Politici vedou boj za něco, co nepochopili: práci pro platformy
Mají být zaměstnanci, nebo OSVČ, nebo někdo ještě docela jiný? O to se nyní vedou široké hluboké diskuse mezi politiky. Řeší cosi nového, co nepochopili: práce pro digitální platformy. Typicky se to týká rozvážkových, kurýrních a taxi služeb (totiž sdílených jízd).
Podobný způsob zaměstnávání je nový v tom, že zaměstnaný si sám volí pro koho, kdy a jak dlouho bude pracovat. To je výborné a nic proti tomu. Politikům z toho hrabe problém, jak to nacpat do zaběhaných, původních a zastaralých škatulek „zaměstnanec“, OSVČ, nebo se vymyslí, vykomunikuje, navnímá a prohlasuje něco docela nového?
Prvotní nedůvěra k platformám je zcela oprávněná. Je to vynález IT. Odborníků, kteří dovedou leccos zorganizovat, systematizovat a naprogramovat, ale nemají ponětí o dopravě, vozovém parku, jeho údržbě, o řidičích. Široce mezinárodně rozmáchlá autobusová společnost, která jen u nás provozuje tisíce dopravních spojení, nevlastní jediný autobus a nezaměstnává jediného řidiče. Kurýry na bicyklech, motorkách nebo v autech nikdo nezaměstnává, nikdo se nepostará o jejich pracovní náčiní, nikdo za ně neručí a neplatí pojištění. Žádná „platforma“ tohle nedovede, nechce to umět (není na to programovaná) a „nikdo“ je její definiční znak.
Nejspíše to vyhovuje mladým, kteří netouží být někým. Platí si tím za svobodu vydělávat si peníze kdy chtějí a jak dlouho potřebují. Možná jim vyhovuje, když na otázku „čím jsi?“ odpovídají „šlapátorem na rozvážkovým kole“.
Podle platného Zákoníku práce (262/2006 Sb.) má zaměstnanecký poměr 4 definiční znaky: 1. Nadřízenost zaměstnavatele a podřízenost zaměstnance. Zaměstnanec pracuje podle pokynů zaměstnavatele, který mu určuje, co, jak a kdy má dělat, a má právo jeho práci kontrolovat a řídit. 2. Osobní výkon práce. Zaměstnanec musí práci vykonávat osobně. Nemůže za sebe poslat náhradu (např. kamaráda nebo subdodavatele), pokud se mu zrovna nechce do práce. Smlouva se uzavírá na konkrétního člověka a jeho schopnosti. 3. Jménem zaměstnavatele. Práce je vykonávána navenek jménem firmy nebo zaměstnavatele, nikoliv pod vlastním jménem zaměstnance. Výsledky této práce patři zaměstnavateli, který za ně také nese plnou odpovědnost vůči třetím stranám. 4. Podle pokynů zaměstnavatele. Tento znak úzce souvisí s podřízeností. Zaměstnavatel má právo jednostranně určovat pracovní úkoly, organizovat práci a určovat technologické či provozní postupy, které musí zaměstnanec dodržovat.
V tomto smyslu má pravdu Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, že tyto znaky jsou při práci pro platformu naplněny. I když se přihlásíte do práce kdy a na jak dlouho se vám to hodí, práci pak vykonáváte přesně podle pokynů a jménem platformy, osobně a na základě zadaných úkolů, které musíte dodržovat. Jste neustále na příjmu, dostáváte zakázky kam a pro co dojet a kam a komu to doručit. Když odmítnete zakázku, sníží se odměna. Nebo už příště žádnou zakázku nedostanete. Odpočinek trvá přesně 10 minut. Tak to chodí. Musíte být správně oblečen, mít správný dopravní prostředek (určité stáří, bez viditelného poškození, atd…) a jméno platformy nechť je viditelné.
V platformách podle odborů pracuje celkem 546 tisíc lidí. To číslo neberme vážně. Jednak není jisté, odkud se vzalo, a jednak nepracují naráz v jedné chvíli. Nicméně, svědčí o tom, že problém není okrajový.
Chystá se tedy novela Zákoníku práce z dílny ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva financí. Jestliže Středula varuje před legalizací a rozšířením švarcsystému se ztrátou pro státní pokladnu až 120 mld. Kč ročně, ministryně financí Alena Schillerová se ho snaží chladit: „Po 25 letech na finanční správě se na švarcsystém dívám trošku jinak, smířlivěji. Během pár let dojde k transformaci trhu práce. Bude přibývat mnohem více mladých lidí, kteří budou pracovat takzvaně na IČO, budou pracovat na dálku nebo jako různí IT specialisté,“ konstatovala pro Deník N.
Ponechme stranou optimismus, že bude pracovat více mladých lidí. Věnujme se tématu. Pracovníci pro platformy nejsou ani nomádi, ani IT specialisté. Problém je jinde. Náklady na tu práci si ti pracovníci nesou sami. Velmi snadno naleznete inzerát platformy: „Odměna až 300 Kč za hodinu“. Ano, to je možné. Ale není to odměna ve smyslu odměny za vaši práci. V praxi obdržíte zakázku za „odměnu“, řekněme, 250 Kč. Za hodinu stihnete možná dvě, krása. Pak si doma spočítáte nájezd kilometrů, spotřebu benzínu a náhradu za služební použití vlastního vozidla podle tabulek ministerstva financí a vyjde vám, že vaše skutečná odměna je sotva na třetině zákonné minimální hodinové mzdy, když odečtete to použití vozidla a nepočítaje rizika a odpovědnost. Každý, kdo pracuje v přepravě, plně a osobně odpovídá za sebe, vozidlo, cestující a náklad. Příští měsíc vám na účet dorazí pár stokorun a kopie faktury vystavené platformou, na které marně hledáte od kdy do kdy, za jakou práci… žádné vyúčtování, žádný přehled. Vedete si naštěstí svůj, odpovíte vlastní fakturou a ani po dvou urgencích neobdržíte žádnou odpověď. Na konci oficiální e-mailové adresy je „nikdo“.
Podle předsedy Asociace platformových pracovníků ČR Zdeňka Kužely-Neubauera je novela napsaná tak, aby se stav v Česku změnil co nejméně. „Pokud mi platforma určuje, kdy mám pracovat, kudy jezdit, jak být oblečený, ale tvrdí, že jsem svobodný podnikatel, tak mi vysvětlete, jak to může být svobodné podnikání,“ řekl zpravodajskému serveru Novinky.cz.
Některé platformy už se proti různým kritikám ozvaly. Že už mají pro své „partnery“ živé konzultanty, že vyúčtovávají transparentně. Může být. Jeden kurýr si zase pochvaloval, že za 10 až 12 hodin práce denně s vlastním autem (na kole by to nedal) se mu zaplatil benzín a to, co zbylo, nebylo úplně málo. Připustil ale, že to ani nebylo docela fér: ojeté pneumatiky, brzdové destičky, kulové čepy, tlumiče a torzní tyče si při intenzitě provozu po hlavním městě musel pořizovat ze svého. To už se do programů platforem nějak nevešlo. Po večerech vypomáhá v hospodě.
Pravdu má ministryně Schillerová, že pracovní trh se mění a měnit bude. Kromě definičních znaků závislé práce jsou tu ještě pracovní podmínky, které jen tak zrušit nejde, protože práce, ať už ji zákon definuje tak nebo onak, se musí fyzicky za určitých podmínek skutečně odpracovat. Kurýři platforem sice mohou pracovat kdy chtějí a jak dlouho chtějí, ale také vědí, že k uživení to není, což by ale měla být podmínka splnitelná v první řadě.
Nezlobme se na politiky, že se opět handrkují o něčem, o čem nemají páru. Nikdo z nich není šlapátorem, ajťákem už vůbec ne, a příležitostné výdělky si opatřují jinak, někdy také třeba výkonem funkce poslance. Měli by ale umět ptát se a naslouchat.