Huť František propojí historii, kulturu a genius loci

Historická sklářská Huť František v Sázavě, jedna z nejcennějších industriálních památek středních Čech, vstupuje do nové etapy své existence. Památkově chráněný areál z 19. století prochází proměnou v kulturní a společenský prostor, který propojuje historické dědictví regionu s moderním využitím pro veřejnost, firmy i místní komunitu. Prostor se postupně otevírá veřejnosti a představuje prvními akcemi.

Historie místního sklářství je úzce spojena se jménem Františka Kavalíra (1796–1853), zakladatele významného sklářského rodu. V roce 1837 dokončil stavbu první sázavské huti, známé jako Svatoprokopská. Právě zde začala výroba laboratorního a tepelně odolného skla, která postupně přinesla značce Kavalier mezinárodní věhlas. Výrobky ze Sázavy získaly uznání například na Světové výstavě v Paříži v roce 1855.

Na tuto tradici navázala o několik desetiletí později Huť František. Její základní kámen byl položen v roce 1882 Josefem Kavalírem, který ji pojmenoval po svém otci. Areál vznikl jako součást sklářské osady Na Kácku a dochoval se v mimořádně autentické podobě. Po více než století zde vznikaly výrobky, které vybavily vědecké laboratoře i domácnosti v mnoha zemích. Borokřemičité sklo se proslavilo pod značkami Kavalier a Palex a k huti František přibyly postupně hutě Josef a Vladimír.

Poslední tavba skla v huti František proběhla v roce 2003, poté začal historický objekt postupně chátrat.

Nový impuls přišel v roce 2006 založením Nadace Josefa Viewegha Sklářská Huť František. Jejím cílem bylo historickou huť odkoupit, rekonstruovat a využít jako kulturní a společenské centrum doplněné muzeem sklářství. Díky odkazu Josefa Viewegha a podpoře dárců se nadaci podařilo postupně získat jednotlivé objekty areálu a připravit projekt rekonstrukce podle návrhu architekta Zdeňka Žilky. Ten se podílel také na jedné z nejvýznamnějších památkových obnov v ČR, rekonstrukci historické budovy Národního muzea v Praze.

Dveře staré huti se veřejnosti znovu otevřely 7. června 2014, symbolicky 130 let od prvního zapálení sklářské pece. V areálu vzniklo Centrum sklářského umění se zážitkovou expozicí a programy připomínajícími tradici sklářského řemesla. Po deseti letech fungování však byl jeho provoz ukončen a prostor začal hledat novou podobu.

Třetí kapitola

Dnes vstupuje Huť František do další kapitoly své historie pod záštitou Jana a Marie Hrnčiříkových, kteří navazují na předchozí obnovu s respektem k historickému odkazu místa. 

„Naše nová vize počítá s tím, že se Huť František stane kulturní a společenskou křižovatkou středních Čech. Nejde přitom o návrat k průmyslové výrobě, ale o návrat k hodnotám spojeným se setkáváním, sdílením nápadů a dialogem mezi minulostí a současností. Historický industriální areál nově nabídne zázemí pro kulturní večery, komorní koncerty, slavnostní události, odborné konference i firemní setkání. Ambicí projektu je vytvořit prostor, kde se budou potkávat podnikatelé, umělci, odborná veřejnost i místní komunita,“ říká Jan Hrnčiřík.

Jednou z hlavních předností Huti František je její autentická industriální atmosféra a silný historický příběh. Zachované architektonické prvky a technické detaily vytvářejí jedinečné prostředí, které je pro podobné projekty klíčové.

„Prostor je navržen jako flexibilní a přizpůsobitelný různým typům akcí – od konferencí a workshopů přes kulturní program až po komunitní setkávání. Industriální architektura zároveň vytváří výrazně estetické prostředí, které je atraktivní i pro současnou kreativní a kulturní scénu. Významnou roli hraje také lokalita. Sázava se nachází mimo přetížené centrum Prahy, přesto je z hlavního města dobře dostupná. Nabízí tak inspirativní prostředí pro setkávání, konference i kulturní akce,“ říká Martin Venglář ze společnosti Nomce, která bude Huť František provozně řídit.

Dominantou celého objektu je hlavní sál situovaný v původní sklářské hale, kde se historicky tavilo a chladilo sklo. „Prostor si zachoval svou působivou industriální atmosféru: vysoké stropy, velkorysé proporce a zachované architektonické prvky připomínající někdejší průmyslový provoz. Právě kontrast surové historické architektury s moderním vybavením vytváří výrazný vizuální efekt a dává prostoru jedinečný charakter,“ říká Marie Hrnčiříková.

Od velkorysého hlavního sálu v bývalé sklářské hale přes menší salonky a galerijní prostory až po otevřené společenské zóny vzniká komplex, který kombinuje autentickou industriální architekturu s moderním technickým zázemím. Architektonicky výrazným prvkem je kombinace původních technických konstrukcí, historických materiálů a nových moderních zásahů. V interiérech se tak vedle industriálních prvků objevují současné designové prvky, umělecké instalace nebo prosklené plochy, které prostorům dodávají světlo a otevřenost. Některé části objektu pracují s kontrastem temnějších, téměř klubových zákoutí, a naopak velmi světlých, galerijně pojatých místností.

Historická industriální památka se tak po více než 140 letech od svého vzniku stává živým místem setkávání, inspirace a kulturního dění. Již nyní je otevřen hlavní sál a další přilehlé prostory, kde probíhají akce pro veřejnost či si jej pronajímají na eventy první firmy. V části bývalých dílen bude postupně probíhat další rekonstrukce.