Smutný je pohled na sladkou Francii. Ukazuje budoucí obraz Evropy?

Kolik práce bude mít zase francouzská policie? Foto: ev na Unsplash

Francie měla už skoro hodinu nového premiéra, když se tato zpráva teprve objevila na českých webech. Nový Apple zdá se býti zajímavějším.

Samozřejmě to ukazuje na preference čtenářů. Těm jest totiž třeba jít v době měření kliků a dalších parametrů na webech vstříc. Ale možná to také odráží fakt, že v zemi galského kohouta se premiéři střídají po pár měsících bez reálné šance na dlouhodobější udržení v křesle.

Poslední z nich, François Bayrou, tam „seděl“ zhruba devět měsíců. Přesto šlo o trojnásobek proti jeho předchůdci Michelu Barnierovi. A moc bych za to nedal, že většině Čechů jeho jméno vůbec nic neříká. Se Sébastienem Lecornu, jmenovaným včera, to asi bude podobné.

Členy nové vlády prý navrhne až po konzultacích s politickými stranami. Působí to trochu jako odkládací taktika. Protože šance získat většinovou podporu je téměř nulová. Současní podporovatelé prezidenta Emanuela Macrona ji nedají dohromady, ani kdyby se naplnil sen o tom, že tradiční socialisté dají vale spojenectví s extrémní levicí. Vládu nepodpořili ani všichni poslanci za původní republikány, kteří přitom měli (mají) v kabinetu své ministry.

Proti Bayrouovi se postavilo 364 poslanců, zatímco jej podpořilo pouhých 194. Což představuje propastný rozdíl. S tím by neudělalo nic ani 16 poslanců oněch republikánů, kteří se nepřidali k Marine Le Pen, a 21 nezávislých. Většina sněmovny je totiž rozdělena mezi více méně extrémní levici a LePenovskou pravici.

Je to něco, co může symbolizovat obavu velké části Evropy. Zatím to tak v její většině ještě nevypadá. Němci vyřešili situaci velkou koalicí, v Itálii se obávaná vláda na bázi vyznavačů minulosti nakonec ukázala docela stabilní a realistickou. Na Slovensku holt vyhrála pročínská a proruská levice…

Nechme exkurse po zemích EU. Jde hlavně o to, že dřív se krize řešily a teď třeba i v tom Německu řeší v nejhorším velkými koalicemi, tolerancí menšinových kabinetů apod. To ve Francii nejde. Protože ty tři tábory jsou nesmiřitelné.

Jeden by čekal, že zavelí kapitál, který vždy nějak podporuje úspěšnou politickou sílu. A také touha po moci a nějak se ti vítězové dohodnou. Ale není tomu tak. Levice a pravice se sice shodnou na rozhazování peněz a zvyšování dluhu, ale to je vše. Snahu středu o konsolidaci státních financí totálně torpédují. Vlastně stála křeslo už druhého premiéra po sobě.

To vše v době, kdy mají vyjít do ulic lidé protestující především právě proti iniciativám, které mají zamezit prohlubování schodků. Studenti budou tak hodní a zatím neobsadí univerzity. Le Monde přinesl hlasy řady z nich. Jde z toho hrůza. Dají se shrnout pod cosi jako „odmítáme konsolidační kroky, chceme peníze, další peníze, moc peněz.“ Zní to jak když malé děcko, kterému tatínek na pouti ukazuje vyprázdněnou peněženku, křičí: „Ale já to chci, a chci a ty mi to musíš koupit!“

Francie, kde se stávkuje a protestuje poměrně často, tak může předznamenávat něco, co se může dít i jinde. Až energetická krize znovu zesílí. Zatím například v Česku podobné hlasy extrémů odsává hnutí ANO. Které přeci jen asi bude chtít po volbách rozdávat, ale nezpochybňuje naše členství v NATO a Evropské unii. S problémy mohou zesílit ty strany, s jejichž rétorikou se mnozí zjevně ztotožňují, ale hlas pro ně ještě nedeklarují.

Zatím Francie ty své permanentní krize vždy nějak nakonec otočila do prosperity. Třeba i díky silnému zemědělství a potravinářství, i automobilovému průmyslu, energetice… Jenže potravináře ohrožuje Mercosur (proti kterému Macron brojí, stejně jako brojil proti extrémní podobě Euro7, ale to je pro voliče moc složité) a automobilky zelená politika.

Když už jsme u té energie – prezidentu Macronovi se toho za jeho prezidenství moc nepovedlo. Hlavně na mezinárodní scéně. Jestli něco ano, tak prosazení investic do jádra. Sice je to finanční problém, ale Francie je největším evropským vývozcem elektřiny a Francouzi mají slušné ceny. Pokud tohle selže, odnese to nejen celá země, ale i celá Evropa. V níž některé země vlastní dostatečné kapacity buďto nikdy nevybudovaly, nebo je teď likvidují.

To je sice jednoduchá úvaha, ovšem ne tak jednoduchá jako nějaký ten Short nebo Reel, ideálně na mobilu. Třeba na novém iPhonu. To je větší zábava. Tedy pro někoho. Ještě je pár takových, kteří se zrovna teď moc nebaví.