Výroba oceli v ČR loni klesla o čtvrtinu, stoupá dovoz
Výroba surové oceli za celý rok 2024 dosáhla 2,4 mil. tun. Jedná se tak o historicky nejhorší výsledek. Představuje meziroční pokles o 25 %, přičemž ještě v roce 2021 činila výroba 4,7 mil. tun. Zprávu zveřejnila Ocelářská unie na základě svých statistických údajů.
Klesá i produkce konečných výrobků. Výrazně horší situaci lze sledovat u plochých výrobků, dlouhé výrobky se drží o něco lépe. Produkci se daří držet ve výrobě kolejnic, tlustých plechů či štětovnic. Celkové snížení výroby je dáno zejména utlumením výroby v Liberty Ostrava, připomíná Unie.
Zjevná spotřeba oceli v ČR se drží na podobných hodnotách, jako tomu bylo v roce 2023 a klesla jen mírně z 5,6 mil. tun na 5,5 mil. tun loni. Důvody, proč se zjevná spotřeba již od roku 2022 stále nezvedá, zůstávají i nadále stejné a lze je hledat zejména ve stále nízké poptávce. Negativní dopady na celý průmysl mají i stále vysoké ceny energie, dozvuky vysoké inflace, nejistý ekonomický vývoj ve většině zemí EU či nejistá geopolitická situace.
Vlivem snižující se výroby postupně klesá i objem vyvážených výrobků. Zatímco ještě v roce 2021 dosahoval vývoz ocelových výrobků z ČR 4,9 mil. tun, v loňském roce to bylo již jen 3 mil. tun. I v tomto případě se jedná o nejhorší výsledek v historii. Klesla rovněž hodnota vyváženého zboží z ČR. Po několika letech se dostala pod hranici 100 mld. Kč (konkrétně na 94,4 mld. Kč). Naopak objem dováženého zboží do ČR meziročně vzrostl o více než 300 tis. tun na 6,6 mil. tun při celkové hodnotě 173 miliardy korun.
Největším světovým producentem loni zůstala Čína, jejíž produkce sice mírně klesla (meziročně o 1,7 %) na 1 005 mil. tun, přesto ale zaujímá téměř 55 % světové výroby. Pro srovnání ještě v roce 2014, před deseti lety, byla Čína na 49 % světové výroby.
Z předních světových výrobců rostla výrazněji výroba pouze v Indii (+6,3 %), Turecku (+9,4 %) či Německu (+5,2 %). Naopak významnější pokles výroby zaznamenalo Rusko (-7 %) či Jižní Korea (-4,7 %). „Dochází k postupnému ústupu tradičních výrobců, jako jsou země EU, USA či Japonsko. Například podíl zemí EU na světové výrobě za posledních 10 let klesl z 9,4 % na současných 7 procent,“ upozorňuje Ocelářská unie.
V produkci roste podíl stále se rozvíjejících zemí, jako jsou Indie, Vietnam či Indonésie. Indie například již v průběhu posledních let předehnala země EU a je již druhým největším výrobcem na světě s podílem 8,1 % na světové výrobě (v roce 2014 to bylo 5 %).
V Evropské unii podle dat Ocelářské unie výroba oceli loni naopak meziročně mírně vzrostla o 2,6 procenta na 129,5 milionu tuny. Její spotřeba ale klesla o 2,3 % na 127 milionů tun. Zvýšil se dovoz hutního materiálu, který dosáhl 27,2 milionu tun. Podíl dovozů na evropské spotřebě dosahuje historického maxima 21 procent.
Odborná studie, kterou zpracovali ekonomičtí experti CEVRO Univerzity, upozorňuje na rostoucí hrozby, které mohou zásadně ovlivnit budoucnost českého i evropského hutnictví. Mezi hlavní problémy patří globální konkurence, rostoucí náklady na energii a přísné ekologické regulace Evropské unie.
Evropská komise (EK) nedávno představila akční plán na podporu ocelářství a produkce kovů. Cílem je urychlit dekarbonizaci a udržet konkurenceschopnost evropského ocelářského sektoru a hutnictví. Evropská komise v letech 2026 a 2027 pošle 150 milionů eur (3,75 miliardy Kč) do výzkumného fondu pro uhlí a ocel. Dalších 600 milionů eur prostřednictvím programu Horizont Evropa věnuje na Dohodu o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal), napsala EK v tiskové zprávě z minulého týdne.
Ocelářský průmysl má 22 členských zemí EU, kde je dohromady asi 500 výrobních závodů. K tvorbě hrubého domácího produktu (HDP) Evropské unie tento sektor přispívá částkou zhruba 80 miliard eur (asi dva biliony Kč) a podporuje více než 2,6 milionu pracovních míst.
V českém hutním průmyslu bylo v roce 2022 zaměstnáno téměř 40 tisíc lidí. To bylo ještě před krachem společnosti Liberty Ostrava, která měla zhruba 5000 zaměstnanců. I v případě krachu hutních podniků je nutné počítat s multiplikačním efektem: na jednoho zaměstnance v ocelářství jsou vázány tři pracovní příležitosti v napojených odvětvích.
V konkurenceschopnosti hraje nejsilnější úlohu cena. Ta je z 20 až 40 % tvořena cenou energie. Druhým nejvýznamějším faktorem je cena lidské práce. V obou hlediscích Evropa těžce prohrává. Energie je zde třikrát dražší než v konkurenčních zemích. Ve mzdách se Česká republika nachází přibližně na průměru, píše CEVRO.
