Obranu nemusí financovat pouze stát. Je to příležitost i pro soukromé investory
Probíhající ozbrojený konflikt na Ukrajině naplno ukázal, že bez investic do zbraní a obranných systémů se Evropa sotva obejde. Už nyní je jisté, že státy včetně Česka začnou vynakládat na tyto účely výrazně více peněz a že setrvalý pokles výdajů na armádu, který jsme zažívali během posledních třiceti let, se rychle otočí.
Například v Česku aktuálně činí podíl výdajů na armádu na HDP nyní 1,28 procenta, zatímco v roce 1993 dosahoval 2,61 procenta.Investice do této oblasti však nemusí zůstat pouze na bedrech státu, může probudit také investice rizikového kapitálu do technologií zbrojního či obranného charakteru. Dává to nyní větší smysl než pořizovat třeba další nemovitosti.
Český zbrojní průmysl není žádný otloukánek. Zaměstnává tisíce lidí, celkové roční tržby se počítají na desítky miliard korun.
Například uherskobrodská Česká zbrojovka, která patří do holdingu Colt CZ Group (CZG), exportuje do devadesátky zemí světa a obchoduje s ozbrojenými složkami čtyřicítky zemí. Holding Czechoslovak Group podnikatelů Strnadových zastřešuje řadu firem, které pokrývají různá armádních odvětví. Dodává ženijní vozidla, obrněné vozy, raketomety či munici. A podílejí se třeba také na vývoji systému protivzdušné obrany.
Vedle toho se Češi řadí také mezi významné výrobce munice. Vlašimská společnost Sellier & Bellot se specializuje a dodává různé typy nábojů a příslušenství. Poličské strojírny ze skupiny STV Group vyrábějí nejen náboje do ručních zbraní či leteckou a dělostřeleckou munici, ale také plastické trhaviny či protitankové zbraně.
To jsou však firmy, které z velké části staví vycházejí z tradiční výroby, byť pochopitelně modernizují. Ani nejvyspělejší armády světa se bez „hardwaru“ neobejdou. Do popředí se ale derou chytré systémy, které mohou v dnešních konfliktech přinést „něco navíc“. Díky nim mohou získat navrch i početně slabší a opticky méně vyzbrojené armády.
Jak se ubránit nepřátelům
Touhle cestou jde už dávno Izrael. Země nemá na vybranou, musí být neustále na pozoru před svými sousedy. Ukrajinci se podle všeho už před válkou vydali podobným směrem. Vědí, že si musejí pomoct hlavně sami, a věnují se třeba kyberbezpečnosti. Mají výhodu, o ukrajinských programátorech se říká, že patří ke světové špičce. Pochopili to i v pobaltských zemích, kde vnímají riziko ohrožení ze strany Ruska mnohem silněji než jinde v Evropě.
Například v Litvě loni na podzim spustili akcelerátor, inkubátor a fond venture kapitálu MILInvest, který bude financován z peněz tamního ministerstva obrany. Zaměří se na mladé a vznikající firmy v oblasti obrany a bezpečnosti.
NATO spouští inovační akcelerátor DIANA (po vzoru severoamerické agentury pro vývoj nových vojenských technologií DARPA). Má být plně funkční nejpozději v roce 2023, ale není na co čekat.
A Evropská unie? Má svůj Evropský obranný fond, jehož cílem je podpora vojenského výzkumu a spolupráce mezi členskými zeměmi EU. Ještě loni se o něm mluvilo jako o kontroverzním. A místo původně plánovaných 13 miliard eur se jeho rozpočet na období 2021 až 2027 kvůli pandemii smrskl na 7,9 miliardy eur.
Podle pravidel NATO by měl každý stát směrovat do výdajů na obranu alespoň 2 procenta HDP, což plní jen malý počet členských států (vedle USA či Řecka jsou mezi nimi však všechny tři pobaltské země). Určitý podíl z této částky má jít také na výzkum. Dává to smysl, vždyť i Silicon Valley vzniklo zčásti kolem armádních zakázek.
vždyť i Silicon Valley vzniklo zčásti kolem armádních zakázek
Česká republika by proto neměla ve financování výzkumu zůstat pozadu a pouze se spoléhat na jiné. Máme na čem stavět. Nejen ve zbraních či jiném „železe“, jako byly pasivní radiolokátory Tamara a Věra.
Vedle tradičního strojírenství tu máme skvělé podhoubí pro vznik zbrojních startupů také díky silné orientaci na kyberbezpečnost, za což vděčíme vývojářům antivirů, jako jsou Avast či AVG.
Pryč z černého seznamu
Aktuální konflikt nedaleko od našich hranic zřejmě prolomí nechuť mnohých investorů podpořit cokoli, co souvisí se zbraněmi či obranou. Je nesmysl si nalhávat, že zbraně už nejsou potřeba, a považovat ta 2 procenta HDP za vyhozené peníze.
Je nesmysl si nalhávat, že zbraně už nejsou potřeba
Navíc tato oblast nemusí zůstat jen na bedrech státu, který se primárně o obranu stará, může být zajímavá také pro soukromé andělské investory. Původně vojenské technologie často našly využití i v civilní sféře. Obecně známý je příklad internetu, který původně začínal jako armádní síť. Podobně i systém GPS využívali zprvu výhradně vojáci. Podpora od státu i od soukromých investorů může přispět ke vzniku nových nápadů, vytvořit finanční zázemí, kde se podobným nápadům daří.
Pochopitelně, pokud vznikne něco využitelného pro obranný průmysl, stáhne si to stát pod svá křídla. Nebo to odkoupí se slušnou prémií pro investory velká firma a začne to vyrábět ve velkém.
Příležitostí, které by stálo za to podpořit v Česku, vznikne celá řada v mnoha oblastech. Od zmíněné kyberbezpečnosti, protože proti Rusku se dnes bojuje z velké části „počítačově“, přes vývoj nových materiálů, nanotechnologie, konstrukce výzvědných či útočných dronů až po chytré naváděné střely.
Mohou to být jen drobnosti, malá vylepšení, které se následně stanou součástí zbraňového či obranného systému. Fantazii se meze nekladou a obzvlášť v Česku je na co navazovat. Evropa, obzvlášť střed a východ kontinentu, si nemůže dovolit zaostávat. Spojené státy jsou v této oblasti technologicky napřed.
