Město pro pěší? Když nemáte zmapováno, nevycházet!

Často si tu zažehrám na údržbu silnic, ale tentokrát ji musím pochválit. Silnice a ulice tady u nás na pražském sídlišti jsou nejbezpečnějším způsobem, jak se někam dopravit pěšky. Jsou většinou již po ránu prohrnuté a často i posolené, narozdíl od chodníků. Ráno se pěšák, pokud rozezná, kudy chodník vedl před dlouho ohlášenou kalamitou a varováními Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), brodí sněhem, odpoledne si zajezdí na sněhu ušlapaném a večer, nebo jako dnes ráno, na perfektní ledovce.

Ono je to s chodníky složité. Problém je, komu patří a kdo se tedy o ně musí postarat. Domovník umete vstup do domu a schody, případně ještě kousek asfaltu od schodů k nějakému chodníku, a dál nic, už jen sníh. Pravda, někdy po poledni se lze potkat s motorovými zametači chodníků, ale to už bývá pozdě, prašan už je zhutnělý a rotující koště bezbranné.

A tak nejlépe uklizený chodník měl Vietnamec, který v sousední ulici provozuje krámek z bývalé kočárkárny. Aby si zákazníci, kteří k němu už o sedmé ráno chodívají pro čerstvé rohlíky, nenamleli. On se asi ani moc nevyzná v pražských zákonech, jako že který kus asfaltu komu patří, a prostě ve své nevědomosti a právní negramotnosti udělá, co považuje za užitečné. On vlastně ani pořádně neumí česky, imigrant jeden neinkluzivní, a stará se jen o ten svůj kšeftíček.

u vlastníka se hledí na to, zda měl dostatek času chodník ošetřit

Místní mají naštěstí k dispozici příručky, co dělat, kdyby uklouzli. „Univerzální pravidlo zní: v případě úrazu na zledovatělém chodníku se obraťte na jeho vlastníka. Tím bývá v drtivé většině případů obec – kontaktovat je tedy nutné příslušný obecní úřad. Mnohdy se můžete setkat s tím, že obec převedla výkon této povinnosti na správce, což bývají různé technické služby. Potom je dobré obrátit se přímo na ně,“ radí Lucie Korbeliusová ze spotřebitelské organizace dTest. „U vlastníka se mimo jiné hledí na to, zda měl dostatek času chodník ošetřit. Zohledňuje se také, zda stav chodníku neovlivnila náhlá událost, jako je intenzivní sněhová bouře či rychle vzniklé náledí, které může být považováno za tzv. vyšší moc.“

Vyšší moc, jako je předpověď počasí, ale není jediným ochráncem správců chodníků. Tím dalším je, podobně jako v případě motoristů, povinnost předvídat. „Klíčovým termínem při posuzování pádu bývá schůdnost chodníku. Závadou ve schůdnosti se rozumějí takové změny, které pro chodce nejsou předvídatelné. Soudy tak mohou hodnotit případ z perspektivy toho, že v době úrazu už několik dní mrzlo a chodník byl na první pohled zledovatělý, a proto každý mohl předpokládat zhoršenou kvalitu schůdnosti chodníku jako celku a zvýšit svou opatrnost při pohybu,“ upozorňuje Korbeliusová.

Nakonec se také může zjistit, že si za úraz můžete sami: „Při posuzování se nebude hledět pouze na to, zda vlastník či správce komunikace splnil povinnost zajistit bezpečný pohyb chodců, podstatné bude také chování samotného chodce. Plusem pro vás může být, že jste při pádu měli vhodnou zimní obuv. Naopak pokud jste uklouzli na podpatcích či v letní obuvi s plochou podrážkou, je lepší s plnou náhradou nepočítat. Posuzovat se může také to, zda jste přizpůsobili tempo chůze okolnostem.“ Takže, chodče, pomalu a na zimních gumách!

je třeba zmapovat, že v době úrazu místem neprojel sypač

Předběžné výstrahy ČHMÚ musí chodec brát vážněji, než provozovatel chodníku. „Obce mají povinnost udržovat chodníky a cesty v takovém stavu, aby minimalizovaly možnost úrazu. Jenže pokud se i tak něco stane, samotná výstraha může boj za spravedlivé odškodnění zkomplikovat,“ vysvětluje společnost Vindicia, specializovaná na odškodňování obětí havárií, pracovních úrazů, profesního pochybení a řady dalších katastrof. „Případy kompenzací za úrazy na namrzlých chodnících se obvykle hodně vlečou. Obce si mohou na správu cest někoho najmout, takže hledání zodpovědné strany bývá detektivní práce. Navíc je třeba mít dobré důkazy, zmapovat, že v době úrazu místem neprojel sypač, ač už bylo poledne a podobně,“ říká Tomáš Beck, expert z Vindicie.

Také on připomíná, že občan musí přizpůsobit svou chůzi, ale i obuv aktuálním podmínkám. „V případě těžkého úrazu na neupravené cestě by měl poškozený dobu do příjezdu sanitky využít k tomu, aby vše natočil a nafotil na mobil. Dokáže tak, že v daný čas ještě pořád nebyla cesta bezpečná. Pomohou také výpovědi svědků, a to včetně zasahujících záchranářů,“ radí Beck. To ovšem předpokládá, že máte u sebe mobilní telefon a navzdory zpřeráženým hnátům zůstáváte při vědomí. Když máte ještě před úrazem zmapován pohyb sypačů, je vyhráno.

Obce mají prostor, jak se vyplacení kompenzace bránit. „Poslední dobou je trend umístit u cest ceduli s informací, že komunikace není udržovaná a chůze je tak na vlastní nebezpečí. Podobná upozornění se ale objevují i na frekventovaných chodnících, nejen na okrajových pěšinách. Soudy však na tuto argumentaci často slyší a obec se podle nich díky ceduli vyviní,“ upozorňuje Tomáš Beck.

Také on varuje před varováními. „Ať se jedná o upozornění na náledí v místním rozhlase nebo výstrahu vydanou meteorology, je poškozeným opět k tíži. Argument zní, že byli o nebezpečí zpraveni a měli být dostatečně opatrní, popřípadě nevycházet.“

Ale šance tady je: větší pravděpodobnost na zisk kompenzace podle Vindicie mají lidé, kteří se zraní na veřejném a frekventovaném místě, jako jsou úřady, banky a zdravotní střediska. Důležité jsou i veřejné cesty, k nimž neexistuje alternativa. V tomto případě ale musí oběť dokázat, že neproběhla údržba.

Musím si něco zařídit a chystám se tedy vycházet. Zmapováno nemám, tak půjdu raději bezpečně po silnici.