ŘVC) opět dalo do pohybu schvalování výstavby dvou plavebních stupňů na Labi: v Děčíně a v Přelouči. Oba by měly za cíl zvýšit splavnost Labe, ten první více dní v roce (nyní jen asi 180) a ten druhý prodloužení plavební cesty do Pardubic. Proti vzdutí hladiny řeky se vzdula také opozice. Zkusme porovnat argumenty.

Je to prý drahý luxus. Jenom ten Děčín by přišel bratru na 8 miliard korun, vyhozené peníze, když se plánuje vysokorychlostní železnice s tunelem pod Krušnými horami, ta to přece zvládne. Za podobné peníze se u nás postaví 8, možná 9 kilometrů dálnic. Železniční tunel (v plánované délce 30 km, z toho 12 km na českém území) se odhaduje v nákladech na 136 až 196 mld. Kč, na české straně 40 % z toho, tedy skoro 79 miliard korun. Tím tunelem se nepřeveze žádný náklad, jen co dvě hodiny davy lidí z Prahy do Drážďan, kterým se zkrátí doba cestování zhruba o 70 minut. Co se za tu hodinku ušetří nebo více vyprodukuje, na to žádné studie nejsou k dohledání, ale v období vánočních trhů asi bude ve vlacích narváno. Má se za to, že tato úžasná zkratka uvolní přetíženou železniční trať podle Labe pro nákladní dopravu.

Jedním z aktuálních argumentů proti zlepšení říční cesty je sucho. Na Rýnu klesla hladina nejvíce za posledních 200 let a nákladní lodě poberou nákladu sotva čtvrtinu běžné kapacity. Musejí suplovat kamiony, které v Německu dostávají výjimku ze zákazu jízdy v sobotu a v neděli. Proč tedy sázet na říční dopravu, tak velice závislou na přírodních podmínkách?

Tomu je zatěžko oponovat. Jednou za 200 let, u nás za 50 nebo 30 let, se takové sucho může přihodit. Ale přitom celá Evropa sází na občasné zdroje elektřiny, jejichž výkonu se nedostává pravidelně k pokrytí spotřeby přibližně od října do března, tedy každoročně zhruba 180 dní v roce. Dotace těchto zdrojů bude stát české občany odhadem 800 miliard korun. Dalších 93 mld. Kč počítá společnost ČEZ Distribuce mezi roky 2026 a 2030 na posílení sítí, aby dokázala OZE připojit a provozovat, státní provozovatel přenosové soustavy ČEPS si své náklady vypočítal na 80 miliard korun. Tyto peníze směřují do zdvojování stávajícího vedení, výstavby a modernizace rozvoden a obnovy starší infrastruktury, aby soustava ustála odklon od uhlí a připojení velkých obnovitelných zdrojů. K tomu bude nutné připočítat nově stanovený poplatek za udržování výkonové zálohy, tj. udržování fosilních elektráren v pohotovosti a jež lze povolat v okamžiku, kdy slunce zajde a vítr přestane vát.

Další námitka proti říční dopravě je logistická. Bude nutné vybudovat přístavy, překladiště, sklady. A stejně se tam to zboží doveze nebo odveze auty. To jistě, ale otázka „poslední míle“ už dávno existuje a už se dávno řeší. Místo na nádraží, a ne každé dnes přijme či vypraví nákladní vlakovou soupravu, se pojede k řece. Nehledě k tomu, že i ta vysokorychlostní železnice si vyžádá podobné projekty. Rychlé vlaky nebudou zastavovat v každém okresním městě, budou nutné přípoje, dojížďky, lokálkami nebo autobusy.

Dokonce i ekologové považují vodní vnitrozemskou dopravu za nejvíce ekologickou. Hlavně po proudu, když se šetří dieselové motory. Ale nesmí se jí pomáhat. Výstavbě plavebních stupňů v Děčíně a Přelouči brání ekologické organizace. Ředitelství vodních cest (ŘVC) už do ekologických studií od počátku 90. let minulého století investovalo na obě akce dohromady 600 milionů korun. Území kolem Přelouče je nejdůkladněji prozkoumaný ekologický biotop v Evropě. V místě plánovaného přeloučského jezu a zdymadla bylo objeveno na 10 druhů motýlů, z nichž 7 zvláště chráněných, a 28 druhů vážek. Pod hladinou řeky výzkumníci našli 30 druhů ryb, z nichž nejméně dva jsou ohroženy. Budou rybí přechody.

ŘVC tvrdí, že po splavnění Labe do Pardubic by se po řece mohlo převézt 300 tisíc tun nákladu a 150 tisíc tun mezi Pardubicemi a Děčínem. To si lze představit jako 18 000 plně naložených kamionů. Nyní se ŘVC chystá na další schvalování EIA (vlivů stavby na životní prostředí). Jestli uspěje, začne se stavět v roce 2031 a dokončit by se mohlo v roce 2035, tedy skoro 40 let po předložení prvních návrhů. Tak alespoň v tomto časovém parametru se stavba vodních cest s těmi dálnicemi blíží.