Zatímco se bavíme domácí politkou, v USA se možná přepisují dějiny
Co vyčíst z tváře muže na fotografii? Únavu? Beznaděj? Marnost? Jde o šéfa policie v Minneapolis. Autorka fotografie na něj podle vlastního popisku křičela: „Kdy už něco uděláš?“
Případů, kdy speciálně v USA příslušník policie nebo jiného represivního orgánu státní moci zabil nebo zranil někoho za podivných okolností či způsobem, který vyvolává obavu o oprávněnost zásahu, je víc než v Evropě. Nebo se je méně daří tajit. Ten aktuální je ale trochu odlišný například od případu George Floyda, k němž došlo mimochodem velmi blízko úmrtí Renee Good.
Floyd byl recidivista, odsouzený i za ozbrojenou loupež. To samo o sobě neomlouvá, že ho policista fakticky udusil, když byl na zemi a paralyzovaný. Navíc od něj slyšel, že nemůže dýchat. Šlo ale o čin, který sám o sobě nemusel mít žádný rasový podtext a za jednáním policisty mohl být klidně i strach. Těžko říct. Rozhodně nedává úplně smysl, že přerostl v celosvětové hnutí proti rasismu, kdy navíc kvazipovinné poklekávání fotbalistů na koleno lze spíš označit za plané gesto než za efektivní čin. A na druhé straně se leckde protesty zvrhly v rabování. Ostatně jako ne poprvé.
Strach mohl být i u zastřelení Renee Good, která měla údajně na příslušníka ICE (Úřadu pro imigraci a cla) najíždět autem. Právě v tom se analýzy videa z místa činu rozcházejí. Zatímco v prvním případě zasahovali policisté proti recidivistovi a zjevně to nezvládli, tady federální agenti zasahovali proti někomu z ne zrovna jasných důvodů.
Ale hlavně – k násilným incidentům s ICE docházelo i dřív, střílelo se vzápětí i jinde (například v Portlandu) a administrativa Donalda Trumpa v podstatě odmítá spolupráci s místními vyšetřovateli a institucemi. Hrozí dokonce uplatněním zákona o povstání, který by mu umožnil v Minnesotě nasadit vojenské jednotky. Protože už na pár míst poslal federální ozbrojence, ozvali s někteří guvernéři s tím, že dojde-li na konflikty, budou se bránit.
Zatímco u Floyda to vypadalo na individuální selhání, tady to skoro působí jako systémová záležitost.
CNN hodnotí situaci tak, že prezident a jeho okolí se nesnaží situaci zvládnout a uklidnit, ale spíš naopak vyhrotit. Samozřejmě CNN je dlouhodobě proti Trumpovi. Těžko ale nesouhlasit, jestliže prezidentovi lidé odmítají spolupracovat s místními autoritami na vyšetřování (je to tak trochu jako z politického thrilleru) a agenti údajně vytáhli násilím z auta i ženu po poranění mozku, která jela na vyšetření do nemocnice.
Zatímco u Floyda to vypadalo na individuální selhání, využité aktivisty ale i zločinci, tady to skoro působí jako systémová záležitost.
Zdá se, že prezident rozehrál hru na siláka a drsňáka. Která se přestává líbit i nejednomu republikánovi. Podobné je to s Grónskem. Před pár lety informovala média o případu, kdy v albánském letovisku skupina ruských turistů začala rozbíjet zařízení restaurace. A když je místní začali silou pacifikovat, jeden z nich neustále volal: „Já jsem Rus.“ Snad, že jako příslušník velkého národa má právo si rozbíjet, co chce.
Trump jako kdyby říkal: „Já Grónsko potřebuji, a protože jsem Amerika, tak mi ho prostě musíte dát.“ Je to vidění světa a politiky, které možná měl i mnohý jeho předchůdce. Ale nedával to takto najevo a nepřecházel k činům, při němž umírají civilisté. Nebo aspoň ne američtí.
Zdá se, že prezident rozehrál hru na siláka a drsňáka
Ačkoliv pro budoucnost Česka je určité důležité, kdo stane v čele ODS a jak to bude dál s ministerstvy Motoristů a ministrem obrany, tenhle stále se prohlubující posun je asi ještě mnohem zásadnější. Začalo to cly a vyjednáváním s Putinem, teď ale vše – řečeno lékařským slovníkem – progreduje.