Cestování vlakem bývalo levnou alternativou auta. Stane se luxusem?
České dráhy zdraží základní jízdné o 4,9 %. Z hlediska drah je to logické, náklady rostou. Jen nelze přehlédnout, že vlak už není levným cestováním.
Bývalo to tak po desetiletí. Vlakem cestovali důchodci, děti, lidé bez auta. Nebo pracující na denní cesty do práce. Podobně jako autobusem. Bylo to relativně levné, nehledě na to, že děti samozřejmě řídit nemohly.
Do jisté míry to platí pořád. Auto je totiž drahá věc. Nejdřív si ho musíte pořídit, což je stále dražší špás. Potom ho servisovat, opravovat, jezdit s ním na pravidelnou údržbu… a to vše je také čím dál dražší. Léta platilo, že automobil je mizerná investice hlavně proto, že hned jak vyjede od prodejce, ztrácí velkou část hodnoty. Teď s rozvojem moderních technologií, a hlavně tlakem na udržitelnost je čím dál dražší, stejně jako jeho provoz.
To by si měl uvědomit každý, kdo by porovnával jen náklady na naftu či benzín s cenou jízdenky. Navíc vlak poskytuje i určitý luxus. Dá se v něm pracovat, nebo jen tak koukat z okna, sledovat zprávy na mobilu… Doveze vás zpravidla do centra větších měst a nemusíte řešit parkování. Na druhou stranu, automobil poskytuje mnohem větší flexibilitu, o soukromí nemluvě.
Když se ale vrátíme k těm cenám, nelze ale tak úplně přehlédnout, že většina rodin už nějaký ten vůz má. Nemluvě o obrovském množství aut firemních. V takovém případě stojí za úvahu jeho „huntování“, pokud byste měli třeba jezdit někam denně. Avšak pokud potřebujete jen občas…
Není to tak dávno (řekněme tři roky?), co jsem mezi Prahou a Plzní pendloval se slevovou kartou IN25 za nějakých 80 až 90 korun za jednu jízdu. Dnes se to dá se štěstím pořídit pod 120 Kč, ale to je opravdu výjimka. Častější jsou ceny vyšší, které klidně končí až u dvou stovek.
Od centra do centra těchto měst je to tak 100 kilometrů. Od kraje na kraj zhruba osmdesát. Pokud auto spotřebuje kolem sedmi litrů, pak se při běžných cenách PHM dostaneme někam mezi 195 až 252 korun. Což je jen o kousek dražší než běžná jízdenka bez slevy a kupovaná bez velkého předstihu. V době psaní tohoto komentáře se pohybovala mezi 169 a 219 Kč.
Jenže Praha a Plzeň, to je ještě relativně přímá trasa jak vlakem, tak autem. Méně už je tomu u Brna. Tam se přitom jízdenka za 300 až 400 Kč vyplatí určitě. Stejně jako z Karlových Varů. Z Pardubic do Olomouce ale už ne. A to schválně nemluvíme o trasách, kde se i krátké vzdálenosti kvůli železniční síti musí objíždět.
Suma sumárum se vlak na delších trasách pořád ještě vyplatí. Většinou. Ne vždy a samozřejmě jen pro jednoho. Ve dvou vás auto vyjde daleko lépe. Stejně tak často při přejíždění na krátké vzdálenosti. Přitom strategie celé Evropy směřuje k tomu, aby lidé víc využívali veřejnou dopravu a méně jezdili auty. Kvůli ekologii i zácpám. Podle Evropské agentury pro životní prostředí patří vlak k nejekologičtějším dopravním prostředkům, hned po těch bezmotorových.
Aby byl člověk motivovaný cenově, musí jet sám. Zvážíme-li pak rychlost a míru soukromí (pohodlí si každý vyhodnotí jinak – někdo je rád, že nemusí řídit, jiný naopak, že má pohodlnější sedačku a lepší rádio…), možná i nějakou tu desetikorunu připlatí. Na jednu ale třeba i druhou stranu.
Mimochodem, to je věc, ve které by České dráhy mohly ještě přidat. Pokud je mnozí kritizují za zpoždění a nepořádek, za mě se proti minulosti v obou parametrech posunuly o míle dopředu.
Jsou tu ale „moderní“ vagony, kde ani nefunguje klimatizace ani nejde otevřít okno. Jsou tu skupinky lidí, které si pletou vlak s hospodou páté cenové skupiny a průvodčí to nijak nekoriguje. (Pokud nemá v zádech pomoc, ani se mu nedivím.) Jsou tu slibované wifi, jež mnohdy nefungují, jiné číslování vozů, které leckdy z místenky udělá nic, často problémy se zásuvkami… Ty výhody prostě jednou jsou a jindy ne. A když je vlak narvaný, a je v něm hodně velké teplo, může se cestováná stát peklem.
Přičemž zdražování jízdného pokračuje poměrně rychle. Pro více než jednoho člověka je vlak už dnes skoro luxusem. O rodině nemluvě. Pak by měla i ta služba odpovídat. Ale hlavně to s tím tlakem na ekologii nějak nejde dohromady. Což neznamená, že drahám náklady nerostou. Je to spíš otázka pro stát. I když v době, kdy prý chceme snižovat rozpočtové schodky, těžko říct, kudy na to.
