Vánoce jsou svátky narození toho… no, jen to řekněte!
Zítra, 25. prosince, si připomeneme narození Ježíše Krista. Podle legendy se tak stalo před 2025 lety, ale jisté to není. Určitě by pro to nehlasovalo 99 % vědců. I tak ale zhruba 96 % občanů této země (vycházeje z údajů ČSÚ o počtu a původu cizinců) Vánoce oslaví.
Mezi nimi budou i tací, a je jich prý většina, kteří nejsou křesťany a kteří nevěří v žádného z bohů. Ale zcela bez víry nejsou. Opět většina z nich věří, či spíše doufá, že Něco je. Někteří dokonce říkají Něco nad námi. Co tím myslí se můžeme jen domnívat. Patrně se to skrývá kdesi mezi svědomím a slinivkou břišní. Funguje to jako duševní kšandy, které člověku brání v tom, aby něco neprovedl, aby neublížil bližnímu svému. Je-li to nad námi, pak doufají, že to nad nimi bdí a bude je to chránit. To je hluboce lidská potřeba. Dokáže ji Něco naplnit?
Dovolte otázku: Na kolika obrazech je Něco? Kolik chrámů bylo Něčemu vztyčeno? Kde se scházejí lidé ve jménu Něčeho, aby se společně k Něčemu… co vlastně?
Vánoce oslavují příchod člověka. Pravda, napůl božího, ale člověka. Má jméno a původ. Porodila ho prostá žena, vychoval tesař. Jako člověk žil, jako člověk ze zvůle člověčí z tohoto světa také sešel, ale to je příběh pro příště.
Dáváme si o Vánocích dárky na paměť toho, že Ježíš byl boží dar lidstvu, ale také na paměť toho, že lidé, mezi nimi také tři králové od Východu, Ježíškovi do chléva snášeli dary. Sneste dar Něčemu. Přijměte dar od Něčeho.
Je dnes tak snadné vymyslet nové slovo. Ještě snazší je slovům, která již jsou, posunout nebo zcela změnit významy. Něco může znamenat také Nic. Řekněte Bůh, Hospodin, Ježíš Kristus. Ta slova a jména mají svůj význam, který se nepohnul za tisíciletí. Znamenají stálé totéž. Proč se lidé bojí je vyslovit?
Co znamenají Vánoce? Máme jezulátko, máme Ježíška, Marii, Josefa a betlémský chlév. Jsou to lidé a vánoční scéna je lidská, ne boží. Ale Hospodin se z ní vytrácí nezaslouženě. Ježíšek po Vánocích zapadne v zapomnění zase do příštích Vánoc. Hospodin nás svazuje odpovědností, vděkem, ale také osvobozuje nadějí. Po věky věků. Je Něco něco, proč se toho vzdát? Nebo je Něco jen úhybem před odpovědností a závazky? Pak ale také před milosrdenstvím a nadějí.
Před vánočními svátky často vyslovíme své touhy a přání, případně se je snažíme u svých bližních alespoň uhodnout. Já bych si strašně přál, pokud jste to ještě neuhodli, tu Pullitzerovu cenu. Ale i jiné dary jsou vřele vítány.
Všem čtenářům Světa hospodářství předem děkuji a přeji Vám krásné prožití svátků za celou redakci.
Jestli se, kromě zázraků nebeských, nic zvláštního nestane, další vydání Světa hospodářství očekávejte 27. prosince.